Jako senioři jsme dostali pozvánku z 2. základní školy COMENIUS v Hradci Králové k vyučovací hodině ve 2. třídě u svých vnoučat. Nečekaně se nás sešlo překvapivě hodně. Posedali si v kruhu přímo mezi žáčky třídy, abychom s nimi zavzpomínali na naše dětství. Odpovídali jsme na otázky dětí týkající se období, ve kterém právě dnes ony žijí. Ptaly se nás, jak jsme se tehdy oblékali, jaké jsme měli hračky, kam jsme chodili na výlety. Zajímal je život v naší rodině a jaké to bylo tehdy ve škole, co a jak jsme se učili. Zajímala je naše dětská přání a jak jsme kdysi slavili Vánoce. Vznikla docela zajímavá debata, doplněná výstavkou dobových předmětů, které na ukázku někteří z nás – seniorů, na setkání donesli. Třeba hmoždíř, »kafemlýnek«, dřevěné struhadlo, školní dřevěný penál, dokonce i magnetofon a další dnes pro mladší už většinou neznámé předměty.
Děti si průběžně zapisovaly poznatky, které si od svých prarodičů vyslechly s tím, že budou s nimi dál pracovat v příštích dnech ve vyučování. Ve třídě panoval po celou hodinu pořádek a kázeň. Zájem naslouchajících dětí byl až překvapivě soustředěný. To vše nenápadně řídila třídní učitelka paní Aneta Riessová. Hodina utekla velmi rychle, ani se nám nechtělo odejít…
Z ukázky školní činnosti totiž odcházíme naplněni dojmy a s přesvědčením, že vzdělání našich vnoučat je v těch nejlepších rukách. Ukazuje se, že i pohledy do poměrně nedávné minulosti jsou pro tak malé žáky potřebné a dovedou je zaujmout. Všem, kteří se na takovém přístupu k výuce nejmladší generace podílejí, děkujeme a zdůrazňujeme, že mají naši plnou důvěru.
TEXT a FOTO – Olda a Jára SUCHORADŠTÍ
