Triumfem levice vyvrcholily ve Francii nedávné mimořádné volby do parlamentu. Vítězná pravicová strana Marine Le Penové (na snímku) v počtu křesel v parlamentu skončila třetí. Určitě však neprohrála. Soudí tak mj. i Jevgenij Osipov, frankofil, vědecký pracovník ruského Institutu všeobecné historie.
Pouhý den po 2. kole francouzských voleb jej vyzpovídal nejčtenější petrohradský web. Z obsáhlého rozhovoru je zřejmá složitost dělení na levici a pravici v současném vnitřním i mezinárodním rozpoložení.
Interview bezděky odkrývá, že český premiér Petr Fiala se chová jako chytrá horákyně, když svým plytkým hodnocením prozrazuje, že mu ve Francii nevoní ani levice, ani pravice, a když o nové evropské frakci Patrioti pro Evropu už dopředu prohlašuje, že bude sloužit zájmům Ruska.
Osamocený Macron
Rusofobům vadí, že jak levice, tak pravice odmítá dodávat Ukrajině zbraně a že zákopový masomlýnek nehodlá krmit francouzskými vojáky, obojí ve Francii podporuje jen tzv. centristický prezident Emmanuel Macron.
Na otázku, proč Rusko ve francouzských volbách sázelo na Le Penovou, přední ruský frankofil odpověděl:
Marine Le Penová nikdy nebyla proruská politička, ale ve srovnání s ostatními byla vždy pro Moskvu nejpřijatelnější. Lišila se v tom, že uznává legitimitu krymského referenda z roku 2014. Speciální vojenskou operaci (čti ruskou válku na Ukrajině – pozn. red.) od roku 2022 přitom poměrně ostře odsuzuje, už déle než dva roky podporuje protiruské sankce. Národní sdružení vedené Le Penovou však bylo vždy kategoricky proti vyslání francouzských vojsk na Ukrajinu a proti dodávkám zbraní Zelenskému.
Obecně Marine Le Penová vždy podporovala Ukrajinu a rozhodně není proruským politikem. Prostě pro nás jsou ty strany, které prosazují antiglobalistický rozvoj jednotné Evropy, založený na ochraně národní suverenity a národních zájmů, vždy bližší než ty, které se opírají o oficiální Brusel.
V tomto smyslu je Marine Le Penová, a třeba i Viktor Orbán v Maďarsku, nám srozumitelnější, neboť s nimi můžeme diskutovat o otázkách národních zájmů.
Další otázka zněla: A proč jsme si její stranu vybrali jako pomyslné přátele a nezvolili jsme si stranu Jean-Luc Mélenchona (na snímku)? Vždyť šel v průvodu Nesmrtelného pluku v roce 2018 v Moskvě, prosazuje odchod Francie z EU a NATO, domáhá se přátelství Francie a Evropy s Ruskem a také je proti vyslání francouzských vojsk na Ukrajinu?
(Následuje překlad zbylé části celého rozhovoru.)
– Ve skutečnosti všichni francouzští politici, kromě Macrona, byli a jsou odpůrci vyslání armádních jednotek na Ukrajinu. Takže tato iniciativa nehrála ve prospěch Macrona, ale spíš k jeho škodě. Mélenchon je samozřejmě proti vyslání francouzských vojsk na Ukrajinu.
Rusko se nikdy nevměšovalo do vnitřních věcí Francie. Nikdy jsme na nikoho nesázeli, už vůbec ne na Mélenchona. Je to představitel krajně levicových sil, zastánců myšlenek, které se dříve označovaly za komunistické. On se sice od komunistů oddělil, ale z jejich strany vzešel.
+ Je tedy prakticky náš…
– Mohl nám být blízký v sovětských dobách a v 90. letech, až do začátku třetího tisíciletí, kdy Rusko přestalo podporovat krajně levicové politické síly. Moderní Rusko je konzervativní země, její rozvoj je značně odlišný od programu navrženého Mélenchonem – s podporou imigrace, multikulturalismu apod. To vše je vzdáleno současné ruské politice.
+ Ale i vazby Le Penové na Rusko jsou příběhem poněkud smyšleným, natož v posledních dvou a půl letech.
Z velké části je nám bližší klasická pravice – gaullismus, chcete-li. Jakkoliv se to může zdát zvláštní, nejblíže ke gaullismu stojí právě Marine Le Penová. Protože krajně pravicová je ona pouze v rétorice francouzských centristů. Ve Francii prostě nikdo není pravicovější, byť stojí na míle daleko od těch skutečně krajně pravicových sil jako fašismus, nacismus, falangismus.
+ Vypadá to, že půjčka na rozvoj strany od ruské banky ji vyjde draho. Její odpůrci tyto peníze připomínají pořád.
– Dělají to navzdory tomu, že půjčku obdržela dávno před zahájením speciální vojenské operace na Ukrajině. Není to vůbec náš problém, ale vnitrofrancouzský – nepůjčila jí žádná francouzská banka, i když o ni v té chvíli žádala už jedna z největších stran v zemi. V podstatě ji donutili půjčit si peníze v Rusku. No a opět, její politiku, její program naše půjčka neovlivnila.
