Není vyloučeno, že budu kandidovat na prezidenta!

156

Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s Jiřím Paroubkem, bývalým předsedou vlády ČR a někdejším lídrem ČSSD

Co můžete říci o současné české levici?

Já musím říct, že jsem velice zklamán současnou situací české levice, zejména proto, že jsem se dvacet let, a docela úspěšně, snažil, aby naopak levice byla tou hlavní politickou silou v zemi. 

Za těch více než deset let od mého odchodu z funkce předsedy sociální demokracie se její pozice coby nejsilnější politické strany v zemi rozplynula. Bylo to způsobeno celou řadou faktorů, neschopností lídrů, počínaje bývalým předsedou strany Sobotkou, neuvěřitelně špatnou praktickou politikou. Vlastně neexistuje žádná programotvorná činnost, jen chiméry, kterými se strana zabývala.

Pak samozřejmě straně nepomohlo, a to se týká do značné míry i KSČM, že se objevil nový »přítel lidu«, miliardář Andrej Babiš, k němuž začala vzhlížet část tradičních voličů levice. To bylo dáno několika faktory – zklamáním z politiky obou levicových stran. A také proto, že Babiš byl viditelný, měl skvělý marketing. Bohužel, soc. dem., která měla za mého vedení vynikající marketing a analytickou činnost, tak najednou postupně ztrácela jedno i druhé. Všechno toto bylo pro Sobotku a spol. drahé, zbytečné a v rámci »odparoubkování« strany se strana vrhla z mostu do volného prostoru. Výhodu, kdy byla napřed před všemi stranami nejen v marketinku a analytické činnosti, ale také v barvitosti lídrů, kterými disponovala, tak strana postupně ztratila. Vedoucí představitelé ČSSD začínali být nudní, počínaje Sobotkou a konče dnes Šmerdou, což je politik ani ne provinciálního významu. Takže, bohužel, soc. dem. nemá momentálně co nabídnout.

V podobné situaci je také KSČM, která má jen Kateřinu Konečnou, která je jistě zajímavou osobností, ale řekněme si otevřeně: tím, že je představitelkou neparlamentní strany, i když je europoslankyní, tak se nikam do médií nedostane. Z toho pak plynou ty tragické současné volební preference. U soc. dem. je to především neschopnost a u KSČM je to, že je izolována a není připuštěna do veřejné diskuse.

Jaká je cesta ke znovuzískání bývalých pozic?

Pokud se objeví nějaký prezidentský kandidát, který k sobě přitáhne levicové hlasy, ale ne jen instrumentálně a pragmaticky a pro svou potřebu. Ale proto, aby na této části politického spektra vybudoval spojenectví levicových sil, aby tam byli soc. dem., komunisté, národní socialisté, lidé z nejrůznějších levicových proudů a skupin, odboráři, lidé z neziskového sektoru, tak se domnívám, že by to mohlo přinést úspěch. Prostě vytvořit spojenou levici, ne sjednocenou, protože to se nepodaří. K tomu však musí být také ochota těch druhých. Pokud budou někteří sektáři v soc. dem. křičet, s komunisty ne, s Bobošíkovou taky ne atd., tak se taková volební koalice nikdy nevybuduje. Na tu postupnou amalgamizaci proudů je přece dost času po volbách. Tak jak já to vidím, tak zatím žádná levicová síla nemá na to dostat se do Sněmovny.

Poslední předvolební průzkumy říkají, že kdyby se dala procenta sociální demokracie s KSČM dohromady, tak by se do Sněmovny taková koalice dostala. Jak vidíte dnes usnesení bohumínského sjezdu, který zakazuje spolupráci ČSSD s KSČM?

Já myslím, že je to jenom nástroj k tomu, aby se ti, co zastávají v soc. dem. nějaké pozice a nechtějí se jich zbavit, Pocheové a jiní, tím mohli zaštiťovat. Já říkám, že toto spojení levice není možné na tradiční organizační bázi. Takové uskupení se musí vytvořit zcela jinak a nově.

A nebylo to i tím, že se soc. dem. zpronevěřila svému programu, poslání, ideálům? Např. církevní restituce, ústupek koaličním lidovcům.

Samozřejmě že ano. Hlavní slogan soc. dem. před sněmovními volbami v roce 2013 byl: »Změníme církevní restituce«. A po volbách kde nic, tu nic. A takových slibů byla řada. Voliči si to vyložili tak, že lídři ČSSD kašlou na své sliby. Tak to viděli i na střední úrovni, ve většině krajů. Většina krajů dělala sobotkovskou politiku, totéž probíhalo také na úrovni velkých měst. Proto se ta pozice soc. dem. postupně zcela rozpadla.

