Jak rozevřené jsou majetkové nůžky?

Koncem minulého roku se některými médii jen krátce mihla zpráva Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí o stavu majetkových nerovností v této zemi. A zpráva (ne)pochopitelně rychle zapadla. Přitom jádro sdělení expertů o rozsahu dopadů uskutečněných hospodářských politik v posledních 30 letech do dnešních majetkových pozic různých skupin českých domácností je až magicky výbušné: Nejen proto, že odhaluje obrovský rozsah a hloubku zcela falešných iluzí o rozdělení majetku v české společnosti, ale zároveň naznačuje i prostor k tolik potřebné nápravě.

Základní údaje: K 30. září 2023 měla tato republika i v důsledku silné migrační ukrajinské vlny již asi 10,9 milionu obyvatel – zaokrouhleně 11 milionů, aby se údaj o populaci v souladu s metodikou výzkumu dal dobře dělit na pět stejných dílů vždy po 2,2 milionech osob. Poté pro každou početně stejně velkou pětinu lidí výzkumníci kvalifikovaně vymezili příslušnou část z majetku všech domácností. A následně seřadili tyto »různě bohaté« skupiny od 20 % nejméně majetných (tzv. první majetkový pentil) přes druhou chudší skupinu až po tu poslední pětinu nejvíce majetnou tvořící pátý pentil. A při průzkumu dávali tázaným mimo jiné tyto dvě otázky:

1.   V jakých hodnotách by se asi tak měly pohybovat procentuální podíly jednotlivých majetkových skupin domácností, abyste to mohli považovat za ideální?

2.   K ideálu je jistě daleko. Ale jak odhadujete=vnímáte, že rozložení podílů těch pěti skupin na držbě majetku asi tak v současnosti vypadá?

V následujícím přehledu/tabulce uvádíme odpovědi dotázaných ve sloupci prvním (podíly ideální) a (podíly vnímané) ve sloupci druhém. V řádcích jsou postupně seřazeny procentuální podíly všech pěti skupin domácnosti na celkovém majetku (od těch nejméně bohatých v 1. pentilu k nejvíce bohatým v 5. pentilu). K prvním dvěma sloupcům přiřazujeme i nejdůležitější sloupec třetí: Ten však obsahuje již nikoliv nějaký odhadovaný zprůměrovaný ideál či vnímanou domněnku, ale tentokrát reálný údaj o skutečných procentuálně vyjádřených podílech na majetku u průměrné domácnosti v jednotlivých pentilech.

Jaké závěry lze z přehledu vyvodit? Soudíme, že přinejmenším těchto šest následujících:

1.   Když se porovnají majetkové podíly pětiny (2,2 milionu osob) nejbohatších se stejně početnou skupinou těch nejméně bohatých domácností, tak za ideální se považuje poměr 33 %/12 %, tj. asi tak trojnásobek (2,8) mezi majetkem lidí pátého a prvního pentilu. Jestliže z doprovodného šetření expertů vyplývá, že zmíněný necelý trojnásobek v držbě majetku považují za ideální všechny skupiny tázaných (bez ohledu na pohlaví, věk či jimi vlastněný majetek), pak to svědčí nejen o silném a historicky založeném přiměřeném rovnostářství české společnosti, ale také o platnosti opaku. To znamená, že většina společnosti považuje nějaké zásadněji jiné, než toto ideální=spravedlivé rozložení majetku, podvědomě jako nespravedlivé (neoptimální). A nejen to: Protože tento postoj kupodivu sdílejí i bohatší vrstvy české společnosti, tak si lze docela představit i různé – nenásilné a konsensuálně dohodnuté – cesty vedoucí časem k přiblížení se optimálním podílům na držbě majetku;

2.   Pokud jdeme do středu tabulky, tak za ideální poměr držby mezi trojnásobně početnější »střední« třídou (s celkem 6,6 miliony osobami, zde pracovně vymezenou jako součet 2. + 3. + 4. pentilu, tj. součtem 14 % +17 % + 24 % = 55 %) vůči nejbohatším 2,2 milionům osob v 5. pentilu (33 %) je považován asi necelý dvojnásobek objemu drženého majetku (55 %/33 % = 1,7);

3.   Stejně konstruované »vnímané« podíly jsou oproti ideálním v obou případech již docela posunuté. Dotázaní se v prvním případě domnívají, že ta nejbohatší pětina se od skoro trojnásobku (coby ideálu) dopracovala již ke skoro desetinásobku (48 %/5 % = 9,6);

4.   Ve druhém případě, tj. při vyčíslení podílu druhého, třetího a čtvrtého pentilu vůči pentilu pátému už nejspíše nepůjde o 1,7násobek, ale panuje domněnka, že asi dochází k majetkové rovnosti (47 % / 48 % = zhruba 1). Jinými slovy – panuje (falešná) domněnka, že domácnosti z pátého (nejbohatšího) pentilu disponují zhruba trojnásobným objemem majetku, než třikrát početnější střední třída (předchozích tří pentilů);

5.   Pohled na poslední sloupec tentokrát již reálných údajů – a na poměry z něj plynoucí – je i pro experty nutně šokující. Pokud odstoupíme od zaokrouhlení (nulou nelze dělit, a proto počítáme s nezaokrouhlenou hodnotou 0,2 %), tak podíl pátého k prvnímu pentilu, tj. poměr 80,5 % / 0,2 % značí, že nejbohatší skupina má v průměru asi tak čtyřistakrát vyšší majetek oproti průměru skupiny nejchudší. Vyšší poměr už nemá v Evropě nikdo, v zámoří jen USA – a ty na hloubení »majetkových propastí« usilovně pracovaly přinejmenším dvě století, zatímco nám stačily tři dekády… Je dobře, že bylo výzkumem zvoleno dělení domácností do pentilů, tj. na pět skupin, a ne dělení do decilů, tj. na deset skupin (v tomto případě čítajících vždy 1,1 mil. osob). Protože to by mezi krajními hodnotami nebyl rozdíl již »jen« dvou řádů (a čtyřistanásobek si většina lidí ještě umí představit), ale rozdíl nejspíše v desetitisících násobků…;   

6.   A co se týká reálných poměrů mezi výší majetku celé střední třídy vůči (2. až 4. pentilu) nejbohatší pětině domácností? Zdaleka to není zhruba fifty – fifty, jak se všeobecně naivně soudí, ale ve skutečnosti je její podíl asi čtyřikrát nižší (2 % + 6 % + 11 % = 19 % / 80,5 %). Takže realita – při zohlednění počtu osob – je taková, že průměrná domácnost v pátém pentilu drží asi dvanácti násobek majetku oproti průměrné domácnosti patřící do druhého, třetí či čtvrtého pentilu…

Tady vidíme neoliberalismus nikoliv ve vzletných proklamacích, nýbrž v drsné praxi – vítězové sociálně ekonomické transformace, tedy nová elit, berou prakticky vše. A čtyři pětiny domácností většinou zjevně netuší, jak uboze paběrkují sbírajíc na podlaze »drobky padající ze stolu hojnosti«.

Takže se v této souvislosti ptejme nejen proč je tu tak obrovská majetková nerovnost, ale zároveň se pokusme (příště) odpovědět i na otázku jak z toho ven.

Jaroslav ŠULC