+ Le Penová a Macron?
– Když se podíváme na prohlášení, na programy levice (Mélenchona, socialistů, zelených) a macronistů, tak jsou naprosto neslučitelná. Pro Macrona, který sedm let vedl pravicovou politiku ve Francii, je vítězství Nové lidové fronty (koalice Mélenchona, Zelených, komunistů a socialistů) v ekonomickém smyslu větší výzvou, než by bylo prvenství Národního sdružení. Marine Le Penová navrhuje posílit to, co začal Macron v předchozích sedmi letech. Zatímco Mélenchon žádá úplné zrušení všech Macronových reforem, včetně důchodové. Už se předpovídá, že příchod Mélenchona k moci bude pro francouzskou ekonomickou stabilitu katastrofou. Macrona čeká velmi náročný úkol. Zřejmě se pokusí sestavit vládu technokratů, kteří nereprezentují konkrétní politické síly.
+ Nová lidová fronta tedy zvítězila náhodou? A nakonec nevyhráli ani Le Penová, ani Macron?
– Říkáme, že strana Marine Le Penové obsadila třetí místo. Není to tak úplně pravda, protože první a druhé místo obsadily koalice, do nichž vstoupily různé strany a politická hnutí. Podívejte se, kolik křesel získaly samostatně, a zjistíte, že Národní sdružení se oficiálně stalo největší stranou v zemi. Získalo 143 křesel, nikdo ani zdaleka nezískal tolik, protože Mélenchonova Nepodrobená Francie má jen 60 křesel. Pouze ve spojenectví s jinou levicí dostávají víc. Je ale třeba si uvědomit, že jde o velmi nestabilní a nepevné sjednocení, v němž všechny ostatní síly kromě Nepodrobené Francie nekomunikují a neždímají Mélenchonovu ruku – považují ho za extréma a dobrodruha… Tedy reálně Marine Le Penová získala nejvíce křesel v parlamentu. Přede dvěma lety jich měla 89 a nyní 143. A to je hlavní výsledek voleb.
Nakonec nám vychází puzzle z různých stranických sdružení, z nichž ani jedno nebude mít většinu. Proto Francii čekají turbulentní časy.
+ Volby ve Velké Británii a Francii vnesly chaos mezi největší evropské mocnosti. Je to výhodné pro Rusko?
– Volby ve Velké Británii bych nepovažoval za výhodné pro Rusko. Tam se k moci dostali labouristé, kteří zrovna moc nesdílejí, nebo vůbec nesdílejí hodnoty, které dnes Rusko nabízí. Ale pokud vezmeme Francii, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, možná v blízké budoucnosti ještě nějaké další země, kde jsou plánované volby, tak ano, v jistém smyslu dochází v Evropě ke zlomu ve prospěch pojetí evropské integrace založené na sjednocování suverénních zemí. V protikladu k té dnešní, kdy se v podstatě rozhoduje v Bruselu, nikoliv v národních metropolích. Pro Rusko je výhodnější jednat s jednotlivými zeměmi, pak se sníží i vliv Washingtonu na Evropskou unii. Zatím jsou to ale jen trendy. Podle složení Evropského parlamentu vidíme, že většina byla zvolena za strany, které prosazují pokračování evropské integrace v rámci evropského superstátu s dalším odmítáním národní suverenity.
+ Má Rusko vlastně v Evropě spojence?
– Pokud diskutujeme o ukrajinské krizi, tak je nemáme a nebudeme mít. Úkoly na Ukrajině musíme řešit bez spojenců, v tom si nedělejme žádnou iluzi. Souputníci jsou možní, pokud nemluvíme o ukrajinské krizi, ale o budoucí architektuře evropské bezpečnosti, za kterou Rusko stojí. Architektuře, kde je rovnováha sil, provázanost národních zájmů, kde lze uzavřít nějaké smlouvy typu Helsinského závěrečného aktu. Samozřejmě jsou to ty politické evropské síly, které minimálně uznávají existenci sféry národních zájmů. A v takovém případě ano, potřebujeme postupný nástup k moci v Evropě sil, jaké představují Marine Le Penová nebo Viktor Orbán.
+ Na příkladu Le Penové jsme viděli, že podpora nebo jen slova pochvaly od ruských politiků se stávají toxickými. Neměli bychom být obezřetní a nechválit politiky, které podporujeme?
– To je otázka pro diplomaty. Má se za to, že to Le Penové znemožnilo vítězství, ale nemyslím si, že většina Francouzů, kteří ve volbách hlasují, si vůbec umí představit, kde se nachází Ukrajina, v čem je jádro rusko-ukrajinského konfliktu, to je zajímá pramálo. Ujišťuji vás, že pro příznivce Marine Le Penové i její odpůrce ukrajinský konflikt byl tím posledním, co je zajímalo.
Ivo HAVLÍK
