Holky z porcelánu by už byly na dlažbě

Dovolil jsem si vypůjčit název filmu, který každý zná a televize nám jej občas pustí. Tam se herečky a herci vyřádili. Ani netušili, že porcelánka v Klášterci se může po sametové privatizaci někdy zavřít… Přitom Karlovarský porcelán byla velice dobrá značka pro domácí i zahraniční trh.

Porcelánka Thun 1794 z Nové Role na Karlovarsku se dostala na počátku roku také ke slyšení v Poslanecké sněmovně. Že se zavírá a co na to vláda? Vláda nemůže dělat nic, je to soukromá firma. Tak musejí lidi pracovat v obchodních centrech u pokladen, doplňovat zboží, uklízet nebo každý týden »upravovat« ceny zboží.

Zavřely se tyto porcelánky a nikdo téměř nic nenamítal: Lubenec, Loket, Dalovice, Jakubov, Březová, Slavkov a jmenovaný Klášterec. A to jsou jen závody, o kterých vím… Klášterec přitom prožil také neslavné výročí, založen byl roku 1794.

Dotknu se třeba Dalovic. Pracovala tam moje sestra, a když přišla z dovolené, už nebylo kam nastoupit. Stroje zmizely, prázdno. Vyráběli tam moc krásné zboží, třeba talířky cukřenky, jak je vidět na obrázku. Dekor květu jabloně… A to je jen zlomek, nebo střep, vyráběného sortimentu. Sestra přešla do porcelánky Loket, ta se také zavřela. Mluvím o příbězích po Listopadu, když začala úřadovat neviditelná ruka trhu. Připomenu Jakubov, kde vyráběli i cibulový porcelán. Závod je už dlouho v troskách, nebezpečný pro kolemjdoucí. Závod Březová u Karlových Varů? Byl jsem tam osobně s kolegou, který mě provedl po několika závodech. V Březové jsem si u ředitele koupil »děrované« talíře plus svícen, jak je také na obrázku vidět. Vše za 100 Kčs. Mohl bych pokračovat. Viděl jsem v porcelánce Dvory na dvoře složené nové stroje z Holandska…

Když porcelán, tak také něco málo o porcelánce Merklín. Měl jsem to štěstí, že jsem tam osm let pracoval. Tento závod, který produkoval elektroporcelán, vyráběl izolátory nejen pro elektrifikaci poválečného Československa. Archiv ČT24 nám to ukázal kdysi v »nepřímém přenosu«. I dílnu, kde to odborníci prováděli. Neškodí připomenou, že elektrifikace Československa byla dokončena v roce 1960. Stali jsme se teprve pátou zemí na světě, kde se to podařilo. Jako údržbář, ale i ve výrobě, tak o tom něco vím. Tragédie už byla v tom, že ve výrobě pracoval jen jeden vyučený keramik. Jinak třeba rekvalifikovaní kuchaři. Před čtyřmi roky ten závod zavřeli. Všechno přeci můžeme přivézt z ciziny… Šlo o závod koncernového podniku Louny. Měl ještě závody v Klenčí pod Čechovem, v Žacléři a na Slovensku v Čabu. Z té výroby téměř nikde nic nezbylo.

A lid to po desetiletí baští

A to nám poslanci všeho druhu, ministři skládají slib, že budou svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a s péčí dobrého hospodáře. Nedělají to, spíš si na prvním místě zajišťují svou kariéru. A lid to po desetiletí baští. Desetiletí úpadku průmyslu, jaký Čechoslováci neviděli. Když mluvím o Merklínu, tak je to pro mě paradox… Chodíval jsme tam jako politický pracovník před rokem 1989. Na výborové, členské i výroční schůze. Několikrát mě provedli závodem. Vždy se jednalo na prvním místě o hospodářské výsledky. Ideologické školení mužstva bylo v pozadí. Závod vyvážel mnoho zboží do kapitalistických států. To vím docela jistě. Pracovalo tam tehdy 300 zaměstnanců, dělníci se vyučili v učňovském středisku Nejdek. Zámečníci, obráběči i nástrojaři. Jinde zase elektrikáři nebo instalatéři. Jaké jsou příčiny úpadku? Už dobře víme, že soukromník vidí na prvním jen místě zisk. A co údržby, opravy, bezpečnost zaměstnanců nebo mzdy?

Výroba je v každém případě závislá na energiích. Výpal v pecích se provádí plynovými hořáky za teploty 1250 stupňů Celsia. Zanedbá-li se údržba, přichází zmetkovitost. Stačí, že se v peci při výpalu odlomí nějaký malý předmět, a ten způsobí roztříštění jednoho kusu, ten následně postihne třeba jednu třetinu obsahu pece. Jsem si vědom, že jsem zašel do detailu, ale tak to chodí. Ale nedá se zapomenout na příčinu hlavní. Po Listopadu se s velkou slávou dováželo nekontrolovaně zboží z ciziny. To, co jsme sami uměli, šlo stranou… Ani v rakouské monarchii za Marie Terezie se to dělat nemohlo.

Pochopitelně se to týká dalšího zboží. Tak co s tím? Napadá mě jedna zajímavost. Asi před deseti lety jsem si přečetl na internetu rozhovor s herečkou Pamelou Andersonovou. Byla velice kritická ke kapitalismu. Na konci rozhovoru řekla: »Musíme přestat věřit tomu, že je současný systém vytesán do kamene a není možné ho změnit.« To se mi líbilo. My dobře víme, že příčina je v režimu. Kosmetické změny nepomohou.

Jan TANCIBUDEK
FOTO – autor, ČSFD