Finanční analytický úřad loni zajistil z podvodů dvě mld. Kč, meziročně méně

Trochu o Tibetu, dlouho už mi neudělalo radost nic jako to, že Filip nasypal písek do všech těch povinných oslavných keců o Tibetu krásně a draze našlechtěného Moravce, ředitele Zeměkoule. Dřív se všude cpaly rudé prapory, no nosí je pořád třeba ve Francii, jak je možné vidět, ale nám cpou povinně Tibetské a ukrajinské, až ho
museli v Brně z toho koně sundat. . Tak jak to s tím Tibetem bylo :
“Do roku 1959, kdy vládl v Tibetě Dalajláma, téměř všechna obdělávaná půda a pastviny patřily výhradně šlechtě a klášterům, většina obyvatel byli nevolníci, kteří na nich pracovali.

Tibetská aristokracie a vedoucí mniši, kteří tvořili asi 5% populace, vlastnili a rozhodovali o všem. Systém se podobal nevolníctví v Evropě před 700 lety. Například klášter Drepung v Tibetě byl najvětší vlastník půdy na světě, měl 185 velkostatků, 25000 nevolníků, 300 velkých pastvin a 16 000 pastýřů. Sám Dalajláma žil ve 14 poschoďovém paláci, který měl 1000 místností¨(viz Gary Wilson’s report in Worker’s World, 6 February 1997) .

Dalajláma a jeho rodina vlastnila okolo 4000 nevolníků a 100 domácich otroků. Šlechta – sekulárni vládcové, se měli také dobře. Například velitel Tibetské armády, člen Dalajlámova kabinetu, vlastnil 4000 km2 pozemků a 3500 nevolníků ( viz Gelder and Gelder, The Timely Rain, 62 and 174). Před demokratickými reformami v roce 1959, měl Tibet 197 rodin dědičné aristokracie, v nichž bylo 25 velkých rodin. Nevolníci tvořili okolo 90% celé populace. Tibetští chlapci byli často odebraní od chudé rolnícké rodiny na výchovu za mnichy, kde sloužili elitním mnichům. Jak uvádí mnich Tashi-Tsering, děti v klášterech byly často sexuálně zneužívány. On sám byl obětí sexuálního znásilňování od 9 roků( Melvyn Goldstein, William Siebenschuh, and Tashì-Tsering,The Struggle for Modern Tibet: Autobiography of Tashì-Tsering. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 1997).”

🇷🇺propaganda po večerech ukazuje, jak je výhodné nechat zabít syna na🇺🇦. “Tak jako jeho děda i praděda bojoval s fašismem. Na památku svého syna jsem koupil nové auto” Novou Ladu koupil za to, čemu národ říká pohřebné. Syn snil o bílé a v takové na první jízdu vyrazil na hřbitov.
🇷🇺propaganda po večerech ukazuje, jak je výhodné nechat zabít syna na🇺🇦. “Tak jako jeho děda i praděda bojoval s fašismem. Na památku svého syna jsem koupil nové auto” Novou Ladu koupil za to, čemu národ říká pohřebné. Syn snil o bílé a v takové na první jízdu vyrazil na hřbitov.
🇷🇺propaganda po večerech ukazuje, jak je výhodné nechat zabít syna na🇺🇦. “Tak jako jeho děda i praděda bojoval s fašismem. Na památku svého syna jsem koupil nové auto” Novou Ladu koupil za to, čemu národ říká pohřebné. Syn snil o bílé a v takové na první jízdu vyrazil na hřbitov.
🇷🇺propaganda po večerech ukazuje, jak je výhodné nechat zabít syna na🇺🇦. “Tak jako jeho děda i praděda bojoval s fašismem. Na památku svého syna jsem koupil nové auto” Novou Ladu koupil za to, čemu národ říká pohřebné. Syn snil o bílé a v takové na první jízdu vyrazil na hřbitov.

🇷🇺propaganda po večerech ukazuje, jak je výhodné nechat zabít syna na🇺🇦. “Tak jako jeho děda i praděda bojoval s fašismem. Na památku svého syna jsem koupil nové auto” Novou Ladu koupil za to, čemu národ říká pohřebné. Syn snil o bílé a v takové na první jízdu vyrazil na hřbitov.
🇷🇺propaganda po večerech ukazuje, jak je výhodné nechat zabít syna na🇺🇦. “Tak jako jeho děda i praděda bojoval s fašismem. Na památku svého syna jsem koupil nové auto” Novou Ladu koupil za to, čemu národ říká pohřebné. Syn snil o bílé a v takové na první jízdu vyrazil na hřbitov.
🇷🇺propaganda po večerech ukazuje, jak je výhodné nechat zabít syna na🇺🇦. “Tak jako jeho děda i praděda bojoval s fašismem. Na památku svého syna jsem koupil nové auto” Novou Ladu koupil za to, čemu národ říká pohřebné. Syn snil o bílé a v takové na první jízdu vyrazil na hřbitov.
🇷🇺propaganda po večerech ukazuje, jak je výhodné nechat zabít syna na🇺🇦. “Tak jako jeho děda i praděda bojoval s fašismem. Na památku svého syna jsem koupil nové auto” Novou Ladu koupil za to, čemu národ říká pohřebné. Syn snil o bílé a v takové na první jízdu vyrazil na hřbitov.

Chudoba je zde. Bylo to vše nutné?
Tak už i mediální mainstream si všiml, že obyvatelstvo Evropské unie neodvratně směřuje k rozvratu, k nedostatku, k nouzi, k sociální katastrofě.

Třeba čtvrteční iDNES hlásá na titulce: „Dražší energie a trpící domácnosti. Oslabené euro sráží Evropu do chudoby.“

Ano. Chudoba je zde. A nespadla z nebe. Je nevyhnutelným důsledkem mnoha chybných rozhodnutí představitelů EU a plodem dlouhodobě nesmyslné politiky, která nadřadila ideologické sociálně-inženýrské cíle nad zájmy rodin, národů, obyvatel. Místo nějaké sebereflexe, místo okamžitého zatáhnutí za záchrannou brzdu však jedeme dál a Óda na radost k tomu vyhrává ostošet.

Když někdo v minulých letech varoval, že boj s podnebím nás přijde drasticky draho a ohrozí prosperitu stovek milionů lidí, dostalo se mu pošklebování, že Green Deal je naopak příležitostí k rozvoji nových technologií, k levnější energii a bude impulsem pro nakročení k sofistikovanější ekonomice. Dokonce bylo možné ještě před pár týdny zahlédnout titulek „Ona tady je nějaká bída? A mohl bych ji vidět?“

Když někdo v minulých letech varoval před fiskální expanzí, před ohromnými a neřešenými deficity veřejných financí, byl okřikován, že zdroje tu jsou a že z hospodářských potíží se nelze proškrtat. Výsledkem je inflace, která za poslední rok ukrojila hodnotu sto osmdesáti korun z každé naspořené tisícovky. A nepochybně bude pokračovat.

Když někdo v minulých letech varoval před čistě politickým, ale z ekonomického hlediska nesmyslným projektem společné měny EU, byl ukřičen, že to je přece cesta, jak podpořit obchod, omezit transakční náklady a bránit rozpočtové rozmařilosti v jednotlivých členských zemích. Že je tento projekt uměle udržován při životě pouze za cenu obrovských finančních transferů a bere zemím možnost reagovat na ekonomické výkyvy vhodnou měnovou politikou, nyní nevidí jen zaslepení.