Slovenské národní povstání (SNP) bylo ozbrojené vystoupení protifašistických sil na území Slovenska v závěru druhé světové války a představuje jednu ze zásadních a nejvýznamnějších událostí československých dějin, patřilo ve své době k největším ozbrojeným vystoupením proti nacismu v Evropě. Slovensko se tak po skončení války zařadilo mezi vítězné mocnosti a bojovníky proti fašismu.
Léto 1944 v Evropě
Na východní frontě Rudá armáda od bitvy u Stalingradu a v Kurském oblouku získala strategickou iniciativu a začala wehrmacht, včetně jeho satelitů, vytlačovat ze svého okupovaného území a zahájila svoji osvoboditelskou misi, která skončila dobytím Berlína.
Spojenci se 6. června 1944 vylodili v Normandii v rámci operace Overlord (6. červen až 31. srpen 1944) a otevřeli Stalinem dlouho požadovanou druhou frontu. Po obsazení pobřežních pláží začali postupovat směrem do Německa.
Příprava povstání
Povstání na Slovensku bylo připravováno již od ledna 1944 po tzv. Vánoční dohodě ilegální Slovenskou národní radou (SNR), kdy se občanský odboj spojil s komunisty, ale především s vojenským odbojem. Plán vojenského ústředí a organizátorů SNP předpokládal, že dvě východoslovenské divize, držící asi 100kilometrovou frontu mezi německými jednotkami v oblastech severovýchodního Slovenska, otevřou karpatské průsmyky a povstalecká armáda soustředěná na středním Slovensku bude toto území ve spolupráci s partyzánskými oddíly bránit až do příchodu Rudé armády. Sovětská vojska by tak vpadla do týlu bojující německé 1. tankové armády a 1. královské maďarské armády (za příznivých okolností se mělo povstání rozšířit na Valašsko a posléze na celou východní Moravu). Tento plán byl schválen jak československou exilovou vládou v Londýně, tak exilovým vedením KSČ v Moskvě. Prodiskutován byl i s velením sovětských vojsk.
Povstání mělo být zahájeno, až se přiblíží Rudá armáda. Vypuklo však předčasně, když rozkaz k zahájení povstání byl vydán 29. srpna 1944 večer. Byl reakcí na situaci, že 28. srpna slovenská vláda vydala souhlas se vstupem německých vojsk na své území a německá vojska následující den začala obsazovat Slovensko. Vypuklo však bez přímého rozkazu SNR či zahraničního ústředí československé vlády. Hlavními veliteli povstání byli generálové Rudolf Viest a Ján Golian. Centrem povstaleckého území se stala Banská Bystrica.
Dne 1. září vystoupila z ilegality SNR a v Banské Bystrici převzala pravomoc vrcholného orgánu revoluční moci. Vládním a výkonným orgánem SNR se stal Sbor pověřenců, jemuž předsedali za Komunistickou stranu Slovenska Karol Šmidke a za tzv. demokratické strany Vavro Šrobár.
Východoslovenské armáda
Začátkem srpna 1944 byly jednotky Východoslovenské armády podřízeny německé skupině armád Severní Ukrajina. Pod vlivem zběhnutí Rumunska na stranu Spojenců německá strana čekala obdobný scénář také na Slovensku. Němci se rozhodli spustit variantu »Kartoffelernte mit Prämie« (odzbrojení a internace slovenských vojáků). Němci postupovali na Slovensko ze tří směrů a hned v prvních hodinách energickým a překvapivým postupem zajistili úspěch celé odzbrojovací operace.
V krátkém časovém rozmezí došlo nejen k odzbrojení, ale také k zajetí velké části Východoslovenské armády. Celkově se v německých zajateckých táborech ocitlo odhadem necelých 18 000 Slováků, necelých 10 000 slovenských vojáků se německými jednotkami odzbrojit nedalo a uteklo do hor k partyzánům, k příbuzným nebo domů. Celkově se dokázalo ke SNP připojit asi 2000 vojáků a důstojníků z 35 000 mužů bývalé Východoslovenské armády. I tak se jednalo o cennou pomoc, když tito vojáci přišli většinou i s výzbrojí a měli za sebou vojenský výcvik.
Pomoc povstání ze zahraničí
Po vypuknutí povstání požádala 31. srpna československá exilová vláda v Londýně prostřednictvím generála Heliodora Píky a velvyslance v Moskvě Zdeňka Fierlingera vládu SSSR o pomoc bojujícímu Slovensku. Dne 1. září velitel 1. ukrajinského frontu maršál Koněv požádal Stalina o svolení k přípravě a provedení Karpatsko-dukelské operace. Stalin s tímto návrhem souhlasil a stanovil připravit operaci během pěti dní (připravit operaci podobného rozsahu běžně trvalo celý měsíc i déle).
Významnou podporou povstání byly letecké výsadky partyzánů a vojáků z Kyjeva a Moskvy. Povstání bylo podporováno i leteckými dodávkami materiálu, hlavně ze SSSR, v menší míře i od západních spojenců.
Do povstání se postupně zapojily i jednotky 1. čs. armádního sboru v SSSR v boji o Karpatský průsmyk. Přímo na povstalecké území byla postupně přesunuta 2. paradesantní brigáda (bylo přepraveno k 15. říjnu 1739 lidí) a 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. Velitelem byl škpt. František Fajtl. Na polním letišti Zolná u Zvolena přistálo 17. září 20 letadel.