Potenciál důvěryhodnosti byl promrhán zejména za Sobotky. Strana v každých volbách po roce 2010 oslabovala, aby se pak dostala ve sněmovních volbách v roce 2017 na sedm procent. Tehdy udělala fatální chybu, kterou dopustil premiér Sobotka a jeho lidé, kteří donutili ministra průmyslu podepsat memorandum o těžbě lithia v Krušných horách. To byla chyba, která připravila stranu ve volbách o 3 až 4 procenta hlasů. Amatérská chyba, která ukázala, že lidé kolem Sobotky preferují jen své osobní zájmy, a premiér je nedokázal udržet na uzdě. Kdybych byl předsedou strany a přišel za mnou někdo dva týdny před volbami a chtěl by toto udělat, tak ho vykopnu, byť by to byl můj nejlepší kamarád.

Mohu se zeptat na váš osobní názor, zda po listopadu 1989 neudělala komunistická strana chybu, že se nepřejmenovala tak jako ve většině evropských zemí, např. na stranu demokratické levice? Je otázka, zda právě název strany není pro někoho tím »červeným hadrem«…

Tak samozřejmě by to bylo asi snazší, kdyby se přejmenovala, ale komunisté si chtěli zachovat svou identitu. Když viděli, že se tady začíná vytvářet perspektivně silná sociální demokracie. KSČM měla slušné volební výsledky ve své době, přesahující deset procent. Teď zůstává v takové, ať se členové strany neurazí, indiánské rezervaci. Střednědobě to šlo, pak to skončilo, mj. také proto, že se stala jakousi kvazikoaliční stranou podporující vládu miliardáře Babiše. Pro řadu protestních voličů tak ztratila důvěryhodnost. Tu těžko získá zpět, musí se stát něco nového, co by jí voliče navrátilo.

Jaký je váš názor na řešení současných problémů vládou pětikoalice?

Je potřeba si uvědomit několik věcí. Tato vláda je ideologicky předpojatá, vychází z nějakých staromódních představ pravice, že se nemá zasahovat do ekonomiky. Druhou věcí je, že většina členů vlády jsou lidé, kteří nemají osobní zkušenost s řízením čehokoliv. Jen několik málo z nich bylo ministry, ale krátkou dobu a na okrajových ministerstvech. Po rutinérech v předchozí vládě, ať to byl Babiš, Havlíček, Hamáček nebo Maláčová, která byla tvůrkyní sociální politiky vlády, najednou nastoupili lidé, kteří jsou z úplně jiného světa.

A teď ještě je tady ten nešťastný konflikt na Ukrajině a oni projevují válkychtivost, starají se o věci, které jsou především starostí USA, jako by to byly naše národní zájmy. Bláboly o tom, že u Kyjeva se bojuje za Prahu, nelze brát vážně. Zelenského režim zakazuje politické strany, je tam tvrdá cenzura, jsou likvidovány nepohodlné politické strany a opoziční média, ale i ta s mírně oponentními názory. Dokonce zakázali dvě televizní stanice bývalého prezidenta Porošenka. Takže u Zelenského nevidím nějakou záruku demokratického vývoje na Ukrajině, a přitom on školí kdekoho, jak se ta demokracie má dělat. Ale česká pravice, naše vláda se v něm zhlédla a odvádí ji to od práce na domácím poli. Měla by řešit inflaci, která dosahuje statisticky 13 procent, ale je ve skutečnosti někde mezi 20 až 25 procenty. Rostou ceny pohonných hmot meziročně o 40 až 50 procent, energie o desítky procent a v Praze o 55 procent plyn. Až budou lidé ty faktury platit, tak to bude první silný náraz.

Samozřejmě ceny potravin také rostou, pročetl jsem si materiály Potravinářské komory, které hovoří o nárůstu 25 procent. Vláda nebyla schopná zakázat vývoz chlebové pšenice. Ta byla vyvezena z loňské sklizně (a vlastně již i z té nesklizené letošní sklizně) a před novou sklizní budeme muset dovážet novou pšenici za světové ceny, které jsou na dvoj- až trojnásobku té před dvěma až třemi roky. Už ta letošní, a ta přenice je ještě zelená, je tedy prodána. Výsledkem je, že budeme nakupovat za světové ceny a samozřejmě s vysokými cenami energií to bude znamenat výrazný nárůst cen chleba, pečiva a dalších potravin, kde je potřeba k výrobě plyn nebo elektřina. Podnikatelé v tomto oboru jsou velmi ohroženi, někteří už krachují. Cenové nůžky se rozevírají a výrobci tuší, že lidé ty ceny chleba a pečiva ad. neunesou, a bude to mít důsledky i pro ně. Snižuje se zisk výrobců, ale to nejde do nekonečna. Vláda by měla zasáhnout tak, aby snížila DPH na energie, nebo je zrušila na přechodnou dobu, tak jak to udělaly některé země. Vláda by měla snížit spotřební daň, ale ne o nějakou mizernou korunu padesát u PHM.

