V krásné lužní krajině u oblouku horního toku řeky Moravy, jejíž oba břehy lemují souvislé pásy stromů a keřů, se nachází malá osada Háj. Tato je součástí obce Třeštiny nedaleko Mohelnice (mikroregion Mohelnicko, okres Šumperk). Pozoruhodný areál osady tvoří zejména národní kulturní památka vodní elektrárna, náležející ke skvostům moderní architektury, a Plhákova vila s parkem vzácných stromů.
Komplex vodní elektrárny v Třeštině-Háji zahrnuje vlastní budovu elektrárny s polokruhovou střechou a se zařízením, česlovnu, 350 metrů dlouhý vodní náhon a kanál odvádějící vodu z elektrárny do řeky Moravy.
Zápis do českých technických dějin
Již od poloviny 14. století existoval v Háji panský dvůr. V poslední třetině 19. století se ve zdejším místě usadila rodina Plhákova. V devadesátých letech 19. století se majitel Hajského mlýna a pily Hubert Plhák rozhodl postavit elektrárnu, která by dodávala energii k osvětlení a pohonu mlýnských strojů. Výstavbou prvních elektrárenských zařízení a elektrárny s vodní turbínou na přelomu 19. a 20. století se Třeština výrazně zapsala do českých dějin techniky.
Hubert Plhák se zájmem sledoval pokusy s využitím elektřiny, a stal se tak průkopníkem českého elektrárenství na severozápadní Moravě. Předvedení elektromotoru k pohonu mlátičky při odhalení pomníku bratrancům Veverkovým v Pardubicích jej přivedlo k myšlence o využití elektřiny s pomocí vodní síly. V roce 1894 provedl elektrifikaci mlýna pomocí dvou dynam poháněných vodními koly. Ze Saska zakoupil za 1500 zlatých elektrické dynamo o síle 1 KS.
Následně za stejnou cenu odkoupil druhé dynamo o síle 2 KS od mlynáře Bose z Moravského mlýna u Mohelnice, který nedokázal dynamo využít. Tak se Hubert Plhák přesvědčil o síle skryté ve vodním kole k převodu na elektrický proud, využitelné k osvětlení a pohonu strojů. Záměr širšího využití elektrického proudu posuzoval s pracovníky vedení Rolnického mlékařského družstva v Třeštině.
Avšak v roce 1898 Hajský mlýn vyhořel. Dravý živel zničil budovu včetně zařízení, a tím pozdržel Plhákovy záměry. Jeho omezené finanční prostředky stačily pouze na výstavbu budovy mlýna. Na zakoupení nových dynam a dalšího elektrárenského vybavení se mu však nedostávalo peněz. Řešení bylo nalezeno s pomocí členů ředitelství dobře hospodařícího Rolnického mlékařského družstva v Třeštině, založeného v roce 1895. Ředitelem družstva byl Antonín Merta z usedlosti čp. 2, jednatelem František Merta z čp. 3 a pokladníkem František Vysoudil z čp. 8. Zakoupení nového dynama bylo zafinancováno tímto Rolnickým mlékařským družstvem s tím, že elektrické zařízení bude rovněž využito k zavedení elektřiny do této malé vesnice.
Ještě bylo třeba překonat značnou nedůvěru četných občanů obce k dosud neznámé záležitosti. Podstatnou úlohu k přesvědčení pochybujících sehrála přednáška ředitele hospodářské školy v Lošticích Čížka o výhodách elektrického pohonu při podnikání a v mlékárenství na valné hromadě v březnu 1901. Poté mlékárenské družstvo o zavedení elektřiny k osvětlení a pohonu strojů v Třeštině rozhodlo.
Zázrak! Jasné světlo
V roce 1901 došlo k založení První moravské zemědělské elektrárny v Hajském mlýně u Mohelnice, vůbec první družstevní elektrárny na Moravě i v celém rakousko-uherském mocnářství. Nové silnější dynamo o síle 12 KS bylo ještě poháněno pomocí řemene vodním kolem. Sloužilo k pohonu zařízení a osvětlení v Hajském mlýně a rovněž v Třeštině.
Na tehdy nedokonalém dva kilometry dlouhém nadzemním vedení do obce však vznikaly velké ztráty proudu. Ačkoliv v Háji byla vyráběna jednosměrná elektřina 240-300 voltů, v obci měla napětí pouze 120 voltů. V mlékárně obce proud poháněl tři elektromotory, v domech rozsvěcoval kolem sedmdesáti žárovek. V neděli 20. října 1901 na třeštinské tzv. císařské hody bylo poprvé zapnuto světlo. Nebývale jasné čisté světlo, bez čoudící petrolejky, bylo mnohými obdivováno jako zázrak a přičítáno ďáblovým nečistým silám.
