Hodiny soudného dne říkají, že těch vteřin do konce světa, zapříčiněného jadernou válkou, moc nezbývá, přesně 90 vteřin. Trochu si přibližme, proč jsme tak blízko jaderného armagedonu jako nikdy v historii. Předesílám, že ve svém článku používám pouze vyjádření amerických armádních analytiků, analytiků CIA či univerzitních politologů orientujících se na bezpečnostní politiku.
Jen namátkou do kategorie vojenských či CIA analytiků patří Douglas Macgregor, Larry C. Johnson, Ray McGovern, Scott Ritter, do kategorie bezpečnostních analytiků pak Dr. Gilbert Doctorow, prof. Jeffrey Sachs, prof. John Mersheimer nebo prof. Teodor Postol. Mohl bych v seznamu pokračovat, jen jsem chtěl zdůraznit, že mnoho bývalých amerických vojáků, analytiků CIA a stále výkonných univerzitních pracovníků má naprosto odlišný názor ohledně Ukrajiny a toho, co šíří západní propagandistická média (bohužel včetně našich). Jinak řečeno média napojená na západní elity a tzv. deep state. Všichni zmiňovaní se shodují v názoru, že Ukrajinci bojují v zastoupení USA (tzv. proxyarmáda USA) a že zvyšování sázek USA na beztrestnost může velmi rychle přerůst v jaderný konflikt.
K válce vůbec nemuselo dojít
Všichni se rovněž shodují v názoru, že k válce (tzv. speciální vojenské operaci) v současných rozměrech vůbec nemuselo dojít. Stačilo, aby USA v prosinci 2021 souhlasily s bezpečnostním návrhem Ruské federace, a to hlavně se závazkem, že Ukrajina nevstoupí do NATO. Stejně tak bylo možné vše zastavit po rozhoření vojenské operace, kdyby Ukrajina podepsala v dubnu 2022 mírovou dohodu, která byla i s ukrajinskými vyjednávači domluvena a připravena k podpisu v Istanbulu v tomtéž měsíci (text dohody lze na Internetu najít). Jak je známo, Ukrajina na pokyn USA a jejich posluhovače z Velké Británie Borise Johnsona již prakticky připravenou dohodu nakonec odmítla podepsat.
Výsledkem je zničená země, statisíce mrtvých, miliony emigrantů a naprosto žádná perspektiva pro budoucnost Ukrajiny, která se kvůli ambicím USA zůstat hegemonem světa a porazit Ruskou federaci dostala do neřešitelné situace. Stejně tak se výše jmenovaní američtí analytici shodují, že další pokračování konfliktu a jeho eskalace přivede svět na pokraj jaderné katastrofy. Je rovněž zajímavé, že na současnou situaci na bojišti (např. Kurskou invazi do Ruské federace) se dívají rovněž naprosto stejně. Kursk považují za facku Putinovi a vládě RF, ale z vojenského hlediska za naprosto strategické selhání. Mohli bychom opět dlouho pokračovat ve výčtu společného hodnocení ukrajinského konfliktu výše jmenovanými, ale pojďme zpět k našemu tématu.
