Jsou –ismy v rozporu s myšlením?

Dočetl jsem se v jednom textu na internetu následující:

»Jakýkoli …ismus by měl být kriticky analyzován. Proč? Protože v určitém okamžiku nevyhnutelně budou diktáty jakéhokoli …ismu v rozporu s vlastním nejlepším úsudkem, a dokonce i s vlastním svědomím. Jakýkoli …ismus se stává dogmatem ještě dříve, než inkoust na prvním výtisku takříkajíc zaschne. Dogma se pak stává zbraní v rukou samozvaných velekněží …ismů.«

»Podle definice je …ismus něco jiného než pravdivý, hluboce zakořeněný individuální úsudek; proto bezmyšlenkovité lpění na něm umrtvuje pravdivý individuální úsudek. Je to tak jednoduché. Může být utlumení pravdivého individuálního úsudku někdy dobré pro někoho nebo pro společnost? Ne! Nikdy! Ve skutečnosti je to zásadně špatné, nemorální. Je to vražda pravdy.«

Po Listopadu »na hanbě«

Není to ani zdaleka jediná úvaha na toto téma. Pojem ideologie a s ní související pojmy včetně těch -ismů se po listopadovém převratu dostaly »na hanbu«, byly označen za nástroj útlaku, manipulace, za něco, co je v rozporu se zdravým rozumem a co musí být odstraněno.

Samozřejmě se za ideologické, a tudíž škodlivé, nerealistické a nefunkční považovaly pouze ty postoje a koncepty, které byly typické pro socialistické režimy. Samotná snaha vybudovat socialismus a komunismus byla označena za utopii, nebo ještě lépe za zločin proti přirozenosti. Spolu s tím se za ideologické, a tedy v rozporu s realitou a také s dobrými mravy označily všechny související aktivity a procesy, jako snaha o prosazení společenského vlastnictví výrobních prostředků a jejich plánovitý rozvoj tak, aby byl zajištěn slušný život naprosté většiny lidí dané společnosti. To vše, tedy i např. dostupnost vzdělání, kultury, lékařské péče, zajištění ve stáří a v nemoci i levné dovolené a široká práva zaměstnanců v podnicích, bylo označeno jako umělá a nefunkční ideologická schémata brzdící vytvoření autentické a produktivní společnosti.

Ve jménu odklonu od ideologie přichází jiná ideologie

Boj proti ideologii pak pokračoval v dalším období po převratu tím, že se nepochybně absolutně neideologicky provedla masová privatizace pod zástěrkou »návratu« majetku do rukou lidu, ačkoliv smyslem tohoto manévru bylo naopak tento majetek lidem sebrat a vytvořit třídu kapitalistů jako hlavních opor systému. Jen bylo nutné tento vyvlastňovací akt zakrýt pojmy jako restituce a kupónová privatizace, aby si lidé nevšimli, jak jsou okrádáni.

Stejně tak se »neideologicky« prosazovala různá opatření, kdy byl socialismus označen jako zločinný a nelegitimní systém, kde byla pošlapána lidská práva. Ve jménu odklonu od ideologické vidění světa se prostě velmi agresivně zavádí jiná ideologie, ideologie, která rafinovaně tvrdí, že ideologií není. V této souvislosti se mi vždy vybaví výrok tehdejšího německého prezidenta Johannese Raua, který na jenom jednání, jehož jsem se zúčastnil před mnoha lety v Bruselu, pravil: »Nevěřte těm, kteří o sobě tvrdí, že jsou neideologičtí. Ti jsou většinou právě největšími ideology.« Protože jedním z výrazných rysů ideologie kapitálu je právě zakrývání, že nereprezentuje univerzální zájmy všech, že nejde o jakousi pragmatickou a všeobecné blaho prosazující politickou a ekonomickou formu, ale že v pozadí jsou zájmy především velkokapitálu.

Proto se nám vnucuje představa, že po údajném konci dějin po odstranění socialistické soustavy v Evropě na konci minulého století skončil i svět ideologií a všelijakých -ismů. Tito novodobí »neideologové« přišli s tezí, že svět se dostal do konečné a terminální fáze svého vývoje, kterou je »liberální a demokratický kapitalismus«. Pomiňme v tuto chvíli, že pojem demokratický kapitalismus je svým způsobem protimluv, neboť podstatou kapitalismu je nadvláda majetkových elit, která je vždy nadřazena skutečné vůli lidu.

Možná můžeme v tomto textu pominout i trochu legrační, ale jinak zcela nesmyslnou představu o konci dějin, která dokonce překonává i dřívější koncepty tisíciletých říší a věčných časů, neboť se snaží »pro jistotu« zrušit čas jako veličinu úplně. Co ale v kontextu této úvahy nemůžeme přejít, je fakt, že údajný konec ideologií a všech ismů je zastřešen a zdůvodněn vrcholně ideologickým konceptem, který jen dokresluje stanovisko K. Marxe, který ideologie vysvětluje jako prostředek k legitimizaci daného společenského řádu a odmítá je jako idealistické a spekulativní, zejména ve společnostech, které se snaží zakrýt svou pravou podstatu.

Gigantická ideologická masáž

Vzhledem k tomu, že kapitalismus je predátorský sociální a ekonomický systém budovaný v zájmu rozhodujících kapitálových struktur, musí propaganda do obecného povědomí vložit některé teze, které budou tento mechanismus ospravedlňovat v očích těch, kteří jsou v něm postiženi a utlačeni. K tomu slouží právě ty různé ismy a další ideologické pojmy, které i běžným lidem zní poměrně sympaticky, jako je liberalismus, demokracie, lidská práva, lidem se vnucují i hesla typu »každý se má starat sám o sebe«, »každá si za svůj osud může sám«, společenské nerovnosti jsou přirozeným, a dokonce žádoucím předpokladem rozvoje společnosti, kolektiv a stát potřebují ke svému životu jen neschopní apod. Prostě místo konce –ismů a ideologií zde máme gigantickou ideologickou masáž kapitálových elit, jejímž cílem je ospravedlnit a zatraktivnit svět, ve kterém někteří profitují a vládnou, zatímco většina bojuje o základní existenci a poslouchá. Abychom se tedy vrátili k úvodním kritikám -ismů a ideologie jako něčeho, co je v rozporu s normálním rozumem a zkušeností, pak právě současnost tuto tézi plně potvrzuje.

Pavel JANÍČKO