V poslední době můžeme sledovat další z řady válečných konfliktů, kterých je od pádu socialistické soustavy hodně. Konflikt mezi Izraelem a Palestinou, který se rozhořel, je však dlouhodobý problém a dotýká se jak historických, tak hospodářských, náboženských a politických kořenů, z nichž vychází. A kdo je bez viny v tomto konfliktu, ať hodí kamenem! Amen!
Každý, kdo se dnes vyjádří kriticky k politice Izraele, je antisemita. Tak to chápe naše vláda, která se jasně v tomto konfliktu postavila za Izrael. A kdo se vyjadřuje hanlivě vůči Palestincům nebo Arabům z různých zemí, není antisemita? I Palestinci přece patří mezi semitské národy. Tak se matou lidé. Vyjasnění problémů mezi Izraelem a Palestinou najdeme jen a jen v politice, a také si musíme vyjasnit obsah pojmů antisemitismus a sionismus.
Přitom vysvětlení rozdílu pojmů antisemitismus a antisionismus se v médiích nedovíte. O sionismu se mlčí.
Po celá tisíciletí se svět měnil, národy se stěhovaly, vznikaly nové státy. Celé oblasti byly kolonizovány silnějším, jejichž politika budila odpor podrobeného obyvatelstva. Proto úvahy o tom, že Židé, vyznavači židovského náboženství, dnes mají historické právo na území celé Palestiny, je scestné. Okupaci a kolonizaci neprávem zabraného území Palestiny Izraelem musíme odmítnout.
Po první světové válce
A odkud začít? Jaká byla situace v této oblasti po první světové válce? V roce 1922 Společnost národů svěřila Velké Británii mandát nad Palestinou. Velká Británie měla tak nad územím svrchovanou moc. V té době žili na území Palestiny jak Židé vyznávající judaismus, tak arabské obyvatelstvo vyznávající islám, aniž by soužití různých náboženských směrů vyvolávalo tolik napětí jako v současnosti.
Většina židovského obyvatelstva však žila po celá staletí rozptýlena po celém světě v diasporách a ghettech, často vystavovaná pro rozdílnost náboženství od křesťanství nenávisti, nepřátelství z předpojatosti k židovskému náboženství, tedy antisemitismu, ústícími až do pogromů na nevinné obyvatelstvo. Antisemitismus se projevoval jako forma xenofobie vůči všemu, co nezapadalo do většinové křesťanské společnosti zvláště v Evropě.
Část evropských Židů však zbohatla a stala se z nich silná hospodářská opora kapitalismu. A právě mezi evropskou židovskou velkoburžoazií se začala prosazovat ideologie a politika sionismu. Teoretickým a ideovým východiskem sionismu se stalo (mimo jiné) dílo Theodora Herzla Židovský stát (1896).V roce 1897 byla v Basileji založena Světová sionistická organizace, která se stala organizačním centrem realizace sionistických cílů, tj. »Sjednocení Židů kolem Siónu«. Mezi hlavní cíle sionistů patřil požadavek vytvoření židovského státu na základě příslušnosti k židovskému původu a náboženství.
Zatímco antisemitismus je nepřátelství vůči etnické skupině, sionismus je ideologie a politika bohatých Židů zneužívající pro své plány náboženství judaismu.
Po druhé světové válce
Rasová teorie nacistického Německa a zrůdná genocida židovského obyvatelstva jen na základě antisemitismu však otřásla celým světem. To napomohlo k prosazení sionistických myšlenek židovské velkoburžoazie na vlastní stát po druhé světové válce. Celý svět, otřesen informacemi z koncentračních táborů, kde byli Židé likvidováni hůř jak dobytek na jatkách, Židům nový stát přál.
Stát Izrael vznikl na základě usnesení OSN z 29. listopadu 1947 a v roce 1948 dostal plnou podporu mnoha zemí světa, včetně Československa.
