S velkou obezřetností sledujeme přípravu rozsáhlé a obsahově zásadní novely zákoníku práce Ministerstvem práce a sociálních věcí. Dosavadní působení současné pětikoaliční pravicové vlády nás nenechává na pochybách, že navrhované úpravy pracovního práva budou nevyvážené, jednostranně posilující postavení zaměstnavatelů na úkor ochrany zaměstnanců.
Jednoznačně odmítáme zrušení povinnosti zaměstnavatel podržet pracovní místo do 3 let věku dítěte. Nahrazením je institutem „zaručeným“ návrtem na stejnou pracovní pozici do dvou let dítěte, je dobrým návrhem, ale nedostatečným.
Zásadně odmítáme připravované změny ve výpovědi ze zaměstnání. Jde o počátek výpovědní doby již ode dne podání výpovědi. Dále zkrácení výpovědi na „jeden měsíc“ v případě porušení pracovním kázně. Zde má již dne zaměstnavatel při hrubém porušení pracovní kázně okamžitě zrušit pracovní poměr. Dnes však zaměstnavatel nemůže podat výpověď při méně závažném porušení pracovní kázně, pokud se toto porušení neopakuje. Tato ochrana zaměstnance návrhem však padá. To
nepovažujeme za rovnocenné opatření.
Obdobně pokud zaměstnanec přestane splňovat zákonné předpoklady, či požadavky zaměstnavatele pro výkon práce. Musí být vždy posuzován důvod ztráty této schopnosti či požadavku. Například u ztráty řidičského oprávnění vinou zaměstnance lze toto již dnes řešit oka žitým zrušením pracovního poměru.
Velice problematické je ustanovení týkající se získání nároku na „speciální náhradu“ v situaci, kdy byl se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr výpovědí nebo dohodou z důvodu, že dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost konat práci pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Z našeho pohledu jde o odstranění stávajícího institutu odstupného ve výši 12 měsíčních platů ve výši průměrného výdělku a jeho nahrazení dávkou tzv. „speciální náhradou“ jež bude vyplácena ze zákonného pojištění zaměstnavatele, ale nemusí být adekvátní plně výší stávajícího odstupného.
Zaměstnanec nijak neodpovídá za zákonné pojištění zaměstnavatele a ani za výši z něj zaměstnavateli proplácenou. Proto s tímto návrhem rovněž nesouhlasíme.
Zcela zásadně nesouhlasíme se změnou zkušební doby, která se u řadových zaměstnanců má prodloužit z 3 na 4 měsíce a u vedoucích zaměstnanců z 6 na 8 měsíců. Vzhledem ze stávající zkušeností s často manipulativním chováním zaměstnavatelů vůči zaměstnancům ve zkušební době toto prodloužení odmítáme. Povede z našeho pohledu k prohlubování ekonomické nejistoty zaměstnanců na straně jedné a na straně druhé k snazšímu propuštění zaměstnanců zaměstnavatelem bez udání jakéhokoliv důvodů a výplaty odstupného. Jednoznačně odmítáme možnost podání výpovědi z pracovního procesu elektronickou formou – e-mailem, jako zásadně znevýhodňující zaměstnance!
Kriticky se díváme na zkrácení nepřetržitého odpočinku v případě řešení mimořádných událostí a havarijních stavů ze stávajících 8 hodin na 6 hodin, s tím, že odpočinek bude zaměstnanci nahrazen následující pracovní den. Vnímáme nebezpečí, že toto nemusí být v souladu s nezbytným odpočinkem z hlediska zdraví a ochrany při práci zaměstnance. Za špatný považujeme návrh umožňující zaměstnávání dětí od 14 let věku i bez ukončení povinné školní docházky s písemným souhlasem svého zákonného zástupce, byť „pouze“ v době hlavních letních prázdnin, maximálně na 35 hodin týdně, resp. 7 hodin denně na „lehčí práci“ určené vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Ve světě je v současné době velký problém boj s nelegální i legální dětskou prací. České republika tímto směrem vydává špatný signál a navíc se dom právního řádu zavádí práce nezletilých, kdy zletilost s omezeními nabývá mladiství v 15 letech svého života a následně plnou zletilost od dovršení
18 lest svého věku. Je to špatný krok i v případě, že by tím měli být preferování rodinní zaměstnavatelé v zemědělství a službách.
Nesouhlasíme zásadně se zrušením institutu zaručené mzdy, byť snahou navýšit celkovou minimální mzdu. Oba instituty mají odlišné poslání a uplatňují se v rozdílných situacích. Minimální mzda má garantovat nejnižší přípustné ohodnocení vykonávané práce. Zaručená mzda nemůže být nižší než minimální mzda a má stanovit základní ohodnocení pro různé profese na základě
jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce.
Pokud bude odstraněn institut zaručené mzdy z právního řádu, dojde k zhoršení postavení zaměstnanců a zvýhodnění zaměstnavatelů.
Když budeme vnímat navržené změny v pracovní právu MPSV a uvědomíme si jejich možné fungování v společných vazbách, ztratí v konečném důsledku zaměstnanec výraznou část své pracovně právní ochrany a bude vystaven na „libovůli“ zaměstnavatel. Své opodstatnění ztratí i například právo odborových organizací vyjadřovat se k propouštění zaměstnanců.
Vzroste větší význam kolektivních smluv. Avšak u velké části zaměstnavatelů odborové organizace nepůsobí.
Navrhované změny pracovního práva tak v součtu posílí postavení zaměstnavatelů vůči zaměstnancům. Zaměstnancům nastaví větší míru sociální a ekonomické nejistoty.
Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska proto vyzývá k rozhodnému odmítnutí navrhovaných změn v zákoníku práce a souvisejících právních předpisech. Vyzývá ostatní odborové svazy k jednotnému společnému postupu. Varujeme před snahou „dohodnout se s vládou na kompromisech“ u tohoto návrhu to není možné. Kompromis v tomto případě je zradou zájmů
pracujících!
Rada Odborového sdružení Čech, Moravy, Slezska.
V Praze dne 21. dubna 2024.
