Josef Liesler – realita propletená s fantazií

Malíř, grafik a ilustrátor Josef LIESLER se narodil před 110 lety, 19. září 1912 ve Vidolicích u Kadaně v severních Čechách jako druhé z deseti dětí. Šest jeho sourozenců později zemřelo. Jeho otec se vyučil u svého otce krejčím, ale pracoval v Kadani jako poštovní doručovatel, maminka pocházela z německé vesnické rodiny.

Malíř později vzpomínal, že jako malý rád trávil čas doma na půdě, kde našel bednu se starými časopisy s reprodukcemi obrazů slavných malířů a obkresloval si je na sáčky od mouky. Chodil do německé obecné školy, německou měšťanku ale po roce vyměnil za českou. Otec chtěl, aby se vyučil cukrářem, nakonec ale na naléhání svého šéfa poštmistra poslal syna studovat – roku 1926 Josefa přijali na České reformní reálné gymnázium v Karlových Varech, kde získal i první průpravu v kreslení. Seznámil se zde s Janem Rabasem, synem malíře Václava Rabase, a později v Krušovicích s malířem samotným. Pod jeho vlivem pak namaloval několik akvarelů krajin, v krušovickém mlýně vytvořil z místní opuky i své první plastiky.

V letech 1934–1938 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství při ČVUT v Praze kreslení, jeho profesory byli Cyril Bouda a Oldřich Blažíček, mezi jeho spolužáky patřili Josef Hlinomaz, Jiří Brdečka nebo František Jiroudek. A také Vincenc Kramář ml. – v bytě jeho otce, ředitele Národní galerie, uviděl Liesler poprvé kubistické originály Picassa a jeho grafiku. Do Prahy s Lieslerem odešla i jeho budoucí žena Blažena Málková, kterou poznal v posledním ročníku gymnázia.

Profesor »Nasadím a jedu«

Na této škole později v letech 1945 až 1949 vedl kreslířské kurzy. Na svoje pedagogické působení byl celý život hrdý a rád se nechal oslovovat pane profesore. Žáci mu přezdívali profesor »Nasadím a jedu«, což byl citát z jeho stálých výzev, aby se odvážněji pustili do kreslení a zbavili se zbytečné trémy.

Svou první samostatnou výstavu uspořádal Liesler v pojišťovně Fénix, kde pracoval jeho budoucí tchán. V roce 1939 zde ve výkladní skříni vystavil několik obrazů. Do dějin českého umění však vstoupil v říjnu 1939 výstavou U Topiče na popud sochaře Vincenta Makovského, která se podle data a počtu vystavujících jmenovala Sedm v říjnu. Tvořili ji malíři, převážně ještě studenti, Josef Liesler, Václav Hejna, Arnošt Paderlík, Zdenek Seydl, sklář Václav Plátek, sochař Jan Rafael Michálek a fotograf Jan Lukas, kterého o rok později vystřídal František Jiroudek.

Liesler i jeho budoucí žena stihli dokončit studia ještě před zavřením vysokých škol nacisty, ale pracovních příležitostí bylo tehdy málo. Blažena se proto naučila těsnopis a psaní na stroji a dva roky oba živila. Den před záborem pohraničí se Liesler snažil přivézt do Prahy své rodiče, ale nakonec se vrátil sám, posledním vlakem vypraveným ze Sudet (Lieslerův otec se konce války nedožil, matka byla po válce s většinou rodiny zařazena do odsunu). Josefa samotného později zachránilo před totálním nasazením fiktivní zaměstnání v nábytkářské firmě.

Apokalyptická monstra

V roce 1941 se s Blaženou oženil a víc než šest desetiletí byl vzorným manželem. V roce 1943 se jim narodil první syn Tomáš (druhorozený Lukáš přišel na svět roku 1949). Před jeho narozením odjeli manželé do Hradce Králové na porodnickou kliniku k rodinnému příteli profesoru Marschalkovi. Celé dva týdny strávil malíř se svou ženou v nemocnici a během té doby namaloval více než dvě stě kreseb operací a operačních sálů (většina se bohužel ztratila), které se pak staly základem obrazových kompozic z nemocničního prostředí.

V polovině čtyřicátých let se Josef Liesler začal kromě malby věnovat i grafice. Ve své tvorbě často kombinoval citace známých děl (Francisca Goyi, Pabla Picassa, El Greca, Marca Chagalla či Salvadora Dalího) s vlastními prožitky, ironickým odstupem a humorem, v celém jeho díle je patrná výrazná inspirace surrealismem. Maloval apokalyptické obrazy monster a fantomů, bestií, které ohrožují člověka, srostlých lidí a strojů. Svá nejsilnější díla vytvořil na konci druhé světové války.

Vášeň krásy a pracovní mánie

Postupem doby se realizoval v mnoha výtvarných oborech. Věnoval se malbě, ilustraci, známkové tvorbě, dělal novoročenky, exlibris, plakáty, umělecké monografické kalendáře i volnou grafiku, psal odborné stati. Kromě fantazijních maleb se stal i autorem mnoha portrétů, k těm nejslavnějším patří podobizna Jana Wericha. Pracoval i na monumentálních dílech pro architekturu. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha významných domácích a zahraničních sbírkách.

Vytvořil stovky obrazů, kreseb a grafik. Vystavoval ve většině zemí Evropy a Ameriky, často i doma – celkem více než padesátkrát. Ilustroval také mnoho knih, jen do roku 1980 vytvořil kolem čtyř set exlibris. Historik umění František Dvořák o malíři kdysi řekl, že z jeho díla vyzařuje vášeň krásy a s ní související pracovní mánie, tryskající z tvůrčího rozkošnictví. Je to jedna z nejlepších Lieslerových charakteristik.

Nejkrásnější známky světa

Josef Liesler je znám také jako autor poštovních známek, navrhl jich více než sto a vysloužil si za ně i mnohá ocenění. V roce 1975 získal první cenu UNESCO za nejkrásnější známku světa (za emisi Hydrologická dekáda), v následujícím roce za druhou nejkrásnější známku světa (Boj proti toxikománii). Jeho jmenování čestným členem florentské Akademie v roce 1964 bylo spojeno rovněž se známkami. Kromě toho byl členem SVU Mánes, SČUG Hollar, členem Královské belgické akademie v Bruselu a také čestným členem českých bibliofilů. Jako pocta vynikajícímu umělci a významnému rodákovi byla roku 2000 na kadaňském hradě otevřena Galerie Josefa Lieslera. Prezident Václav Klaus mu udělil roku 2003 medaili Za zásluhy druhého stupně.

Josef Liesler zemřel 23. srpna 2005 ve svém bytě v Praze ve věku nedožitých 93 let.

Helena KLUZOVÁ