Každý rok je pacientům v EU podáno 25 milionů krevních transfuzí – během operace, léčby rakoviny nebo jiné péči, dojde až k milionu cyklů asistované reprodukce, proběhne více než 35 000 transplantací kmenových buněk, zejména u rakoviny krve, a proběhne stovky tisíc náhrad tkáně. Všechna tato čísla, kromě toho, že jsou o záchraně života, znamenají velký byznys.
Zásadním problémem je dlouhodobá nesoběstačnost Evropské unie. Nejhorší situace je u krevní plazmy, na níž je závislých zhruba 300 tisíc Evropanů. Na jejím dovozu EU vydělává zejména z USA.
Necelá polovina veškeré plazmy používané v EU pochází z pouhých 4 členských zemí EU, jednou z nich je Česká republika. Ta je v této věci zvláštní kapitolou. »U nás máme takový systém, kdy se na odběrech krve a plazmy podílí jak veřejné subjekty – státní a krajské nemocnice tak i soukromá odběrová centra či přímo farmaceutické společnosti. Co se odebere v nemocnicích, to se tam také většinou spotřebuje pro léčbu, jen zcela výjimečně se přebytky prodávají. U soukromých společností je však příběh jiný. Tam nejde o zdraví, ale o zisk,« poznamenává europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná.
Dobrý byznys pro bohaté, nezdravý přivýdělek chudých
»Za každým darováním krve či plazmy se neskrývá dojemný příběh o záchraně života. Velmi často jde spíš o zisk na úkor zdraví a sebeomezování dárce. Navíc zejména čeští dárci nedostávají za tyto odběry dostatečné odškodnění, a naopak naše veřejné zdravotní pojišťovny pak platí za inovativní léky vyrobené z plazmy našich dárců stonásobnou cenu západním farmaceutickým společnostem. Stručně řečeno, jsme jak indiáni, kteří měnili středověkým kolonizátorům zlato, drahé kameny či kožešiny za skleněné korálky a potom si za další zlato od nich kupovaly hotové řemeslné výrobky,« popisuje byznys s plazmou.
Česká europoslankyně se podílí na směrnici, která má tuto nerovnováhu trochu narovnat.
Upozorňuje také na to, že za odběry jsou často skryté sociální problémy. Firmy totiž často zneužívají, že sociálně slabí za »nějaký ten peníz« odběr podstupují a proto svá centra staví především v chudších, sociálně slabých regionech a lokalitách nebo se zaměřují na studenty a studentky, kteří jsou často také ekonomicky zranitelní. Jedná se o zdánlivě snadnou cestu k rychlému a relativně jednoduchému výdělku. Jenže si neuvědomují, že jim samotným jde o zdraví. Proto by nová evropská legislativa měla chránit zdraví dárců, zabraňovat nebezpečnému opakování darování skrze propojené registry či nastavit jasné a tvrdé podmínky, jak má odběr vypadat, a to i v rámci ochrany psychického zdraví dárce, a také dostatečné kompenzace za tento dar. Podle Konečné není možné, aby soukromá společnost provedla odběr prakticky »za hubičku« a léky prodala s desetinásobným ziskem ven.
Jeden z nástrojů, jak to změnit, je regulace reklamy, která láká na zisk z dárcovství. »Povedlo se mi s kolegy přesvědčit o důležitosti zákazu této reklamy, a pozice Evropského parlamentu do podzimního vyjednávání s členskými státy tak obsahuje závazek, že jakákoli reklama na dárcovství́ látek lidského původu spojené s finanční odměnou nebude možná. Spravedlivé i finanční odškodnění dárci určitě ano, ale žádný nátlak a iluze zisku nesmí dárce vést k tomu, aby to podstoupili. Tuto pozici již Evropský parlament velkou většinou schválil. Nicméně jednání zatím nekončí,« upřesnila. »Čeští dárci nemohou sloužit jako ropná pole Evropy a nadnárodních farmaceutických společností na odběr plazmy, naši lidé si zaslouží stejnou ochranu a odškodnění jako lidé kdekoliv jinde v EU,« dodala europoslankyně Konečná.
