Zdravý rozume, prosím, vrať se!

156

Možná jste si toho ale také všimli, že se rozum tak nějak z těchto končin vytrácí. Nemá to tu lehké, chudák. Vlastně už od převratu! Na každém kroku je mu dáváno najevo, že tu není vítán.

Nejdříve bylo nutno vypořádat se s minulostí. Vše dobré, co bylo vykonáno při obnově válkou zničené a vyrabované země, že bylo třeba dosídlit pohraničí, pozvednout Slovensko, postavit byty, celá sídliště, školy, školky, zdravotnická zařízení, obchody a kulturní zařízení, rozběhnout fabriky a zemědělská družstva, zajistit dostatek potravin, vody, tepla a elektřiny, dát lidem životní jistoty – to všechno bylo třeba zamlčet či pomluvit!

Vždyť to, co bylo vykonáno v prvních poválečných letech a čtyřech desetiletích budování socialismu, bylo grandiózní dílo, zasluhující obdiv. Průmysl se rozvíjel, zemědělství zajistilo potravinovou soběstačnost, zabezpečena byla dopravní obslužnost do každé vesnice. Příkladem progresivity byl »slušovický zázrak«. Kultura sloužila člověku, národu a míru.

Bylo třeba znesnadnit, či lépe zcela zabránit exaktnímu srovnávání. Statistiky se staly nepřítelem. Od základu byla změněna celá metodika. Porovnávat je už nejen složité, ale mnohdy i nemožné.

Hezky to popsal František Nevařil, skvělý národohospodářský analytik a statistik, blízký spolupracovník Lubomíra Štrougala, v textu pro Vratimovský odborný seminář 2014. Věcně a pravdivě:

Neoprávněných omezování svobody slova je v naší nové demokracii bezpočet. Patří k nim třeba zatím nenapsaný, ale uplatňovaný zákaz sdělování čehokoli pozitivního, co vykonal minulý režim. Chci tady uvést pár základních, leč velice důležitých faktů o té době, která se občanům nedostávají, ale která je dobré znát. Především pokud jde o hospodaření režimu v letech 1948–1989.

Při jeho nástupu mělo Československo souhrnný majetek ve výši cca 400 miliard korun – bez hodnoty pozemků, kulturního a historického dědictví (památek včetně mobiliáře) a armádní výzbroje. Do konce roku 1989 tento majetek, čili národní jmění, vzrostl – ve srovnatelných cenách – na zhruba 3 bil. korun, tedy více než 7,5krát (z toho v ČR 5,8krát a na Slovensku 11,4krát). A to při pětinásobném zvýšení životní úrovně, osobní spotřeby obyvatelstva. K tomu nutno připočítat dalších asi 200 miliard moderní armádní výzbroje, měli jsme třeba více než 400 bojových letadel. Tyto hodnoty vyjadřují skutečný fyzický růst a stav celkového národního majetku, žádné fiktivní burzovní bubliny. Národní jmění bylo 100procentně v domácím vlastnictví, takže celý jeho růst byl pořízen výhradně a beze zbytku z výsledků vnitřní práce občanů.

Šířené nepravdy nutno odmítnout

Které nepravdy to jsou?

– Že komunisté získali tento majetek zejména znárodněním >> ve skutečnosti to proběhlo převážně v období 1945–1947; po Únoru proběhlo jen dodatečné znárodnění povětšinou zastaralých, a často dokonce předlužených krcálků drobných podnikatelů a řemeslníků v obchodě, stavebnictví a službách; podobný majetek zemědělců přešel postupně do JZD a byl přeměněn na jejich osobní podíly, přičemž hodnota takto »ukradeného« majetku nepřesáhla 25 mld.;

– že po sobě zanechali dluhy >> opak je pravdou – nejenže neexistoval žádný veřejný dluh, ale polistopadový režim převzal aktiva ve výši 85 miliard Kč a k tomu navíc 107 tun měnového zlata. Aktivní byla rovněž devizová pozice státu (o cca 23 mld. korun);

– že podniky údajně nefungovaly a byly neefektivní >> nesmysl, čs. národní hospodářství v roce 1989 vykázalo asi 150 mld. zisku, čili nevídanou výši rentability v průměrné výši 9,6 % z hodnoty základního kapitálu; v rámci toho banky a pojišťovny dosáhly zisku ve výši 24,3 mld. Bez těchto dlouhodobých výnosů by přirozeně nebyl faktický nárůst hodnoty národního majetku vůbec možný;

– z toho plyne, že tolik zatracované a odmítané společenské vlastnictví a centrální plánování, přes své chyby a nedostatky, bylo v bývalém Československu ekonomicky velmi úspěšné; zvláště pokud jeho výsledky srovnáme s výsledky kapitalismu restaurovaného po roce 1990;

