Zahájením transportů židovského obyvatelstva do vyhlazovacích táborů za druhé světové války Slovensko prorazilo pomyslné dno. Na konferenci u příležitosti 80. výročí prvního transportu tisícovky dívek z Popradu do Osvětimi, které připadlo na minulý pátek, to řekl slovenský historik Ivan Kamenec.
»Byl to z historického a zejména morálního hlediska krok, kterým tehdejší Slovenská republika osudově a neodvolatelně prorazila pomyslné dno své systematické a brutální antisemitské politiky. Po překročení tohoto symbolického rubikonu už nebylo cesty zpět,« řekl Kamenec, který pracuje v Historickém ústavu Slovenské akademie věd.
Tragický osud slovenských Židů se začal před 80 lety, 25. března 1942. Ze shromaždiště v Popradu vyjel první vlak s dobytčáky, aby na smrt odvezl tisícovku děvčat ve věku kolem 20 let. Cílem byla Osvětim. Protižidovská opatření začala být na Slovensku praktikována hned poté, co byl 14. března 1939 vyhlášen slovenský stát. Omezení byla obdobná jako v jiných zemích a 9. září 1941 vydala vláda takzvaný židovský kodex, vypracovaný na základě norimberských zákonů. Vrcholem protižidovské politiky se potom staly transporty. Slovenská vláda přijala německou nabídku odsunout slovenské Židy na »práce« na východě.
Do podzimu 1942 se počet deportovaných zvýšil na 58 000 mužů, žen, dětí i starců, z nichž přežilo jen 282 osob. Dalších 10 000 až 12 000 následovalo po potlačení Slovenského národního povstání (SNP) a po vstupu německých vojsk na Slovensko na podzim 1944. Podle odhadů zahynulo celkem 70 000 slovenských Židů, počet příslušníků židovské komunity před válkou byl odhadován na 90 000 členů.
Některým Židům se ale podařilo transportům uniknout. Slovenský režim totiž v roce 1941 zařadil židovské chlapce (ročníky 1918-21) do »6. robotného práporu« a zavřel je do několika táborů nejtěžších nucených prací. Kromě Židů pracovali v táborech i Romové a kriminálníci. Nasazení byli dočasně vyjmuti z transportů a poté, co byli z táborů propuštěni, se mnozí z nich ocitli ve sběrných táborech Sereď, Nováky a Vyhne. Odtud se většímu počtu podařilo utéci, ukrýt se v horách a aktivně se zapojit do SNP.
Případ slovenských Židů je i v dalším unikátní. Jedině Slovensko platilo za vyhlazení svých občanů. V roce 1942 totiž Bratislava souhlasila s tím, že vyplatí 500 říšských marek za každého deportovaného Žida a za záruku, že se nevrátí. Deportační poplatky pocházely ze zabaveného židovského jmění a slovenští Židé si tak vlastně »předpláceli« vlastní smrt. Celkem zaplatil stát 200 miliónů tehdejších slovenských korun přes clearingový účet, jímž se převáděly na říšské marky.
Nacisté i na Slovensku prokázali svůj »pověstný« cynismus. Třebaže byli Židé po smrti, Němci se handrkovali o zvýšení příspěvku, protože prý peníze nestačily na usazení a rekvalifikaci deportovaných.
(ici, čtk)
6 komentáře
Článek je dosti tendenční. Když totiž později utekli z Osvětimi dva vězňové a proláklo se co se tam děje, že tam Židy vraždí, tak sám Tiso tyhle transporty okamžitě zatrhnul a skončilo to. To by znamenalo, že tehdy, na začátku transportů se nevědělo, že tyhle tábory pro Židy jsou vyhlazovací. My jsme také po válce vystěhovávali Němce. Kdyby je pak spojenci vraždili, také bychom byli za jejich vyhlazování odpovědni.
Zatrhl to, skončilo to… čili hodně slovenských židů nakonec přežilo… ? Pokračujte, je to zajímavé, připojte statistiky, děkuji za poznámku.
Němci chtěli domů do říše, tak šli. Židi o deportaci na východ nestáli.
„Žluté vesty“ mají jasno-“náckové” jsou blízko i Slovenska…
Náckové nejsou blízko Slovenska. Naopak, podle posledních zpráv se Rusové stahují od Kyjeva.
A já Poprad znám, ale jsem z Čech – příšerné…
Nacionální rasizmus jsem viděl i dost daleko a stále je tam uhnízděn….
Komentáře jsou uzavřeny.