O válečném konfliktu tentokrát trochu jinak

Až neskutečně mě »vytáčejí« a opravdově odpuzují názory šířící se všemožnými médii, včetně sociálních sítí, typu »KSČM opakuje návrhy Kremlu, prokremelskou propagandu«, jak například s odvoláním na CNN Prima News nedávno uvedl server Aktuality.sk. Zajisté není třeba reprodukovat další názory tohoto serveru. Komunistům se prostě vyčítá názor, že Západ (včetně naší země) by neměl na Ukrajinu dodávat zbraně.

Zcela mimo pozornost tak zůstává to podstatné, tedy důvod tohoto odmítání, byť jej opakovaně zdůraznila například předsedkyně strany Kateřina Konečná – KSČM je proti jakékoliv válce! Z uvedeného prohlášení jednoznačně vyplývá, že dodávání zbraní kterékoliv straně válečného konfliktu nutně vede k další eskalaci války, což pochopitelně nemůže vést k jejímu ukončení. KSČM je, stejně jako ostatní komunistické strany, zásadně a jednoznačně pro řešení konfliktů prostřednictvím vyjednávání. Nemusím snad dodávat, že to v žádném případě nepředstavuje nějakou formu pacifismu.

Není třeba zdůrazňovat, že vyjednávání při řešení současného válečného konfliktu Ruské federace a Ukrajiny budou nesmírně složitá a časově náročná. Ostatně to potvrzují dosavadní výsledky současných rozhovorů jak mezi zástupci těchto zemí, tak i představitelů dalších zemí včetně velmocí týkajících se tohoto konfliktu. V podstatě jde o to, že Rusko vstoupilo do tohoto konfliktu s určitým záměrem a nevzdá se svých požadavků na dosažení bezpečnostních záruk pro svou zemi. Ukrajině v této době pochopitelně musí jít o ukončení tohoto konfliktu, nikoliv však cestou kapitulace. Očekávat však od vedoucích představitelů Ukrajiny opravdu a skutečně vlastní způsob řešení konfliktu v zájmu všech jejích obyvatel se mi jeví jako značně naivní.

Významnou roli tak nutně musí zastávat Evropská unie a Spojné státy. Evropská unie dosud dokázala jen vytvořit podmínky pro energetickou a potravinovou krizi, u níž lze právem předpokládat, že se v blízkém období projeví i v zemích jiných kontinentů (třeba v Africe po debaklu USA s vývozem jejich pojetí demokracie do řady zdejších zemí, jež se podařilo zcela rozvrátit). Že EU nemá recept na řešení této krize, nám její představitelé dokazují dennodenně, už třeba jen tím, že dosud nebyli schopni předložit jakýkoliv skutečně významný způsob jejího řešení. Nelze přece brát vážně tvrzení, že dodávky ruského plynu lze nahradit dovozem významně dražšího zkapalněného plynu či vyššími dodávkami plynu stávajícími plynovody – to je recept na získání jednotek miliard kubíků z potřebných cca 150 miliard. Zářný to příklad péče EU o své občany: méně plynu za víc peněz, odmítnutí plynu z RF nově vybudovaným plynovodem a prázdné zásobníky pro příští období.

Americká ekonomika vydělává na všem

Obdobně je řešeno i zdražování potravin. V současné době se rozhoduje o úrodě obilnin pro letošní sklizeň. Problémem však je, kolik ploch bude při stále významněji rostoucích cenách osiv i potřebných hnojiv skutečně oseto, kdo nahradí dovoz obilí z Ukrajiny a Ruska. Jistě není třeba se zmiňovat, že na rozdíl od EU jsou to USA, které mají enormní zájem na tom, aby tento válečný konflikt trval co nejdéle. Je to jejich ekonomika, která na této válce vydělává. Vedle již zmíněného prodeje zkapalněného plynu jsou to především jejich zbrojařské koncerny, které kvůli této válce mohou významně zvýšit své dodávky zbraní a zbraňových systémů. Postupně lze očekávat i dodávky dalších komodit počínaje potravinami.

Myslím, že je vhodné uvést i skutečnost, že se stále nedaří zatáhnout do protiruského tažení další mocnost – Čínu. Ta si stojí neochvějně na své pozici být neutrální k oběma stranám tohoto konfliktu.

KSČM proti jakékoliv válce

Tak nevím, co myslel autor v úvodu citovaného tvrzení o opakování návrhů Kremlu a prokremelskou propagandu ze strany KSČM. Jsem přesvědčen, že KSČM jde o to, aby válečný konflikt byl řešen cestou diplomacie jako jedinou cestou vedoucí k ukončení tohoto konfliktu v reálném čase při zabránění ztrát na životech i omezení materiálních ztrát na obou stranách. Současně se domnívám, že EU musí skutečně začít a skutečně řešit problémy občanů EU nejen v oblasti zmíněných krizí. To se pochopitelně o to více týká i Vlády ČR a Poslanecké sněmovny. Jejich představitelé byli do svých funkcí zvoleni především proto, aby se věnovali prosazení zájmů obyvatel naší republiky, nikoliv zájmů cizích mocností. Předsedové Senátu i Sněmovny nás ve svých novoročních proslovech, opakujíce slova prezidenta Zemana, ujistili, že vědí, že je třeba řešit ceny pohonných hmot, potravin, energií. Jak vláda i Sněmovna k řešení těchto problémů přistoupily (a s jakými důsledky pro nás – obyčejné občany), všichni víme. Po třech měsících ceny dál rostou, stejně jako inflace, která již dosahuje neuvěřitelných a dříve nemyslitelných rozměrů.

Otázkou je, jak dlouho se ještě občané ČR spokojí s výmluvami na covid, válku, zlé Rusy a podobně. Podle mne je již doba výměny současné politické garnitury za dveřmi!

Aleš RŮČKA