Přes Karpaty
Samotné sovětské velení neplánovalo hornaté oblasti Karpat pracně dobývat, ale spoléhalo na to, že je Němci v obavách z obklíčení sami opustí, jakmile sovětské jednotky Karpaty obejdou a proniknou rovinami Polska a Maďarska dále na západ.
Po vypuknutí SNP na Slovensku v týle německých armád uložilo velení sovětské armády 1. a 4. ukrajinskému frontu Rudé armády připravit a uskutečnit vojenskou operaci na pomoc tomuto povstání, překročit Karpaty, vstoupit na území bývalého Československa a spojit se s povstalci. Karpatsko-dukelskou operaci měly provést síly 38. armády generála Kirilla Moskalenka, do jejíž sestavy byl začleněn také 1. čs. armádní sbor v SSSR.
Pro Karpatsko-dukelskou operaci však bylo rozhodující to, že 31. srpna začala německá vojska odzbrojovat jednotky Východoslovenské armády, a tak narušila základní předpoklady úspěchu celého povstání. Samotná Karpatsko-dukelská operace byla zahájena 10. den povstání na Slovensku v pátek 8. září 1944 v 6.40 mohutnou dělostřeleckou přípravou, které se účastnily i všechny čtyři dělostřelecké pluky čs. sboru.
Zapojení sil a ztráty
Na straně povstalců působilo 47 000 mužů, po provedené mobilizaci na povstaleckém území 60 000 mužů pravidelné armády a 18 000 partyzánů. V SNP bojovalo, kromě Slováků, také více než 2000 Čechů a 400 Francouzů. Dále v něm bojovali Poláci, Rumuni, Rusíni, Ukrajinci, Bulhaři, Jugoslávci a další. Na straně Němců 48 000 až 50 000 mužů.
Ztráty povstalců činily 1720 padlých, 3600 raněných, asi 10 000 zajatých mužů. Do 12 000 padlých a zavražděných povstalců v důsledku partyzánské války. Německé ztráty jsou vyčísleny na 4200 padlých, 5000 raněných a 300 zajatých.
Mezi padlými byl i Jan Šverma, český novinář a komunistický politik, jediný člen Parlamentu ČSR, který zahynul při plnění bojových operací za druhé světové války. Zahynul v horách v listopadu 1944 po potlačení SNP a přechodu na partyzánský způsob války.
Oba klíčoví velitelé, generálové Rudolf Viest a Ján Golián, byli v listopadu 1944 zajati a v Berlíně odsouzeni německým soudem k trestu smrti. Jejich stopy se ztrácejí v koncentračním táboře Flossenbürg.
Represe vůči obyvatelstvu
K odvetným nacistickým represím vůči slovenským občanům docházelo již od prvních dnů německé okupace. Dne 5. září byl vypálen Telgárt (263 domů) a 30. září jednotky Einsatzgruppen SS obsadily Sklabiňu a odvlekly do Martina přes sto osob k výslechu. Následně bylo 3. října v Martině popraveno 48 osob jako dvojnásobná odplata za zastřelení 24 členů Ottovy skupiny.
Po porážce povstání Němci rozpoutali na Slovensku teror, při kterém byli zabíjeni nejen partyzáni, ale docházelo k masakrům mnoha civilistů, včetně žen a dětí. Popravy zatčených účastníků povstání a antifašistů se k zastrašení obyvatelstva prováděly veřejně. Na Slovensku bylo vypáleno 90 obcí a osad a po skončení války bylo odkryto 211 masových hrobů.
Odkaz SNP
I přes těžké ztráty má 78 dní dlouhá kampaň důležité místo v domácí vojenské historiografii a lze ji považovat za nejintenzívnější a nejtěžší válečné nasazení čs. armády v novodobých dějinách. S potlačením SNP však končí i Karpatsko-dukelská operace (8. září až 28. října 1944), ale těžké boje v Karpatech ještě pokračovaly. Dukelskou operací začalo konečné osvobozování území Československa.
Výročí SNP, které je na Slovensku státním svátkem, si každoročně připomínají na pietním shromáždění na pomezí Moravy a Slovenska na Bumbálce (na snímku) v Moravskoslezském kraji. Pravidelně jsem se aktu účastnil jako poslanec nebo náměstek hejtmana za KSČM a na něm vystupoval.
SNP a boje na Dukle byly v poválečném období Československa častým námětem literárního a filmového zpracování. Mezi klasiky se řadí filmy Deň, ktorý neumrie, režie Martin Ťapák; Kapitán Dabač, Vlčie diery, režie Paľo Bielik; Smrt si říká Engelchen, námět: Ladislav Mňačko, scénář, režie: Ján Kadár, Elmar Klos; Zajtra bude neskoro, Zvony pre bosých, režie Stanislav Barabáš; Horká zima, Tenkrát o vánocích, Práče, režie Karel Kachyňa.
Z písemného svědectví významné místo zaujímá Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní, K Slovenskému národnému povstaní od Gustáva Husáka; Povstalecká história, O povstaní Viliama Plevzy; Dejiny Slovenského národného povstania 1944 od Viliama Plevzy a Jozefa Vladára.
Svatomír RECMAN
FOTO – archiv autora
