Ukrajinská »prchlická« duše

Nedávno jsem se zasnil při pohledu na ony ukrajinské uprchlíky, kteří k nám zamířili z jejich válkou zmítané domoviny. Vzpomněl jsem si na černobílý film Cesta do hlubin študákovy duše, konkrétně na scénu, kdy žák Mazánek prchá chodbou, kde ho zastaví při úprku profesor a vyplísní ho za to, jak prchá.

Nemohu si nějak pomoci, ale doufám, že konečně někdo provede to samé s určitou sortou »našich prchlíků«. Podotýkám, že ne se všemi, většina z nich jsou ženy s dětmi a jsou ve skutečně nezáviděníhodné situaci. Nicméně dlouho to bylo pouze z doslechu od kamarádů, ale slýchal jsem, že se zde ve své nové domovině někteří z oněch »prchlíků« nechovají tak, jak by měli. Říkal jsem si, že přece nemůže být pravda, že s plnými nákupními koši se dožadují volného průjezdu přes pokladnu bez placení. Říkal jsem si, nemůže být přece pravda, že proběhnou nemocnici odshora dolů a nechají se všude vyšetřit, je to přece zdarma. To vše jsou přece dezinformace a »fejky«. Osud tomu však asi chtěl a i já jsem se přimotal do takové zajímavé debaty dvou ukrajinských jinochů. Jeden radil druhému, jakým způsobem získat zdravotní péči zdarma, dopravu zdarma, a kdoví co ještě všechno od naší kočkopsí vlády mají tito »prchlíci«.

Je to prý jednoduché. Odjedeš na Ukrajinu, a zpátky už jsi uprchlík. Na stavbě makáš dál, ale načerno. A pak, že to nejde.

Válčí se zhruba na patnácti procentech Ukrajiny, každopádně sem míří plno uprchlíků z území, kde se neválčí a ani válčit nebude. Kdo by to ale nezkusil zajet si pro dávečku, když Zelenskyj a jeho parta Ukrajinu přivedli na kraj bankrotu. Kdo z nás by nechal na chodníku jen tak ležet pětitisícovku?

Víme všichni a máme s nimi zkušenosti veskrze dlouhodobé i my. U nás jim říkáme nepřizpůsobiví. To sice jsou, ale jsou i velmi vychytralí a vlastně velmi, velmi přizpůsobiví. Dosáhnout na výhody a dávky umí jak ti naši, tak i ti ukrajinští. Smutnou pravdou ovšem je, že »fialový kočkopes« jim to značně ulehčuje. Není přece možné, aby tím, že se otočím na hranici, se ze mě stal humanitární uprchlík.

Je také jasné, že uprchlíka z Mariupolu zde nenajdeme. Ty potřebuje batalion Azov jako živé štíty. Je ovšem i jasné, že pokud vláda s tímto nešvarem zneužívání statusu uprchlíka něco neudělá, její funkční období se určitě zkrátí.

I pan profesor věděl, že Mazánek prostě prchá špatně. Cesta do té ukrajinské duše je mnohem jednodušší. A jak říkal onen profesor, takto si, Mazánku, známku z tělocviku nezlepšíte. Stejně tak si takto tito ukrajinští »prchlíci« nevylepší své renomé. Mazánku, takto se neprchá.

Pavel JÁCHYM