Vítězí osobní agitace

Kandidátů na prezidenta republiky stále přibývá. Většinou jsou to osoby, které z politiky příliš neznáme, ale jsou to lidé, kteří ve svém životě něco dokázali. Lidé, kteří mají důvěru zejména v kruzích, kde pracovali, a věří se jim, že když budou zvoleni prezidentem, budou mít díky výkonu své funkce autoritu u nás v republice i v zahraničí. Protože je nekandidují poslanci nebo senátoři, musí pro své kandidování získat nejméně 50 000 podpisů na příslušných evidenčních listech. Mezi těmito kandidáty je i PhDr. Josef Skála, CSc. Na návrh předsedkyně KSČM K. Konečné byl schválen Ústředním výborem KSČM a podporován některými nezávislými a vlasteneckými organizacemi. Je tedy kandidátem představujícím úsilí za sociálně spravedlivou společnost i politiku prosazující zájmy České republiky. Odpovídá tomu i program, s nímž žádá o podporu při získání oněch nejméně 50 000 občanů. Považuji za samozřejmost, že to bude v prvé řadě od nás, členů komunistické strany, a našich rodinných příslušníků a že svým podílem přispějí i členové těch nezávislých a vlasteneckých organizací, kteří se k jeho podpoře již přihlásili.

Kampaň za získání podpory kandidáta Skály již probíhá déle než měsíc, ale průběžný výsledek dosud nebyl zveřejněn. Ze svých osobních zkušeností i mých přátel vím, že zkušenosti jsou rozdílné, ale v naprosté většině pozitivní, přestože nám již dnes dělá potíž to, co bylo naší silnou zbraní, osobní agitace. Odvykli jsme jí. Ve světě plném počítačů a mobilních telefonů, z nichž mnohé nahrazují i funkci počítače, si zvykáme řešit naše různé potřeby pomocí této nové techniky. Vyhovuje nám to, je to rychlé a někdy bez zdlouhavého zdůvodňování našich potřeb, učí to i stručnosti ve formulacích. Získat člověka, aby nás vyslechl a abychom ho přesvědčili o svém návrhu, bývá pro někoho dost náročné.

Moje osobní zkušenosti jsou právě ze snahy získat podpis pro kandidáta s podporou KSČM zajímavé, někdy překvapující. Mám jednotlivé případy, kdy nemusím ani náš návrh zdůvodňovat a hned je získán podpis s tím, že dotyčný věří v náš výběr kandidáta. Většinou jsem pozorně vyslechnut, dokonce pozván k posezení, a slyším i různé stesky, ale hlavně dotazy k politice kandidáta i naší strany. Až na jeden případ diskuse vyústila v podpis pro našeho kandidáta a ve vyjádření důvěry v naši politiku. Nepřeceňuji to, ale radost to udělá, je to rozhodně milejší než zavřené dveře. K dnešnímu dni se nám, třem soudruhům z naší ZO, podařilo získat 39 podpisů, v naprosté většině od nečlenů strany. A věříme, že další brzy přibydou. Chodíme k lidem poblíž našeho bydliště, kde se navzájem známe, i když nejde o nějaké bližší přátelství. Víme, proč to strana potřebuje, a věříme, že náš kandidát se dostane do hlavních stanic našich televizí a že v diskusích tam bude umět naši politiku správně vysvětlovat. Jak vidíme, dnes nás tam nezvou, musíme proto pomoci touto cestou.

Doufám, že si to uvědomí i ti, kteří mají různé nepřijatelné argumenty pro zdůvodnění své pasivity něco v této záležitosti vůbec dělat. Uvědomují si, že stanovy jim takovýto přístup k plnění usnesení ÚV nedovolují, že naopak od nich musíme požadovat jednoznačně pozitivní a aktivní přístup, pokud chceme dostat stranu ze stávající, mírně řečeno, nedobré situace? V případě nepochopení by zřejmě bylo žádoucí podstatně více respektu k usnesením nejvyššího stranického orgánu a rozhodné jednání v souladu se zájmem strany.

Stanislav VODSLOŇ, člen KSČM