Kateřina Jirousová je lékařka, kterou z našich novin znáte velmi dobře. Ostatně, v posledních dvou letech jsme si společně o zdraví a zdravotnictví povídali – logicky – více než kdy jindy. Tentokrát ale nepůjde ani tak o vážné téma jako spíše o »oddechovku«. A protože je sobota, hlavní roli hraje hobby…
Koníčky a koně, to je téma naší sobotní přílohy. U vás to platí doslova, je to tak? Odmalička jste měla ráda koně? Myslím tím ty čtyřnohé…
Ano, miluju všechna zvířata a na koních jsem opravdu jezdila odmalička. Mamka pracuje jako praktická lékařka, tenkrát se ještě říkalo, že dělá »na obvodě«, a měla »ve svém obvodu« i Zálší, kde byl a stále je statek, v němž chovají koně. Dnes tam jezdím se svými dětmi i já.
Kdy jste měla prvního koně? Jak se jmenoval?
K vlastnímu koni, resp. klisně, jsem přišla celkem náhodou. V době, kdy jsem byla náctiletá, býval celkem boom v jízdě na koních a neustále bylo v Zálší obsazeno. Tak nám jeden známý doporučil zkusit svého kolegu, který pracoval v zemědělství, že má jednoho koně, který už je starší a není vhodný na závody, ustájeného u sebe na statku. A tak jsem se seznámila se svojí milovanou Frančeskou (úsměv). Sice měla možná už starší věk, ale elánu měla ještě mnoho a byla naprosto úžasným koníkem, na kterého se prostě nezapomíná. Byla spíše jako pes než kůň, všude za námi chodila, poslouchala, jezdili jsme na ní bez sedla, bez udidla… – byla prostě úžasná!
Poprosím o nějaký pěkný zážitek z koňského hřbetu…
Hezké zážitky jsou úplně všechny, spíše hledám v paměti nějaký »speciální«… A vybavilo se mi, jak jsme na Frančesku posadili naši tetu. Ona se koní bála, nebo spíše možná jim úplně nedůvěřovala, ale protože viděla, jak je Frančeska klidný koník, tak souhlasila. Chtěla ale, aby poprvé mohla jet nebo si na ni sednout ve vodě – chodili jsme ji totiž přes léto plavit do rybníka Svět. Takže si na ni sedla ve vodě. Když jsem vedle Frančesky plavala, tak bylo vše v pořádku, ale po chvíli jako by vycítila nervozitu svého jezdce, okamžitě se v nestřežené chvíli otočila a utíkala do největšího možného bahna a roští, co u okraje rybníka našla. A tam tetu shodila (smích). Zůstala v klidu stát a koukala na ni…
Jaké jiné koníčky máte?
Dneska už koně nemám, zemřela nám, ale myslím, že měla krásný život. Nyní jsem o něco málo starší (smích) – a moje koníčky jsou hodně spojené s mým povoláním a mými povinnostmi. Mám dvě děti, sice rošťáky, ale s dobrým srdcem, a třetí – konečně holčičku – na cestě, a ty jsou opravdu mým největším koníčkem. A i kdyby nebyly, tak mi stejně na nic jiného nezbývá čas, dopoledne jsem v práci a odpoledne trávíme celá rodina spolu. Máme ještě fenku, paní Kulíškovou, kterou jsem našla na Štědrý den vyhozenou v lese. To je úplně zlatý pes! Ani jednoho raubíře ještě nepokousala a oni ji neuvěřitelně otravují.
Jaký druh filmů, knih či divadelních představení je vaším šálkem čaje?
Miluju muzikály. Už hrozně dlouho jsem na žádném nebyla. Myslím, že naposledy jsme byli s manželem na Carmen v Karlínském divadle. To bylo možná ještě předtím, než jsme měli děti. Ale až doodrodím, tak mám slíbeno, že zase někam vyrazíme. Na dobrou večeři a na muzikál.
Je koníčkem i vaše povolání? A je to podle vás ideál, když má člověk své zaměstnání jako hobby?