Preemptivní jaderný konflikt
Pokud jde o možný jaderný konflikt, začněme s jeho hodnocením posledně jmenovaným v seznamu výše uvedených, tj. profesorem renomované univerzity MIT Tedem Postolem. V rozhovoru pro Nimu R. Alkhrshida zmiňuje novou součást jaderné doktríny USA. Tento vystudovaný fyzik a poradce v nukleárních záležitostech vysvětluje změnu v jaderné doktríně USA, kterou nedávno podepsal prezident Joe Biden, a doplňuje řadou teoreticky poměrně náročných grafů. Biden samozřejmě problematice nerozumí, stejně jako jeho nejbližší spolupracovníci Blinken, Austin či Sullivan. USA již delší dobu pracují s myšlenkou preemptivního jaderného konfliktu (preemptivní válka, preemptivní útok či preemptivní akce je označení úderu, který si klade za cíl eliminovat bezprostřední závažné hrozby v situaci, při níž není možné využít jiných prostředků než síly k jejímu odvrácení – pozn. red.), kde se předpokládá, že tento útok bude vítězný bez možnosti odplaty. Jde především o útok na statická sila balistických raket s cílem provedení devastujícího výbuchu ještě před dopadem bomby s nutností zvýšit efektivitu provedením tzv. super-fúze. To znamenalo a znamená mj. další výzkum a další odsouhlasené peníze pro jaderný výzkum, tedy dále i zisky vojensko-průmyslového komplexu. Zde se shoduje se Scottem Ritterem, ale o tom ještě později. Na zmíněných grafech profesor ukazuje nebezpečnost projektu, což ovšem na záměru a víře ve vítězství nic nemění. Zároveň poukazuje na šílenství a naprosto smyšlené příběhy, nekorespondující s realitou, šířené vysokými představiteli Pentagonu. Příkladem je například generál Hajj, který tvrdí, že Ukrajina vyhrává, ačkoli opak je pravdou. Jako příklad opět Kursk s tisíci mrtvými Ukrajinci, desítkami zničených tanků, stovkami obrněných vozidel a další zničenou technikou včetně systémů Patriot a Himars.
Je otázkou, jak dlouho se Ukrajinci na území RF udrží, ale cena za toto dobrodružství bude vysoká a celá epizoda je navíc strategicky bezvýznamná. Pokud, ale někdo v Pentagonu může šířit zmíněný narativ o vítězné Ukrajině, je to pak, z hlediska přesvědčení o možném vítězství při preemptivním úderu na protivníka, již přímo katastrofa. Pokud hovoříme o protivníkovi, je zde zmiňované nejen Rusko ale i Čína. Ted Postol dále hovoří o naprosté neodpovědnosti a šílenství vedoucích činitelů USA a jako příklad uvádí vystoupení Colina Powella v OSN ke zbraním hromadného ničení v Iráku, které vedlo ke smrti obrovského množství Iráčanů a dále ke vzniku a rozvoji Islámského státu. V této souvislosti je ale třeba především podtrhnout nové strategické směřování jaderné doktríny USA, tj. ve vztahu k naprosto nekompetentnímu vedení a jejich poradcům. Příkladem takové nekompetentnosti může být jednání mezi rozhodujícími činiteli a jejich poradci vedoucí k ukončení smlouvy o raketách krátkého a středního doletu INF za Obamovy administrativy.
Opakuje se rok 1962? Ano, ba hůř!
Nyní se zaměříme na dalšího člena zmíněného seznamu analytiků, kterým je Scott Ritter, bývalý pracovník rozvědky námořnictva a inspektor zbraňových systémů hromadného ničení v Iráku (tehdy opakovaně upozorňoval na jejich neexistenci). Ritter srovnává dnešní situaci s raketovou krizí v roce 1962. Vysvětluje, že dnešní situace je mnohem nebezpečnější, a to především ze dvou důvodů. Především, přestože v roce 1962 zuřila studená válka, obě velmoci spolu čile komunikovaly, a to jak prostřednictvím velvyslanců, tak zejména komunikace probíhala přímo mezi vůdci obou států – N. S. Chruščovem a J. F. Kennedym. Druhým faktorem bylo postupné a nikoli skokové zvyšování napětí, tj. pohyb sovětských lodí k pobřeží Kuby blokovaný vojenskými loděmi Spojených států. Výsledek je známý, tj. stažení sovětských raket z Kuby a reciproční stažení raket Spojených států z Turecka (které celou napjatou situaci způsobily – pozn. red.). Dnes je situace naprosto odlišná, neexistuje vůbec žádná komunikace mezi USA a RF, a to především kvůli naprosté nekompetentnosti amerických vůdců a kvůli falešným výkladům (viz předchozí odkazy na prof. Teda Postala) zakořeněným v nejvyšších patrech vládnoucích kruhů USA.
