V době zastrašování novinářů, aby nezveřejňovali jiné názory, než znají z České televize, redakce webu Regionalninovinky.cz zveřejnila ze švýcarského webu Zeitgeschehen im Fokus překlad významného rozhovoru s Jaquesem BAUDEM, bývalým plukovníkem švýcarské armády a zpravodajcem, jehož výňatky s vědomím redakce přetiskujeme.
Aktuální dění je v centru pozornosti, pane Baude. Znáte region, kde v současnosti zuří válka. Jaké závěry jste vyvodil z posledních dní a jak jste k tomu dospěli?
Je to šílené, dalo by se říct, že je tam přímo hysterie. Co mě zaráží a co mi hodně vadí, je, že se nikdo neptá, proč Rusové na Ukrajinu vtrhli. Nikdo nebude obhajovat válku a já rozhodně také ne. Ale jako bývalý šéf »Mírové politiky a doktríny« oddělení OSN pro mírové operace v New Yorku po dobu dvou let si vždy kladu otázku: Jak jste se dostali k tomuto bodu vedení války?
Jakou jste tam měl práci?
Šlo o zkoumání toho, jak vznikají války, které prvky vedou k míru a co lze udělat, abychom se vyhnuli obětem, nebo jak válce předejít. Pokud nechápete, jak válka začíná, nemůžete najít řešení. Jsme přesně v této situaci. Každá země zavádí své vlastní sankce proti Rusku a vy dobře víte, že to nikam nevede. Co mě zvláště šokovalo, bylo prohlášení francouzského ministra hospodářství, že chtějí zničit ruskou ekonomiku s cílem přimět ruský lid strádat. Toto je prohlášení, které mě nesmírně rozčiluje.
Jak hodnotíte ruský útok?
Když jeden stát útočí na druhý, je to proti mezinárodnímu právu. Ale je třeba vzít v úvahu i pozadí. Především je třeba ujasnit, že Putin není ani blázen, ani neztratil kontakt s realitou. Je to člověk velmi metodický, systematický, takový hodně ruský. Myslím, že si uvědomuje důsledky svých činů na Ukrajině. Usoudil – zřejmě správně – že ať už provede »malou« operaci na ochranu lidu Donbasu, nebo »masivní« operaci ve prospěch národních zájmů Ruska a lidu Donbasu, důsledky budou stejné. Proto přešel k maximálnímu řešení.
Kde vidíte cíl?
Rozhodně to není namířeno proti ukrajinskému obyvatelstvu. To opakoval Putin znovu a znovu. Můžete to vidět na faktech. Rusko stále dodává plyn Ukrajině. Rusové to nezastavili. Nevypnul jim internet. Elektrárny a zásobování vodou nezničili. Samozřejmě jsou určité oblasti, kde se bojuje. Ale vidíte úplně jiný přístup než Američané, kupř. v bývalé Jugoslávii, v Iráku nebo v Libyi. Když na ně zaútočily západní země, nejprve zničily dodávky elektřiny a vody a veškerou infrastrukturu.
Proč to Západ dělá?
Počínání západních zemí – zajímavé je podívat se na to i z pohledu operační doktríny – je živeno myšlenkou, že když zničíte infrastrukturu, obyvatelstvo se vzbouří proti neoblíbenému diktátorovi a zbaví se jeho vedení. To byla strategie i za druhé světové války, kdy bombardovali německá města jako Kolín, Berlín, Hamburk, Drážďany atd. Mířili přímo na civilní obyvatelstvo, aby došlo k povstání. Vláda povstáním ztrácí svou moc a válka by byla vyhrána bez ohrožení vašich vlastních jednotek. Taková je teorie.
***
To je v rozporu se zastoupením na Západě?
Ano, v našich médiích se to prezentuje, jako by Rusové zničili všechno, ale to evidentně není pravda. Vadí mi také líčení Putina v našich médiích, že se najednou rozhodl zaútočit a dobýt Ukrajinu. USA několik měsíců varovaly, že dojde k překvapivému útoku, ale nic se nestalo. Mimochodem, zpravodajské služby a ukrajinské vedení opakovaně popírají americká prohlášení. Když se podíváte na vojenské zprávy a přípravy, můžete zcela jasně vidět: Putin neměl v úmyslu zaútočit na Ukrajinu až do poloviny února.
