Morální »out-ority«

Minulý týden otřásla Českem zpráva o brutálním útoku mačetou na učitele. Dopustit se jí měl jeho žák, který nesouhlasil s profesorovým způsobem hodnocení. Není to první takový útok. Kde se ta brutalita a odvaha útočit na učitele a jim podobné autority bere?

Ve zprávách jsem zaslechla postesknutí člověka z ministerstva školství. Ten odůvodnil fakt, že učitelé stále častěji čelí šikaně a ohrožování ze strany žáků i tím, že studenti všeobecně stále méně uznávají autority.

Na jednu stranu musím říct, že záleží také na učiteli. Nechci působit jako stará vykopávka, která si bude stěžovat, že za našich mladých let se to nedělo. Inu dělo, protože moje mladá školní a pubertální léta byla již v té »svobodě«, a tak se přenastavoval i režim student/žák. Respektive my žáci jsme v rámci nově nabyté svobody projevu zkoušeli, co že si vlastně můžeme dovolit. U některého učitele by nás to ani ve snu nenapadlo, ale u jiných jsme si vyskakovat mohli. Inu, někteří měli autoritu vrozenou, jiní byli kapku »out«, a tak svou autoritu drželi s vynaložením většího úsilí. Někteří ji neudrželi vůbec… Ale nešlo o šikanu či násilí. Spíše slovní zlobení. Jenže časem se to zvrtlo…

Děti vyrůstají ve světě, kde nadávat a ponižovat je normální. I to násilí v médiích, televizi, internetu je normální. Kde polovina národa si myslí, že máme za prezidenta neschopného senilního idiota, a neváhá to vtloukat do hlavy i dětem. Jak dlouho se zde bojovalo proti sesazení premiéra i na virtuální scéně, třeba videi, která baštili hlavně mladí? Situace se změnila a ti, kteří za dřívějšími pohrdlivými vtípky na státní autority ve jménu svobody projevu stáli, dnes ukazují, že ta stejná svoboda je přežitek. A jedinou cestou, jak udržet svou morální autoritu, je zbavit se protivníků, umlčet konkurenci a překroutit pravdu.

A co na to naše děti? Některé se přizpůsobují, jsou zvyklé konzumovat módní vlny, jak jim radí odborníci na život a jejich morální autority – sotva odrostlí youtubeři, tik-tokáři, influenceři atd. Dnes děti místo nejapných vtípků na Babiše a Zemana kreslí ukrajinské vlajky se srdíčky a čmárají kosočtverce a samopaly na vlajky ruské (viděla jsem ve škole). Jiní to prostě ignorují a žijí.

Jenže mladí podprahově vnímají, že morálka je out. Že přetvářet pravdu je normální. Umlčovat nepohodlné je normální. Ignorovat problémy je normální. I podporovat válku zbraněmi je normální. Jenže už za pár let tihle mladí budou vrženi do světa, který se brutálně mění. A budou řešit svoje problémy, budou nepohodlně remcat a budou hledat pravdu, jak to, že je svět takový, jaký je. A k čemu to spěje? Najde se morální autorita, která poměry srovná, nebo se mladí, jak je jejich přirozeností, vzbouří? A budou hledat mír, nebo sáhnou rovnou k násilí a válce?

Helena KOČOVÁ