Avšak první zapnutí elektromotoru neproběhlo již tak úspěšně. V hodové pondělí 21. října došlo v zemědělské usedlosti u Mertů čp. 2 k prvnímu výmlatu na nové mlátičce nedávno založeného mláticího družstva. Po proslovu ředitele Čížka ke shromážděnému obyvatelstvu z celého okolí však motor neotočil bubnem mlátičky, řemeny se trhaly, i když v hajské elektrárně bylo zapínáno jedno vodní kolo za druhým. Až pozdě odpoledne povolaný montér firmy UMRATH z Prahy-Bubnů povolením ložisek mlátičky odhalil příčinu nezdaru. A tak se brzy ukázala prospěšnost a výhoda elektrického mlácení. Průkopníci elektrifikace obce byli spokojeni s dobře vykonaným dílem.
V roce 1908 (dle jiného zdroje 1909) navrhl Plhák svým společníkům z vedení mlékařského družstva v Třeštině nahradit stávající elektrické zařízení modernějším. Poté, když tito nepřistoupili na jeho návrh, postavil v sousedství mlýna novou budovu elektrárny, vybavenou vodní turbínou na střídavý proud. Napojením na tuto elektrárnu byly elektrifikovány nedaleké obce Dubicko a Hrabová.
Původní zařízení financované mlékárnou fungovalo ještě šest let. Připojením na novou Plhákovu elektrárnu bylo elektrické vedení do Třeštiny přeměněno na střídavý proud. Původní elektrické zařízení mlékařské družstvo prodalo elektrickému družstvu v Třeštině.
Přestože zemědělská družstevní elektrárna v Háji existovala jen krátkou dobu, náleží jí prvenství v uplatnění družstevní myšlenky v elektrifikaci venkova.
Vklad Ellen a Karla Plhákových
Pokračovatelem otcova díla v Hajském mlýně byl syn Karel. V roce 1919 po návratu z Francie do vlasti se jako příslušník československého zahraničního vojska oženil s bohatou Ellen Hervertovou z Jičína. Tato přispěla k výstavbě nové hydroelektrárny, jakož i moderní vily v duchu plastického rondokubismu. V období první světové války, kdy žila v Praze, pokračovala v osobních kontaktech zejména s uměleckými kruhy a přispěla k vyhledání renomovaných architektů. V příštích letech hajskou vilu navštěvovali její známí, mimo jiné Hana Benešová. Třeštinští chlapci si přivydělávali kapesné sbíráním míčků při tenisových utkáních na kurtu v areálu vily.
Nejdříve manželé Plhákovi v roce 1921 postavili moderní vilu s okrasnou zahradou a v následujícím roce v sousedství novou samostatnou vodní elektrárnu. Na doporučení známého architekta Jana Kotěry bylo zpracování projektu moderní budovy elektrárny a vily manželů Ellen a Karla Plhákových svěřeno architektům Bohuslavu Fuchsovi a Josefu Štěpánkovi, čerstvým absolventům Akademie výtvarných umění. V Třeštině-Háji byl dle jejich projektu vybudován jeden ze skvostů moderní architektury.
Za 14 měsíců stavebních prací byla v roce 1922 elektrárna uvedena do provozu (letos 100. výročí). Její vnitřní vybavení, tvořené zejména dvěma Francisovými turbínami a dvěma generátory, vyrobily Škodovy závody v Plzni a závod ČKD v Praze. Elektrárna o výkonu 315 kW a 220-240 kW za hodinu postupně dodávala pomocí nadzemního vedení elektřinu do přibližně 70 obcí severozápadní Moravy.
