Jan Zrzavý: Tvořit a malovat je vášeň

Malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a také příležitostný publicista Jan ZRZAVÝ byl jedním z nejoriginálnějších českých umělců 20. století, jehož osobitý umělecký styl už od počátku poutal pozornost výtvarných kritiků a historiků umění. Jeho obrazy jsou známé po celém světě a prodávají se za obrovské částky. Například obraz Královna moří se na aukci v Praze před dvěma lety prodal za 22 milionů korun a obraz Fantastická krajina za 28 milionů. Raritou jsou Zrzavého grafické listy, kterých za celý život vytvořil pouze dvaapadesát.

»Tvořit a malovat je vášeň. Vášeň nejsilnější a nepřemožitelná, která byť všechny touhy v tobě uhasly, nesmí pominout. Všeho se můžeš zříct, ve všem rezignovat, ale v umění nikdy.«

Na svět přišel 5. listopadu 1890 jako šestý z devíti dětí řídícího učitele Jana Zrzavého a učitelky Vilemíny, rozené Kaizlové, v Okrouhlici u Havlíčkova Brodu – Vadíně. I když o profesi malíře v dětství nesnil, maloval od útlého věku. Na pražské Uměleckoprůmyslové škole ale vydržel pouhé dva roky. »Vyhodili mě, protože jsem tam málo chodil, raději jsem maloval doma,« vzpomínal v jednom z rozhovorů Zrzavý. V dalších letech se celkem čtyřikrát pokoušel o přijetí na akademii, ale marně, Vojtěch Hynais mu dokonce doporučil, ať se raději vyučí zahradníkem. Uvažoval i o herecké dráze (a později si skutečně zahrál v několika filmech), ale Eduard Vojan mu zase řekl, ať se radši drží palety. A tak tedy maloval.

Na podzim 1912 byl jeho obraz Spící hoch prohlášen za nejlepší práci na výstavě sdružení Sursum v Obecním domě (obraz byl v r. 2013 v londýnské aukční síni Sotheby’s vydražen za 17,7 milionů korun) a díky tomu byl Zrzavý přijat za člena spolku Mánes. Svou první veřejnou výstavu měl na podzim 1918 v Topičově salónu a Josef Čapek ji jako kritik strhal, ale Zrzavý už se odradit nenechal. V roce 1924 si v Paříži pronajal ateliér a namaloval tam ilustrace pro Máchův Máj i Erbenovu Kytici. Inspirace pro své obrazy nacházel i za častých pobytů v Bretani a severní Itálii, zvláště v Benátkách. Jeho dílo prošlo vývojem od secesního symbolismu a expresionismu až k meditativní malbě. K nejznámějším obrazům patří Údolí smutku z roku 1908, kubisticky pojaté Zátiší s konvalinkami (1913), nebo návštěvou Bretaně inspirované Spící lodě z poloviny třicátých let. Také Kleopatra (1942-57) a už zmíněná Královna moří (1948). Na podzim roku 1932 měl Zrzavý výstavu v Ostravě, kde sfáral do hlubinného dolu a objevil další malířský motiv – černé haldy.

Rozhořčený z mnichovské zrady přestal jezdit do Francie a více se věnoval scénografii pro Stavovské a Národní divadlo. Za války nesměl veřejně vystavovat – nacisté prohlásili jeho umění za zvrhlé a malířovi hrozilo totální nasazení. V té době odjel do jižních Čech, žil a tvořil ve Vodňanech. Po válce v letech 1947–50 byl profesorem malby na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a poté pobýval střídavě v rodné Okrouhlici a v Praze na Malé Straně na Nových zámeckých schodech. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem.

Jan Zrzavý se neoženil. Celý život se snažil vyrovnávat s homosexualitou, kvůli níž na něj okolí často hledělo skrz prsty. Zemřel před 45 lety, 12. října 1977 v Praze, přes chatrné zdraví se dožil 86 let. Pochován je podle svého přání na hřbitově v Krucemburku na Vysočině, v rodišti svého otce, které často navštěvoval. Náhrobek si sám navrhl. Krátce před smrtí věnoval své dílo pražské Národní galerii (jedná se o více než 100 obrazů a 1500 kreseb).

Helena KLUZOVÁ