Navíc je nezbytné se věnovat i skutečnosti, že také RF provádí revizi své jaderné doktríny. Pokud se i zde objeví možnost vedení preemptivní války pomocí jaderných prostředků (nikoli jen reakce na ohrožení státnosti RF, jak je tomu dnes), bude vše připraveno na konec lidstva. Pro porozumění čtenáře – takovým důvodem může být v současnosti např. kybernetický útok ve Spojených státech, který by mohl vést teoreticky k ohrožení komunikačních linek mezi centry vedení ozbrojených konfliktů. Na druhé straně by RF k takovému útoku plně opravňovaly již realizované útoky proti radarům včasného varování či útoky na letiště se strategickými bombardéry RF (včetně zničení minimálně dvou z nich) provedené ukrajinskými silami. Budiž řečeno, mnoho analytiků se tehdy obávalo použití již existující klausule o ohrožení existence RF. Zde Ritter zároveň uvádí, že svět může být vděčný rozvážnosti Putina, že k takovému rozhodnutí již nedošlo, přestože Putin pod tlakem svého okolí k provedení razantních kroků je připraven.
Bohužel Západ rozvážnost považuje za slabost RF a bude dále napínat strunu, která může prasknout, a to zejména při nulové komunikaci mezi RF a USA. Je velmi důležité si uvědomit, co již Putin světu sdělil, a to že USA tentokrát stranou (jak byly doposud zvyklé) nezůstanou a budou první na řadě. V souvislosti se zmiňovanou trpělivostí či odpovídající reakcí je třeba vidět i rozhodnutí Velké Británie a Francie o možném použití křídlatých raket s nízkým radarovým rozpoznáním dlouhého doletu Storm Shadow a jejich francouzské verze SCALP k útokům na území RF. USA takové povolení k použití svých raket na území RF zatím nedaly a Lloyd Austin zřejmě vyčká na útoky zmiňovanými raketami a především na ruskou reakci na tyto útoky. Pokud RF reagovat nebude, povolení přijde i z USA.
Některé analogie
Teď ještě pojďme k některým analogiím. Představme si, co bude, pokud RF použije stejné opatření jako USA ve Vietnamské válce, tj. bombardování logistických cest jiných zemi použitých k zásobování Vietnamu, neboli bombardování Kambodže a Laosu. V tomto případě by to bylo Rumunsko, Polsko nebo Pobaltské státy. Určitě očima Západu při dvojitém (kilo)metru jde o něco jiného. Podobně jako je to nyní s útokem Ruských ozbrojených sil na středisko vzdělávání kadetů západními spojenci Ukrajiny v Poltavě, stále připomínaným v západním tisku. Mrtví vojenští instruktoři ze Švédska byli potvrzeni rodinnými příslušníky, ale hovoří se i o instruktorech z Polska. Tento útok byl Spojenými státy odsouzen jako útok na civilní objekt (přece šlo o školu), zatímco šílené útoky prováděné Izraelem na civilisty v Gaze, a to včetně žen a dětí, jsou z hlediska bezpodmínečné podpory Izraele USA zřejmě v naprostém pořádku. Takto by se dalo v citacích zmiňovaných analytiků dlouho pokračovat, ale čtenář si jistě udělá závěr i z tohoto výčtu…
A poznámka závěrem
Ještě moje poznámka nakonec, článek jsem psal kvůli své osobní obavě z toho, že těch 90 vteřin (odhadovaných vědci různé specializace) je pravděpodobně, při zvážení všech faktů uváděných americkými dosud myslícími analytiky, ještě příliš optimistických a s každou další skokovou eskalací se neúměrně zkracují a přibližují nás k jadernému armagedonu.
Rád bych věřil, že článek alespoň malou kapkou přispěl k ozřejmění faktů v oceánu každodenních lží, které nás jinak spolehlivě dovedou ke dvanácté hodině!
(rj)
