Ani Kostarika, stejně jako Česká republika a další země Evropské unie, se nevyhnula migračnímu problému. Zatímco EU čelí rozbujelé migraci zejména ze zemí Afriky, ale i Středního a Blízkého východu, a Česká republika pak zejména z Ukrajiny, Kostarika vítá, chtíc nechtíc, migranty zejména z Venezuely. Pár jich ale také dorazilo z Ukrajiny, Ekvádoru a Haiti. Co je toho příčinou?
Evropu ruinuje vítací politika někdejší německé paní kancléřky Merkelové a některých dalších představitelů EU, neboť jaksi cítili a někteří cítí dodnes určitou sounáležitost s těmito zeměmi ještě z doby minulého tisíciletí, kdy zejména Británie, Španělsko, Nizozemsko, Belgie, Francie a další jsou zodpovědné za masakry, vraždění a vykrádání zaostalých a rozvojových zemí ve jménu krále či boha.
Evropské souvislosti
Ale i v novodobých dějinách se objevily některé zkraty mocných, tentokráte hlavně z USA, které však odpovědnost přenesly na Evropu. Mám na mysli migranty z Libye, Afghánistánu či Iráku. Přičemž nemohu opomenout kyjevský puč, tzv. Majdan. Díky němu se zmocnila vlády na Ukrajině klika oligarchů v čele s čokoládovým králem Porošenkem. Další puč na sebe nenechal dlouho čekat a vlády se zmocnil komediant Zelenskyj, absolutně neschopný politik, který nepochopil, že se stal loutkou v rukách mocných. Jeho chuť vstoupit do NATO a trvalé přibližování vojsk NATO a USA k hranicím Ruska, dále pak násilí na rusky mluvících obyvatelích ve východní části Ukrajiny, zejména v Doněcku a Luhansku, nedalo Rusku jinou možnost, než porušit mezinárodní smlouvy, vstoupit na území Ukrajiny a upozornit, že takto to již dál nejde. Samozřejmě k tomu přispěla prohlášení některých amerických politiků, že Rusko nemá právo na tak velké území a musí část, zejména tu s nerostným bohatstvím, odevzdat západním oligarchům a mocným podnikatelům.
Ve Venezuele za Cháveze
A tak je to i s tou Venezuelou. Osobně jsem tam byl díky fotbalu ještě za vlády prezidenta Hugo Cháveze, který zde úspěšně vládl 14 let až do roku 2013, kdy zemřel. Jestli se jednalo o normální úmrtí, nebo takové to s něčí dopomocí, o tom běží mnohé legendy. Hugo Chávez hluboce ctil myšlenky Simona Bolívara a byl proto trnem v oku a kdo ví kde ještě – zejména Spojeným státům americkým. Podporu nacházel u těch nejchudších, a naopak neoblíbený byl u bohatých vrstev. Byl politolog a sociolog.
Po jeho smrti se ujal vlády, zatím jako viceprezident, Nicolás Maduro, který okamžitě nechal vyhlásit nové prezidentské volby. Nebyl příliš oblíben, ale údajně to bylo přání Cháveze, aby se novým prezidentem stal právě on. Jeho vzdělání bohužel neodpovídalo standardu pro prezidentského kandidáta. Byl původně řidičem autobusu, ale politicky se uměl ohánět, a tak to brzy dotáhl na viceprezidenta a získal Chávezovu důvěru. Existují ostatně i ministři zahraničních věcí bez zkušeností a patřičného vzdělání, kteří vládnou svému ministerstvu jen díky vřelé důvěře premiéra.
Madurova epocha
Jako prezident byl opozicí neustále srovnáván s Hugo Chávezem. Což logicky nebylo pro něj příliš lichotivé. Pravdou je, že jeho kvalit nikdy nedosáhl. Ekonomika stagnovala, i když ne vždycky na tom měla vinu Madurova vláda. Venezuela se stejně jako Kuba musela poprat s ekonomickými restrikcemi zejména ze strany USA. To Madurovi zrovna nehrálo do not. Už vzhledem k tomu, že neměl vzdělání na takové úrovni, aby tomu dokázal čelit. A tak v roce 2019 Národní shromáždění rozhodlo dosadit do funkce prezidenta Juana Guaidóa. Většina obyvatel Venezuely však stála na straně Madura, včetně armády.
Pro zajímavost, Guaidóa uznaly jako prezidenta také Spojené státy a dalších 60 států včetně České republiky, která neměla ani ponětí o tom, co se tam děje, o čí zájmy tam jde. Vždyť Venezuela stále patří, co se týká nerostného bohatství, zejména petroleje, k nejbohatším na světě. A tak po třech letech přetahování a vzájemných pomluv všechno vyšumělo do ztracena. Prozatímní vláda byla rozpuštěna a nahrazena jakousi komisí s dohledem na nadcházející prezidentské volby. Je třeba dodat, že nikdy nebylo prokázáno, že by došlo při předchozích volbách k Západem avizovaným podvodům.
Země v křeči
Jenže tlak zahraničního kapitálu byl tak velký, že Venezuela, ač bohatá na nerostné suroviny, se zmítá v jakési křeči. A tak obyvatelé, kterým USA, jak by ne, nabídly migrační řešení, začali z Venezuely odcházet. Osobně jsem měl možnost udělat v Kostarice rozhovory s některými migranty z Venezuely. A bylo to stále o tom samém. Máme tam majetky, nebylo to až tak hrozné, ale nabídka z USA je super. Chceme víc vydělávat.
Kojoti z panamské džungle
Co však následovalo, to byl masakr. Venezuelané opouštěli tajně svou vlast a těžké, někdy i poslední peníze svěřili do rukou kojotům. Tedy převaděčům. Nikdo nemá ani tušení, kolik těchto lidí bylo těmito kojoty zavražděno nebo uneseno v Darién Gapu – panamské džungli. Touto cestou přišlo do Kostariky okolo 500 000 běženců, vedle Venezuelanů také Ekvádorci a Haiťané. Jenže nemohli dále. Nikaragua je nenechala projít, neboť chrání svou bezpečnost. Zpátky do Venezuely to také nejde, neboť Panama uzavřela cestu zpět ze stejného důvodu. A tak zůstávají v Kostarice, bez peněz a s malou možností pokračovat do vysněných USA. Kostarika také nemá o tyto migranty zájem. Lidé zde žijí jen z turistiky a zemědělství. Chybí průmysl. Takže roste kriminalita. A to mnohonásobně. Těchto lidí je mi opravdu líto, neboť se do této situace dostali vinou okolností a nezodpovědností politiků, zejména těch z USA.
Spojené státy nyní poskytnou Panamě šest milionů dolarů na repatriační lety. Což však neřeší situaci Kostariky. Očekávám proto, že USA také podpoří Kostariku ekonomicky, aby mohla vrátit tyto lidi domů. Mnozí totiž svého kroku těžce litují…
Jan HÁJEK