– odedávna platí, že dobrým hospodářem je ten, kdo zemi předává v lepším stavu, než v jakém ji převzal; to se o tomto režimu říct nedá; převzatý majetek byl v procesu restitucí a privatizací převážně prošustrován a rozkraden; národní hospodářství už dávno ovládají převážně cizí vlastníci;

– došlo k výraznému nárůstu zahraničních dluhů >> už v roce 2007 šlo o celkový dluh ve výši 3,7 bilionu korun; oproti období konce »komunistické totality« to představuje více než 40násobek; navíc jsme přišli o téměř veškeré měnové zlato;

– došlo k citelné ztrátě efektivnosti národního hospodářství >> podle výsledků roku 1989 by česká ekonomika měla vykazovat roční zisk 700–800 mld., ale namísto toho se od roku 1994 propadla do vcelku každoročně vykazované ztráty;

– lidé se dostávají do situací, které přes 40 let vůbec nepoznávali >> objevila se nezaměstnanost, bezdomovci, přibývá exekucí, inflace vykrádá lidem úspory; jde v podstatě o skrytou, ale trvalou »peněžní reformu«; proklínaná měnová reforma z roku 1953 je, v porovnání s dnešní realitou, s prominutím prkotina. Tolik František Nevařil.

Přebudovat hodnotový systém

Porovnávat socialistickou minulost se současností ve všech oblastech dává obrovskou argumentační výhodu, jak zareagoval v jedné polemice nestor českých politologů, moudrý Zdeněk Zbořil: »Třicátníci mi chtějí vyprávět o tom, co jsem já zažil. Proboha, fakta jsou jiná!«

No, to bychom měli problém ekonomiky, ale pak je tu ta historie! Bylo nutné začít nenávidět dříve milovaný Sovětský svaz a začít milovat dříve nenáviděný Západ. Česká televize, mainstream a neziskovky si vyhrnuly rukávy a po údernicku se pustily do práce. Spolu s různými »ústavy« bylo třeba přepsat a převyprávět celé dějiny a pak novou verzi dostat do všech pořadů a taky do škol! Nakonec před novými školiteli neobstál ani Beneš, ba ani Masaryk, či národní obrození, změny se musely provést i u Husa.

Něco bylo třeba dělat také s národním cítěním, s vlastenectvím, zvyky, svátky… Přednost má EU a kosmopolitismus, jsme Evropané! Zvykáme si více připomínat Den matek – než MDŽ, Den veteránů – místo Dne armády, První máj je spíše svátek zamilovaných, a pak tu je Valentin, Haloween atd.

A české večerníčky, laskavé a výchovné? Moc se nehodí, dětem se nabízejí horem dolem americké animované filmy, seriály a hry plné hloupostí, plytkosti, ale také násilí. Podobné provenience a úrovně jsou pořady pro dospělé. Vzpomínám si, že když jsem poprvé narazil na sitcom s namíchaným smíchem, řekl jsem si, »to bude americké«. Podíval jsem se do slovníku… a nespletl jsem se! Největší hodnotu a úroveň mají filmy, seriály a zábavné pořady z doby předlistopadové.

To zdaleka nebylo vše. Bylotřeba relativizovat, rozložit, přebudovat morálku a celý hodnotový systém. Recept byl jednoduchý, postavit vše na hlavu. Vše normální se postupně začalo jevit jako nenormální a nenormální za normální. Do módy přišly rozškubané texasky, přibývají další a další pohlaví, toalety pro muže a ženy nepostačují, v dopravních prostředcích vás už většinou neoslovují Dámy a pánové, ale jaksi neurčitě, neutrálně, aby neurazili. LGBT komunita stupňuje své požadavky, rodiče už nemají být otec a matka, ale rodič 1 a rodič 2. V každém hraném seriálu, kulinářské či taneční soutěži je, už málem povinně, obsazen do role sympaťáka gay či lesba.

Pomníky osvoboditelů bouráme, přemísťujeme nebo alespoň zneuctíme, ale jsou stavěny vlasovcům, banderovcům, císařovnám, přejmenovávají se ulice, náměstí. Odsunutá německá menšina, která se převážně aktivně hlásila k soukmenovcům, zasluhuje málem větší respekt a soucit než 360 tisíc válečných obětí čs. občanů.

Léta nás školili o tom, jaké výhody má a co lehce vyřeší tržní hospodářství a jak za socialismu ekonomiku znásilňovaly politika a ideologie, abychom pak ze soutěže o dostavbu jaderných elektráren vyřadili ruské a čínské firmy a tento přístup prosadili i do řady dalších zakázek. Ať to stojí, co to stojí! Občan to zaplatí. Na Ostravsku jsme zavřeli černouhelné doly, s miliony nevytěžených tun v podzemí – Evropská unie tak chtěla – a do ostravských hutí jsme dovezli uhlí australské, přes celou zeměkouli!?

Jsme čistým výrobcem elektrické energie, tu vyvážíme za babku, a tu samou vlastní pak draze nakupujeme!? Draze nakupujeme také naši vodu – ještě že ti komunisté postavili tolik přehrad a zavedli vodovod do každé vesnice – ale zisky jdou do zahraničí.