Ano, je to můj koníček. Jsem moc ráda, že jsem si vybrala ke studiu právě medicínu, a i specializace, které se věnuji, je opravdu skvělá. Na medicíně jsem byla trochu na rozpacích – znáte »Básníky«, ne? A hlášku »Oni tě nemůžou vyhodit, jenom řeknou, že jsi nejlepší a pošlou tě na obvod«? To mě trochu odrazovalo. Ale byl to opravdu jen předsudek. »Velkou« medicínu můžete a děláte hlavně »na obvodě«. Když jste dobrý praktický lékař a opravdu se věnujete své profesi a máte sociální cítění a chuť se dále vzdělávat, tak jste, dle mého názoru, nejdůležitějším lékařem v celém zdravotním systému. Někdy to je vyčerpávající, někdy si i stěžuji nebo se divím, s jakými pseudoproblémy lidé přicházejí, ale na druhou stranu si říkám, že je to dobře, že jdou za mnou, protože to znamená, že mi důvěřují a chtějí pomoci. A moci pomoci, to je opravdu věc, která mě naplňuje.
Sbírala jste někdy něco?
Teď zrovna jsme přebírala staré fotky – ještě od svojí babičky a její maminky a tatínka a našla jsem tam i svoje staré album se »101 dalmatiny«. Takže to jsem asi sbírala a myslím, že ještě nějaké kartičky, jako se dnes sbírají pokémoni, ale moc si to nepamatuji.
Sportujete? Či jste sportovala?
V dětství jsem dělala gymnastiku. Teď občas chodím (smích). Posledních pět let jsem jen rodila a kojila, takže moc času na sport nebylo, ale chodím s dětmi do Rodičovského centra Sobík, kde je cvičení pro maminky s možností dát děti do herničky.
Jak moc rozrostlou rodinu plánujete?
Se třetím dítětem končíme!!!
Čím jste chtěla být jako malé dítě a proč?
Myslím, že jako malá jsem chtěla být učitelkou. Strašně mě bavilo psát. Už jako opravdu malá jsem moc ráda psala, měli jsme doma i tabuli, před kterou jsem »učila« a neustále něco psala křídami. Obě babičky byly učitelky, tak i to mě možná poznamenalo (smích).
Je vaším koníčkem i poznávání cizích zemí, jak tomu bývá u mnoha lidí? Kde se vám nejvíce líbilo?
Ano, ráda cestuji, mým snem je podívat se do Karibiku, na Kubě je jistě nádherně, ale líbí se mi i u nás v Čechách. V jižních Čechách, u nás na Třeboňsku nebo na Šumavě je nádherně, jižní Morava je úžasná, Krkonoše… A nikdy jsem třeba nebyla u Macochy, což bych velmi ráda napravila.
Jak byste sama sebe označila jako kuchařku? Máte nějaký speciální recept pro naše čtenáře?
Mám moc ráda dobré jídlo. Myslím si, že jsem dobrá kuchařka, alespoň moje děti snědí téměř vše, co uvařím, a to se jim snažím vařit samá zdravá jídla a téměř neslaná. Ale to nevím, jestli je úplně velká pochvala, oni jsou opravdu velcí jedlíci (smích)… Ráda si ovšem taky nechám uvařit nebo se nechám hostit. Můj manžel také výborně vaří, takže je skvělé, že se můžeme vystřídat, když mně se zrovna nechce nebo nemám čas.
Které domácí práce vás baví, a které jsou naopak, jak se říká, za trest?
Všechny domácí práce jsou za trest, ale jelikož doslova nenávidím nepořádek, tak si stejně nemůžu pomoct a uklízím, uklízím a uklízím… Manžel mi občas říká, že jsem posedlá…
Baví vás i studium cizích jazyků? Jak jste na tom s jazykovou výbavou?
Po téměř pěti letech strávených převážně s dětmi umím úplně plynně miminkovsky (smích). Odmala jsem chodila na angličtinu, pak na gymnáziu jsme měli ještě druhý jazyk – musela jsem si vybrat němčinu, ruštinu nešlo. Němčina mě nebavila, nelíbila se mi a taky si z toho skoro nic nepamatuji. Anglicky bych se možná domluvila, ale musím se přiznat, že má jazyková výbava je opravdu mizerná.
Co byste chtěla na závěr vzkázat naším čtenářům?
Přeji vám krásné, nyní už snad slunečné dny a co nejvíce optimismu a radosti i v této nelehké době.
Petr KOJZAR
FOTO – archiv Kateřiny JIROUSOVÉ
Milovaná Frančeska
Kateřina Jirousová s maminkou
Paní Kulíšková v celé své kráse
Se syny Míšou a Honzíkem
1 komentář
Koně a psy to je moje…
Komentáře jsou uzavřeny.