Izrael vznikl na území, které bylo ovšem obydleno i palestinským obyvatelstvem a to se bránilo. V době vzniku Izraele žilo na území britského protektorátu 1,2 milionu Arabů a 650 tisíc Židů. Po druhé světové válce počet židů rychle rostl. Nyní se uvádí kolem 10 milionů. OSN nedořešila rozdělení území na dva státy a vznikl problém táhnoucí se do dnešních dnů v podobě tzv. palestinské otázky. Není účelem tohoto článku vypočítávat všechny vojenské roztržky mezi Araby, Palestinci a Izraelem. Faktem je, že na 26. sionistickém kongresu v roce 1966 byla formulována teze »O jednotném světovém židovském národě« na základě rasového původu a vyznávání judaismu.
Mnozí představitelé sionismu se netají tím, že židovský národ je bohem vyvolený vést jiné národy. A od svého vzniku se Izrael začal chovat vůči Palestincům expanzivně ve snaze vytvořit stát na čistě národnostním principu a zajistit si rozšíření svého životního prostoru. Západní břeh Jordánu a východní část Jeruzaléma obsadil Izrael za války v roce 1967. Izrael okupoval území, které má spolu s Pásmem Gazy tvořit budoucí palestinský stát, o jehož vznik Palestinci dlouhodobě usilují. Chtějí proto, aby ze Západního břehu odešli všichni izraelští vojáci a osadníci. Na západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě žije asi půl milionu Židů a cca 2,5 milionu Palestinců. I Pásmo Gazy bylo až do 11. 9. 2005 okupováno. Poté se izraelská vojska sice stáhla, ale následovala hospodářská blokády Gazy. V blízkosti vznikala celá řada izraelských osad. Rada bezpečnosti OSN přijala řadu rezolucí, požadujících ukončení osídlování okupovaných území a výstavbu nelegálních osad. Ochranu Izrael nacházel vždy v USA, kde žije velká diaspora bohatých Židů, a rezoluce neplnil. A Stát Izrael, jehož vládnoucí elity byly ovlivněny ideologií sionismu, se stal státem okupujícím území, jež mělo náležet Palestincům.
Organizace pro osvobození Palestiny požadující dlouhodobě vytvoření samostatného státu Palestina na to upozorňovala. Rozpínavost Izraele pod vlivem sionistických politických špiček vedl Valné shromáždění OSN k přijetí rezoluce č. 3379 z 10. listopadu 1975, která označila sionismus jako formu rasismu a rasové diskriminace.
Organizace pro osvobození Palestiny dosáhla toho, že jednostranně vyhlásila stát Palestina. Valné shromáždění OSN přijalo 15. 11. 1988 rezoluci 43/177, kde se píše, že OSN bere na vědomí vyhlášení státu Palestina. Vláda ČSSR vyslovila souhlas pro uznání vyhlášení palestinského státu svým usnesením č. 307 ze dne 18. 11. 1988. Píše se v něm, že forma tohoto vyjádření se shoduje s textem rezoluce Valného shromáždění OSN 43/177, která bere na vědomí »vyhlášení státu Palestina«. A Ministerstvo zahraničních věcí České republiky toto uznání převzalo s tím, že »Občan České republiky pohybující se na území Palestiny spadá pod pravomoc místních zákonů a v případě jejich porušení musí počítat s odpovědností podle místních předpisů, jak se můžete dočíst na stránkách MZV České republiky«.
Revokace rezoluce
Česká republika uznává stát Palestina, ale dnešní vláda to asi netuší. Palestinský stát ovšem de facto neexistuje. Na jeho území vznikají nelegální izraelské osady hlídané izraelskou armádou.