Maďarský premiér, který se řídí národními zájmy a blahem svých občanů, je našimi médii a politiky napadán a urážen. Přesto, anebo právě proto triumfálně vyhrál. Jak sám řekl, navzdory Bruselu i Sorosovi. Je dobře, když má země v čele politika, pro kterého je blaho národa na prvním místě. To té naší vládě mnozí už veřejně vytýkají, že je spíš probruselská či proukrajinská než pročeská. Naše vlastní vláda!

A tak jakýsi signál, jak se na to dívají lidé, vyslal průzkum STEM, který uvádí, že 70 % občanů má obavy z oslabování sociálních jistot a z růstu nezaměstnanosti; necelá polovina vnímá vládní opatření pro Ukrajince jako přehnané!? Lidé si začínají uvědomovat, že »…žijeme v zemi, jejíž hospodářské výnosy se přesouvají v nemalé míře do ciziny, ztráty hradí naopak místní obyvatelstvo,« jak napsal prof. Jan Keller v článku Kalouskovy boty, který vyšel na !Argumentu (19. 4. 2022).

Fauly proti demokracii 

Protože je třeba chránit občany, došlo k zablokování zprvu osmi a později snad dvou desítek nepohodlných informačních webů, s poukazem na to, že jde o weby dezinformační. ANO, jsou i takové. Překvapily mě však při zhlédnutí toho seznamu dvě věci: 1. že na něm byly například První zprávy, kde publikovala řada seriózních a obecně respektovaných odborníků, a 2. že tam chybí Česká televize. Je to už dávno, co prof. Krejčí v jednom svém článku užil okřídlené přirovnání, že demokracie v Česku začíná tam, kde končí signál ČT. Důvěra v ČT je nevalná a nic na tom nezmění ani tzv. průzkumy veřejného mínění o sledovanosti našich médií.

Jak konstatoval uznávaný mediální odborník Jan Jirák: »Jakkoliv sofistikovaně nazveme zákaz médií, je to cenzura.« – Cenzura, autocenzura, strach vyslovit svůj názor…, to vše je diagnózou smrti demokracie. Bez dialogu a pestrosti, bez výměny názorů a argumentů demokracie umírá. Jirák uvádí, že za fake news bývají označovány skutečně nepravdivé zprávy a pravdivé tak napůl, účelově zkreslené, nedoložené, ale také zprávy, které jsou někomu jen nepohodlné, nepříjemné, a má tu moc je zakázat.

To je nepřípustný faul vůči demokracii. Ta nesmí rezignovat na dvě věci, na pestrost a na dialog! Jak řekl Voltaire: »Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat!« A naše Ústava v článku 17 Listiny základních práv a svobod říká: 1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny; 2. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace, bez ohledu na hranice státu; 3. Cenzura je nepřípustná.

Voskovec a Werich zpívali už ve 30. letech Pravdu nelze zavřít do vězení, a v pohádce Byl jednou jeden král říká babka kořenářka Marušce: »Pravdu nelze ani ukřičet, ani vyhnat z domu«. Ministři Fialova kabinetu ji asi neviděli…

Ocituju z dopisu Miroslava Macka, jednoho z otců zakladatelů ODS, nynějšímu předsedovi a premiérovi Petru Fialovi: »Rozhodnutí nic.czna základě doporučení vlády zablokovat vybrané ‚dezinformační weby‘ se ničím neliší od pálení knih v nacistickém Německu či rušení ‚štvavých vysílaček‘ Svobodná Evropa a Hlas Ameriky komunistickým režimem, abych uvedl jen dva příklady, o kterých byste mohl mít necenzurované informace od svých rodičů.« – A Zdeněk Zbořil onu trapnou kauzu glosoval slovy: »…stoupenci inkvizice a pátera Koniáše se v Čechách a na Moravě rodí až příliš často.«

Vláda Petra Fialy jde i válečnému nebezpečí vstříc. Činí kroky, které evidentně poškozují i naše ekonomické zájmy a doplatí na ně jak firmy, tak občan. Můžeme zaplatit obrovskou cenu! Možná si ji ani neumíme představit.

Když ale mluvím s lidmi, známými i neznámými. Když třeba jen poslouchám, co si říkají, mám pocit, že tuší, jak to je a kdo je vinen. Že vidí, co vláda dělá, a vědí, co by měla dělat. Že ČT a přilehlé družině moc nevěří a prodírají se k pravdě. Takže končím optimisticky. Zdravý rozum ještě žije, je tu, když ne u těch nahoře, ve Strakovce, ve Sněmovně, Senátu, tak mezi lidmi dole. To je moc dobře, snažme se tomu napomáhat. Aby se tu pravda a zdravý rozum zase cítily doma. To bych si přál a vy jistě taky.

Karel KLIMŠA