Euroatlantická propaganda o válce na Ukrajině. Odhalující článek deníku Rizospastis, listu KS Řecka (KKE)

»Rusko možná vyhraje palebnou válku. Ale Ukrajina vítězí v té informační. To je klíč k získání podpory a sympatií spojenců.« Toto vyslovil Sean McFate, starší člen euroatlantického týmu expertů nazývaného Atlantická rada, jenž nedávno hovořil s The Washington Post(WP) o úspěších vlády v Kyjevě v informační válce.1)

Tato kampaň je založena na dobře vedené propagandistické mašinérii, zahrnující – kromě personálu ze států a z imperialistických organizací – přes 150 společností komunikačních a pro vztahy s veřejností, jež spolupracují s ministerstvem zahraničív Kyjevěs cílem, aby na informačním poli převládl euroatlantický obraz dění. Ostatně, jak upozorňuje WP, tato kampaň je tak úspěšná, že několik západních představitelů zdůrazňuje, že »i když nemohou nezávisle ověřit mnoho informací, které Kyjev vydává o vyvíjející se situaci na bojišti včetně údajů o obětech na obou stranách, přesto představuje vysoce efektivní stratcom (středisko strategických komunikací)«.

Vyšší úředník NATO, který také promluvil pro WP (pod podmínkou zachování anonymity), poznamenal, že »ukrajinská vláda je skutečně jedinečná ve strategické komunikaci – v mediálních, informačních i psychologických operacích«. Dále se tentýž člověk pokusil vylíčit toto umění Kyjeva v propagandistické válce jako vlastní, když dodal, že doufá, že »západní země od nich převezmou vedení«. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. NATO se postaralo, aby na Ukrajině vznikly »agentury«, které by mohly být prostředkem jeho know-how v umění propagandistické války, už v roce 1997 založením Informačního a dokumentačního centra NATO (NIDC). Jde o mechanismus, jehož cílem je »zvýšit povědomí a porozumění NATO na Ukrajině«, školit »nezávislé« novináře a další odborníky na média a komunikaci na desetiletí.2)

»Mistrovská třída« v propagandě USA a NATO

McFate není jediný, kdo je ohromen. V téže publikaci úředník ministerstva zahraničí poukazuje na to, že »Ukrajinci vyučovali mistrovskou třídu v informační válce«, a vysvětluje, že to, co se děje v oblasti informací, je »základní válečná komunikace«. »Budete zdůrazňovat vše, co je pro vás pozitivní – budete mluvit o ztrátách svého nepřítele, bagatelizovat své vlastní. Jaké je staré klišé – pravda je první obětí války? Státy v podstatě říkají, co je pro ně ve válce nejvýhodnější.« Úředník ministerstva zahraničí USA těmito slovy nikoho nerozčílil. Zajímavá je však jeho »jediná obava« z účinnosti propagandy ukrajinské vlády: »Síla vyprávění by mohla vést některé k domněnce, že se věci vyvíjejí lépe než ve skutečnosti, což by nakonec mohlo Ukrajince poškodit.«

Hodnocení penzionovaného generálporučíka Bena Hodgese, který sloužil jako velitel americké armády v Evropě, jsou na stejné vlně. Poznamenává, že i když snahy Kyjeva utvářet veřejné mínění na Západě byly úspěšné, nesplnily svůj konečný cíl, »přesvědčit vůdce NATO, aby přijali bezletovou zónu nebo dodali stíhací letouny (ukrajinské vládě, pozn. red.).«

Odborníci na propagandu ze 150 zemí

Srdcem stroje, který »vyrábí« válečnou propagandu, je mezinárodní koalice více než 150 komunikačních společností public relations (pro vztahy s veřejností) z celého světa, které spolupracují přímo s ukrajinským ministerstvem zahraničí. Potvrdila to zakladatelka ukrajinské PR agentury, jež si nepřála být identifikována, v časopise PR industry Prweek. Uvedla, že její společnost dobrovolně pomáhá ministerstvu zahraničí Ukrajiny ve spolupráci s globálním průmyslem společností v tomto sektoru.3)