A samozřejmě, že očekávám od nového guvernéra ČNB jiný přístup než od té dosavadní Bankovní rady, která sice postupovala školometsky správně (když se zvyšuje inflace, tak se zvyšují úrokové sazby), no ale tady zcela neplatí tato logika. Zvýšení cen komodit jako je plyn, ropa, pšenice, přece nevychází jen z nabídky a poptávky, ale také z té nejistoty ve světě, ať už jde o válku na Ukrajině nebo narušení dodavatelských řetězců ve světě.

Naše vláda je však happy, je spokojená, nic ji nevyruší z jejího klidu. Teď přišla na to, že když sem pustila 300 tisíc ukrajinských uprchlíků, v pořádku – v nouzi lidé potřebují pomoc – , tak by měl někdo kontrolovat pasy. Je otázkou, kolik se sem třeba dostalo ilegálně zbraní, které se rozdávaly na Ukrajině komukoliv. To uvidíme později, jak se toto vše promítne v kriminalitě, v organizovaném zločinu apod.

Životní úroveň obyvatelstva u nás se propadne o 15 až 20 procent. A to je také mj. cena za konflikt na Ukrajině, který se, podle mého názoru, uměle prodlužuje. Je otázkou, zda je to zájmem Evropy a ČR, aby se konflikt prodlužoval. Podporovat Zelenského s tím, že jeho tanky brzy vjedou do Kremlu, je nesmyslné. Zatím to vypadá podle našich médií, že ukrajinská armáda postupuje vítězně vpřed, jak by řekl strážmistr Flanderka ze Švejka, ale realita je jiná a ruská armáda obklíčila na východě Ukrajiny značnou část ukrajinské armády. To je chvíle, kdy by bylo dobré dojednat příměří, dojednat nějaký udržitelný mírový koncept řešení. Bylo by také dobré, aby NATO přestalo uvažovat o svém rozšiřování na východ. Myslím si, že lidé tuto avanturistickou politiku zaplatí svou životní úrovní.

Co si myslíte o kroku české vlády, která souhlasila se zablokováním webů kvůli šíření údajných dezinformací. Nikým nevolená společnost CZ.NIC či Čeští elfové, jejichž identitu nikdo nezná, mají rozhodovat, co je a co není dezinformace…

Je tu prostě cenzura, to je odpovědnost Fialovy vlády, která to připustila. Je bohužel smutnou skutečností, že soc. dem., která byla vždy ochránkyní lidských práv, k tomu mlčí. Ba dokonce lidé jako Petříček souhlasně přikyvují, že tak to má být. I když to není téma prvořadého významu pro levicového voliče, tak řada bývalých, liberálních voličů ČSSD si musí odplivnout. Pokud se nezastanu lidí, jako je Jarek Nohavica, před pronásledováním, tak ztrácím věrohodnost. Samozřejmě je to cenzura, pošlapání ústavy, svobody slova a je to nutné odsoudit. Smutná je role Ústavního soudu, který to podporuje. Předseda ÚS Rychetský si navíc vymýšlí, jaké tresty by mohly následovat, to je prostě skandální. Stejně se chová nejvyšší státní zástupce Stříž. To jsou věci, které nepatří do začátku 21. století a v Evropě k tomu. Česká televize mě už několik let nepozvala do nějakého diskusního pořadu, protože se zřejmě bojí mých argumentů.

Čemu se nyní nejvíce věnujete v osobním životě?

Samozřejmě, musím z něčeho žít. Mám důchod, ale to by asi nestačilo. Pokud to půjde a zdraví dovolí, budu dělat poradenskou činnost dál. Dělám to, co mě baví, provozuji také server a jsem předsedou redakční rady serveru Vaše věc, píši prakticky denně články. Není vyloučeno, že se rozhodnu kandidovat v prezidentských volbách.

Mám spoustu zájmů, zabývám se zahradou, pěstuji raritní pelargonie, rád cestuji, čtu, chodím do divadla, mám rád filmy. Ale také třeba muziku, operu a šansony a další. O prázdninách rád plavu, třeba čtyři hodiny denně. Každý den celý rok hodinu a půl cvičím dvě čínská cvičení a dále fyzioterapeutická cvičení na udržování kondice.

Vladimír SLOBODZIAN

Ing. Jiří Paroubek (nar. 21. srpna v Olomouci), český politik, Od 25. dubna 2005 do 16. srpna 2006 předseda vlády České republiky. Od 13. května 2006 do 7. června 2010  předseda České strany sociálně demokratické, na funkci rezignoval po vítězných parlamentních volbách 2010, kdy strana pokračovala v opozici. Od listopadu 2011 do listopadu 2014 předseda strany LEV 21 – Národní socialisté.