Kubánská republika se bouřlivě mění. To ale neznamená, že se mění socialismus. Kubánci říkají, že jsou chudý, ale hrdý národ. Vyplynulo to z nedávné brněnské debaty o tomto karibském ostrově při příležitosti sedmi let od úmrtí vůdce revoluce, bojovníka za svobodu lidu Latinské Ameriky Fidela Castra. A současně k výročí narození osobnosti bojů za svobodu českého a slovenského národa, prezidenta republiky armádního generála Ludvíka Svobody.
Předseda brněnské pobočky Společnosti česko-kubánského přátelství Jozef Štofan a zakladatel i majitel Muzeačesko-kubánského přátelství v Lukové na Ústeckoorlicku Milan Carbol předložili posluchačům všestranný průřez životem lidí i přírodou na tomto skoro rovníkovém ostrově o velikosti i počtu obyvatel srovnatelném s Českou republikou (Kuba má 110 860 km2 a 11,3 milionu obyvatel).
Neznají rasovou diskriminaci
Kubánské hospodářství a rozvoj životních podmínek na Kubě už 62 let dusí tvrdá americká blokáda. Kdysi tam žilo 300 000 indiánů, které dobyvační Španělé zotročili a téměř vyhubili. Když na pracovištích scházeli otroci, Španělé na Kubě si dováželi na práce černochy pochytané v Angole a Mosambiku. Dnes žije na Kubě asi 12 procent černochů, ostatní jsou mulati, dále běloši a Číňané. Kubánci neznají rasovou diskriminaci, mezi barvou pleti nedělají rozdíl.
Vánoce v době cukrových žní se na Kubě téměř neslaví (jen od roku 1998 jednodenní svátek implementovaný z USA), až 1. a 2. ledna si připomínají vítězství povstaleckého vojska v roce 1959. Masové manifestace jsou až 1. máje. Náboženství na Kubě nikdy nebylo zakázáno, protože tam funguje 54 církví. K santeríi (tj. k náboženství afrických kmenů bývalých černošských otroků) se hlásí až jeden milion Kubánců. Ke křesťanství 400 000, k protestantům asi 300 000 osob.
Rovníková příroda je na Kubě nádherná a pestrá. Roste tam 20 milionů palem královských k lisování zrníček na výrobu oleje. K vidění jsou exotičtí ptáci (350 druhů ptáků), na 350 druhů motýlů a vůbec v našich klimatických podmínkách neznámá flora i fauna. Nejlepší doutníky na světě dělají Kubánci. Za Raula Castra se rozvíjí soukromé podnikání a vzniká nová vrstva bohatých lidí. Pracují též v Itálii, Francii či USA. K vidění jsou tam velmi luxusní vily, i chatrče na spadnutí. Do důchodu odcházejí muži v 65 letech a ženy v 60 letech života.
Bezplatné školství a zdravotnictví
Kubánci se pyšní svým bezplatným školstvím i zdravotnictvím, kterými pomáhají ve 42 rozvojových, imperialisty utlačovaným zemích, které jsou na tom daleko hůř. V chudých zemích Kubánci léčí zdarma, v bohatých zemích za peníze. Na jednoho učitele na Kubě připadá 20 žáků a na jednoho lékaře 30 lidí. Očkovaní jsou Kubánci takřka proti všemu. Zdravotnické brigády jezdí do světa léčit (např. Coronavir-19). Většinu léků si vyrábějí Kubánci sami. Vyvážejí je do 50 zemí. Za symbolický poplatek dostávají děti na příděl školní stejnokroje. Svačiny a obědy mají zdarma.
Přídělový systém, ale nikdo nehladoví
Roku 1962 vznikl na Kubě kontroverzní přídělový systém hlavně na potraviny, který trvá dodnes. V letech 1959 až 2020 se ceny na trhu dlouhodobě neměnily, až nyní mírně povyrostly. Příděly zajišťují, že na Kubě nikdo nehladoví. Majetní lidé si mohou cokoliv přikoupit na komerčním tržišti za násobky sociální ceny z přídělu zboží. Lidé tam znají české motorky Jawa a ledničky Calex.
Jsou přesvědčeni, že je reálné bojovat za lepší svět, lepší život než dnes, i když situace ve světě tomu příliš nepřeje. Nasvědčuje tomu i obsah kubánského muzea Milana Carbola v Lukové. Muzeum je objednávkami zadané i na Silvestra. Při přehlídce skvělých kubánských rumů tam chtějí zájemci vítat nový rok 2024.
Text – Václav ŽALUD
FOTO – Pexels.com, Voice of America