Ve skutečnosti prozradila, že »dnes máme více než 150 globálních agentur, které jsou připraveny nám globálně pomoci«. Anonymní postavou za těmito výroky je zřejmě Natalia Popovičová, zakladatelka a prezidentka skupiny společností One Philosophy, což je největší skupina komunikačních konzultantů na »postsovětských trzích«, která čtyři dny po anonymním rozhovoru vyslovila své jméno v jiném časopise komunikačního průmyslu, PRvokemedia. V rozhovoru uvedla, že zaměstnanci jejích společností, krizoví manažeři a komunikátoři, pracují na dobrovolné bázi »24 hodin denně, sedm dní v týdnu, aby bránili informační prostor Ukrajiny«.4)

Kontakty s monopoly a mocenskými mechanismy

Samotný tým Popovičové zahrnuje více než 90 specialistů spravujících silné portfolio klientů ze soukromého a veřejného sektoru včetně Microsoftu, MasterCard, McDonald’s, Opelu, Sanofi, a ukrajinských ministerstev financí a zdravotnictví, Národní banky Ukrajiny atd. Po »revoluci důstojnosti«, tj. převratu v roce 2014, založila Popovičová spolu s několika profesionály v oblasti komunikace a mezinárodních vztahů Ukraine Crisis Media Center (UCMC; Ukrajinské krizové mediální středisko), organizaci, jejímiž dárci jsou velvyslanectví USA a Finska, Švédska, Norska a Nizozemska na Ukrajině, vláda Kanady, americká Národní nadace pro demokracii a USAID, některé další »fondy« financující »barevné revoluce« a další rádoby pučisty po celém světě, a také britský Institut pro státnictví, u jehož dezinformačních kampaní vyšlo najevo, že se dokonce dostaly do Řecka a samozřejmě do NATO.

V letech 2015 až 2016 byla také poradkyní náčelníka správního personálu prezidenta Ukrajiny Petro Porošenka, když si na úrovni prezidentské správy zajistila podporu pro »strategický plán pro reformu spojů«. Projekt byl realizován s podporou amerického ministerstva zahraničí s cílem »vybudovat soudržnější a integrovanější přístup ke komunikaci na státní úrovni mezi všemi složkami moci: administrativou, parlamentem, vládou a Ukrajinskou národní bankou«. Popovičová ve skutečnosti vedla řadu »národních veřejných vzdělávacích kampaní« k revizi dějin kolem výročí druhé světové války, nezávislosti Ukrajiny a protikomunistických oslav »holodomoru« – tj. »velkého hladomoru na Ukrajině«. Je známo, že po roce 2014 revize dějin na Ukrajině spolu s »dekomunizací« vykopala místní fašisty, kteří kolaborovali s nacisty proti SSSR, jako byl Stepan Bandera, a prohlásily je za »národní hrdiny«.

»Kavalérie« spojového průmyslu

Úlohu koordinátora této gigantické propagandistické kampaně převzal generální ředitel britského subjektu Public Relations and Communications Association (PRCA; Sdružení pro styk a komunikaci s veřejností) a zároveň výkonný ředitel International Communications Consultancy Organization (ICCO; Organizace pro mezinárodní komunikační poradenství) Francis Ingham. PRCA je největším sdružením v komunikačním průmyslu, zastupujícím více než 35 000 profesionálů v oblasti vztahů s veřejností (public relations pro ty, kteří nesmějí nebo neumějí používat češtinu; pozn. překl.) v 82 zemích světa. V rozhovoru potvrdil počet společností, které podporují ukrajinské ministerstvo zahraničí, a uvedl, že »agentury nabídly celé týmy na podporu Kyjeva v komunikační válce. Naše podpora ministerstva zahraničí Ukrajiny je neochvějná a bude pokračovat tak dlouho, jak bude potřeba.«5)