Budova dodnes funkční hydroelektrárny, která nadále vyrábí proud původně osazenými turbínami, je situována na umělém 350 metrů dlouhém vodním náhonu při levém břehu Moravy. Řeka Morava, jež v této části toku vytváří oblouk, byla na počátku umělého vodního kanálu přehrazena vysokou betonovou hrází se stavidly. K dosažení patřičné výšky náhonu vody na turbíny byly nasypány po obou stranách kanálu široké hráze nad úrovní okolního terénu. K navršení hrází byl použit materiál vykopaný při hloubení jámy pro budovu elektrárny a dna kanálu. Kanál, přivádějící vodu od stavidel k elektrárně a od ní přibližně v délce 400 metrů zpět do koryta řeky, byl v krátké době postaven pomocí v té době obvyklé »malé mechanizace« (krumpáčů, lopat a koleček). Přitom při hloubení kanálu se vyskytovaly problémy se spodní vodou. Zaměstnání zde nalezli četní občané z Třeštiny a okolních obcí. Dělníci byli »slušně placeni«.
S vilou jednotný celek
Nadzemní hala budovy elektrárny je zastřešena půlkruhovou zaoblenou střechou a prosvětlují ji rozměrná továrenská okna. Svou cihlovou barvou se výrazně vyjímá v zeleném okolí stromů, keřů a luk. V prostorné ústřední hale z technického vybavení zaujme mramorová rozvodná deska s mosaznými kontrolními a ovládacími prvky od firmy Křižík, dva generátory a strojní zařízení domácího původu. Z předního ochozu objektu a z protějšího mostu je krásný pohled na zpěněnou vodu valící se od turbín.
Základem architektonického ztvárnění elektrárenské budovy je představa vzniku, proměny a soustředění energie. Oblouková střecha budovy i obloučkovité motivy na její fasádě symbolizují vodu, padající z náhonu k lopatkám turbín. Elektrárna společně s nedalekou Plhákovou vilou, postavené v duchu architektonického slohu označovaného jako plastický rondokubismus, tvoří výtvarný jednotný celek. Sloh je také označován jako národní styl, národní dekorativismus, české art deco, obloučkový kubismus. Železobetonová spodní část budovy elektrárny uprostřed s pilířem vystupujícím z vody zanechává v divákovi působivý dojem.
Díky realizaci pokrokových myšlenek podnikatele Huberta Plháka v oblasti využití vodní energie a rovněž pomocí Rolnického mlékařského družstva v Třeštině byla tato, jakož i okolní vesnice, jedny z prvních elektrifikovaných obcí v bývalé rakousko-uherské monarchii.
Vzhledem k originálnímu řešení architektury stavby hydroelektrárny, jejího vnitřního zařízení a harmonickému umístění v krajině, byla vodní elektrárna v osadě Háj u Třeštiny Nařízením vlády České republiky č. 170/2008 ze dne 28. dubna 2008 prohlášena za technickou národní kulturní památku (NKP). Na oficiálním seznamu NKP České republiky je uvedena pod číslem 226 z celkového počtu 309 národních kulturních památek movitého a nemovitého charakteru. Jedná se o jedinou NKP v bývalém zábřežském okrese, byla přiřazena ke dvěma v okrese Šumperk – k areálu zámku a k ruční výrobně papíru ve Velkých Losinách. Z blízkého okolí k hradu Bouzov a Javoříčským jeskyním v okrese Olomouc.
Národní kulturní památky tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství našeho národa. Vodní elektrárně s náhonem a dvěma Francisovými turbínami se tak dostalo mimořádného ocenění. Vztahuje se tím na ni statut nejvyšší památkové ochrany státu.
Památkově chráněný objekt vodní elektrárna v Třeštině-Háji s nedalekým památkově chráněným areálem okrasné zahrady s Plhákovou vilou se nachází v krásné rovinaté krajině nedaleko využívané cyklostezky, v těsné blízkosti koňského ranče a Vily Háj, nyní využívané jako penzion s restaurací. Vila je přízemní budova s podkrovním patrem a valbovou střechou uprostřed nyní volně přístupné zahrady s mnoha vzácnými stromy a dřevinami. K založení zahrady a jejímu rozvoji přispěl Radomír Plhák, další syn Huberta Plháka.
Miloš FREBORT
(S využitím publikace Třeština v minulosti a současnosti 1953-1983, článku P. Zatloukala Vodní elektrárna a rodinný dům v Háji u Mohelnice /sborník Severní Morava č. 48/1984/, údajů na webu Olomouckého kraje Unikátní stavba v Třeštině na Šumpersku byla zařazena mezi národní kulturní památky, 14. 5. 2008 Vodní elektrárna v Třeštině je kulturní památkou, vzpomínek pamětníků, textu z roku 2010 v souvislosti s přípravou reportáže Toulavé kamery o vodní elektrárně v Třeštině-Háji a textu pro Pamětní knihu obce Třeštiny)