Rezoluce OSN 46/86 z 16. 12. 1991, po změně poměru sil ve světě, revokovala rezoluci VS OSN č. 3379 z 10. 11. 1975, která označila sionismus jako formu rasismu a rasové diskriminace. Šlo o jediný případ revokace rezoluce v historii OSN. Stalo se tak pod tlakem administrativy amerického prezidenta George Bushe st., který to zdůvodňoval, že nelze srovnávat sionismus s nacistickým rasismem a nelze zapomenout hrozných útrap Židů za druhé světové války a v celé historii.
Antisemitismus jako pronásledování židovského obyvatelstva pro jeho náboženství a národnost se směšuje s ideologií sionismu, která hlásá výlučnost židovského národa. A zapomíná se dodat, že ne všichni Židé ideologii sionismu sdílejí. Naopak. Mnoho Židů s politikou sionismu nesouhlasí. A také to v poslední době dávají jak v USA, tak v Izraeli najevo, jen naše sdělovací prostředky o takové informace nemají zájem. Naše zahraniční politika podbízivě následuje zahraniční politiku USA.
Kritika sionismu není namířena proti Židům. Je namířena proti ideologii a politice sionismu. Kdyby lidé pochopili rozdíl mezi příslušností Židů k určitému etniku a náboženství judaismu a politikou sionismu, nebylo by primitivních projevů antisemitismu vůči židovskému obyvatelstvu žijícímu na našem území a jinde.
Spojené státy za posledních pět desetiletí vetovaly 53 rezolucí Rady bezpečnosti OSN, kritických k politice Izraele. Izrael neoprávněně okupuje území, které by mělo připadnout palestinskému státu. Proto správná otázka by měla znít: Kdo vládne v Izraeli? Které to jsou politické síly? Proč Izrael neplnil rezoluce Organizace spojených národů, proč světové síly nevytvořily a nedořešily vznik palestinského státu de iure?
Nepřiměřená reakce
A tak je současný konflikt důsledkem politiky Izraele za podpory USA. Začal 7. října 2023 agresí Hamásu z Pásma Gazy vůči občanům židovských osad a způsobil smrt 1200 nevinných osob. Ale předcházelo tomu vyhánění Palestinců z jejich původních osad. I např. server Seznam Zprávy vydal 28. 11. 2023 v 10.55 hodin článek s názvem Radikální osadníci už nevyhánějí jen Palestince. Na řadě jsou Arméni. Cenzura však rychle zasáhla a článek nebylo možné sdílet.
A vládnoucí elity v Izraeli jako by na agresi čekaly a spustily neadekvátní a nepřiměřenou vojenskou operaci v Pásmu Gazy. Přitom je známo, že je Pásmo Gazy jedním z míst, kde je největší hustota obyvatelstva a přes 50 % obyvatelstva tvoří děti a mladiství. A došlo zde k masakrům vůči civilnímu obyvatelstvu, které je bezprecedentní. Reakcí na 1200 mrtvých a cca 240 unesených Izraelců už masakry v Gaze stály životy kolem 20 tisíc mrtvých Palestinců, včetně velkého počtu dětí a těhotných žen. Lidé jsou zde bez přístupu k lékařské péči, k potravinám, vodě, energiím, možností úkrytu. Na území Gazy vzniká největší hřbitov dětí na světě.
Tak jako není Žid jako Žid v Izraeli, tak není Palestinec jako Palestinec, jako není Čech jako Čech. A současné politické vedení Izraele porušilo svou neadekvátní vojenskou reakcí Ženevské úmluvy a mezinárodní humanitární právo. Článek 1 Ženevských úmluv říká: »Všechny státy a další strany ozbrojeného konfliktu mají povinnost respektovat a zajistit dodržování humanitárního práva za všech okolností.« Proto se na podporu Palestiny ozývá řada mezinárodních humanitárních organizací, Lékaři bez hranic, pracovníci Červeného kříže i různé mírové iniciativy. Světové odezvy na podporu Palestiny nejsou namířeny proti Židům, ani na podporu agrese Hamásu, ale proti sionistické politice Izraele.
Anna ŠTOFANOVÁ