Pablo O’Hana, zakladatel komunikační agentury Apostrophe Campaigns, popsal přínos mediálních společností: »Pracujeme na šíření oficiálních informací vlivnými kanály (s využitím našich klientů a sítí k jejich rozšíření), ověřujeme fakta a prosazujeme klíčová sdělení o ruské invazi na Ukrajinu. Spolupracujeme také s ministerstvem a jeho partnery na vyhledávání mediálních příležitostí, ověřování zdrojů a materiálů a pomáháme ve všech oblastech, na které se specializujeme. Specializujeme se na politickou komunikaci (staráme se o politiky a politické strany na vysoké úrovni ve Velké Británii, v USA a Evropě), takže jsme dobrovolně nabídli vše, s čím můžeme na této frontě pomoci, spolu s PR, médii, komunikátory, ověřováním faktů, grafickým designem, videografií, digitálními/sociálními médii atd.«

MZ »odstupňovává a upřesňuje frazeologii«

Další klíčovou postavou propagandistické kampaně je Jaroslav Turbil, který je od listopadu 2020 specialistou strategické komunikace na ministerstvu zahraničí (MZ) Ukrajiny a ředitelem organizace Ukraine.ua, což je »digitální ekosystém Ukrajiny pro globální komunikace«. Turbil začal svou kariéru v Internews, americké, vládou financované »nezávislé agentuře«,6) jež vyškolila přes 80 000 lidí v mediálních a komunikačních dovednostech. Ukraine.ua poskytuje mj. online portfolio propagandistických materiálů připravených k použití pro mezinárodní média včetně videí a fotografií.7) Mezi nimi je jeden z prvních válečných dezinformačních produktů, audio údajné reakce vojáků na Hadím ostrově na ruskou válečnou loď – jde o stejné vojáky, kteří byli vyznamenáni ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským za svou hrdinskou smrt a později samo ukrajinské námořnictvo oznámilo, že jsou nakonec naživu!8) Portfolio obsahuje i dokument, který je denně aktualizován o základní zprávy, které musí být reprodukovány sdělovacími prostředky, jež mimo jiné stanoví, jaká správná volba slov a frází je klíčová.

Ve skutečnosti existuje samostatný dokument, který uvádí »správné« a »nesprávné« formulace o konfliktu na Ukrajině. »Ruská klišé jako referendum na Krymu nebo vůle lidu Krymu jsou absolutně nepřijatelná,« stojí v dokumentu, »měla by být nahrazena frázemi jako okupace a pokus o anexi Krymu. Pojmy občanská válka na Donbasu a ukrajinská krize jsou považovány za nepřijatelné a měly by být popsány jako ozbrojená agrese Ruské federace v Donbasu, mezinárodní ozbrojený konflikt, ruská válka proti Ukrajině, rusko-ukrajinský ozbrojený konflikt, a zároveň fráze ‚samozvaná Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika‘ je také považována za nepřijatelnou a měla by se používat fráze ‚dočasně okupovaná území v Doněcké a Luhanské oblasti‘.«

Zvláště zajímavý je dokument nastiňující cíl ruského vstupu na Ukrajinu, jenž uvádí: »Zdá se, že základní hodnoty a DNA ukrajinské společnosti – láska ke svobodě, k demokracii, ke svobodnému myšlení a k evropským hodnotám – jsou hodnoty, které jsou pro Putina prokletím; nemůže tyto hodnoty ani pochopit, ani tolerovat – a tak se je místo toho snaží zničit. V důsledku toho je vojenská agrese a otevřené porušování všech mezinárodních norem a zákonů jedinou věcí, kterou je Rusko schopno navrhnout k povzbuzení nezávislých států, aby se pohybovaly na oběžné dráze ‚ruského světa‘ – svého neoimperiálního projektu.«

Opravdu, všechno výše uvedené nezní povědomě tomu, co člověk najde v buržoazních médiích naší země(Řecko; pozn. překl.)? Válečná propaganda nespočívá pouze ve lžích a v dezinformacích úředníků, lokajů-novinářů či jiných. Je produktem velkých specializovaných organizací a propagandistických mechanismů všech imperialistických mocností, které jsou mobilizovány, aby sloužily cílům každé strany, zatímco oběťmi jsou vždy samotné národy.

Překlad anglické verze článku Vladimír SEDLÁČEK

Odkazy: 1) – washingtonpost.com, 2) – Rizospastis, 15. března, The agencies of a parallel war, 3) – prweek.com, 4) a 5) – provokemedia.com, 6) – internews.org, 7) – drive.google.com, 8) – edition.cnn.com