Proč se to změnilo? Co se stalo?
Musíte vědět pár věcí, jinak to nepochopíte. Dne 24. března 2021 vydal ukrajinský prezident Zelenskyj dekret, že hodlá dobýt Krym zpět. V důsledku toho začal ukrajinskou armádu přesouvat na jih a jihovýchod, směrem k Donbasu. Již rok dochází k neustálému hromadění armády na jižní hranici Ukrajiny. To vysvětluje, proč na rusko-ukrajinské hranici na konci února žádné ukrajinské jednotky nebyly. Zelenskyj vždy zastával postoj, že Rusové na Ukrajinu nezaútočí. Ukrajinský ministr obrany to znovu a znovu potvrdil. Stejně tak šéf ukrajinské Rady bezpečnosti v prosinci a lednu potvrdil, že neexistují žádné známky ruského útoku na Ukrajinu.
Byl to trik?
Ne, to říkali několikrát a jsem si jistý, že Putin, který to mimochodem také opakovaně říkal, nechtěl útočit. Zřejmě tam byl tlak ze strany USA.
USA mají o samotnou Ukrajinu malý zájem. V tuto chvíli chtěly zvýšit tlak na Německo, aby zastavilo Nord Stream 2. Chtěly, aby Ukrajina vyprovokovala Rusko, a pokud Rusko zareaguje, aby byl Nord Stream 2 zmrazen. Takový scénář byl navržen během návštěvy Olafa Scholze ve Washingtonu a Scholz se zjevně nechtěl zúčastnit. To není jen můj názor, jsou i Američané, kteří to tak vidí: Cílem je Nord Stream 2. Nemělo by se zapomínat, že Nord Stream 2 byl postaven na přání Němců. Je to v podstatě německý projekt. Protože Německo potřebuje více plynu, aby dosáhlo svých energetických a klimatických cílů.
Proč to USA prosazovaly?
Od druhé světové války bylo vždy politikou USA bránit Německu a Rusku nebo SSSR v užší spolupráci. A to i přesto, že Němci mají z Rusů historický strach. Ale to jsou dvě největší evropské mocnosti. Historicky vždy existovaly ekonomické vazby mezi Německem a Ruskem. USA se tomu vždy snažily zabránit. Nesmíme zapomínat, že v jaderné válce by bojištěm byla Evropa. To znamená, že v takovém případě by zájmy Evropy a Spojených států nebyly nutně stejné. To vysvětluje, proč Sovětský svaz v 80. letech podporoval pacifistická hnutí v Německu. Užší vztah mezi Německem a Ruskem by učinil americkou jadernou strategii zbytečnou.
USA vždy kritizovaly energetickou závislost?
Je ironií, že USA kritizují energetickou závislost Německa a Evropy na Rusku. Rusko je druhým největším dodavatelem ropy do Spojených států. USA nakupují ropu především z Kanady, poté z Ruska, následovaného Mexikem a Saúdskou Arábií. To znamená, že USA jsou závislé na Rusku. To platí například i pro raketové motory. USA je to jedno. Ale USA vadí, že Evropané jsou závislí na Rusku.
Během studené války Rusko, tedy Sovětský svaz, vždy dodržovalo všechny smlouvy o plynu. Ruský způsob myšlení je v tomto ohledu velmi podobný švýcarskému. Rusko dodržuje zákony, cítí se vázáno pravidly jako Švýcarsko. Můžete být emotivní, ale pravidla platí a vy je prosazujete. Během studené války Sovětský svaz nikdy nepropojil ekonomiku a politiku. Spor na Ukrajině je čistě politický spor.
Svou roli zde hraje i Brzezińského teorie, že Ukrajina je klíčem k ovládnutí Asie?
Brzeziński byl jistě skvělý myslitel a nadále ovlivňuje strategické myšlení USA. Ale podle mého názoru není tento aspekt v této krizi tak zásadní. Ukrajina je určitě důležitá. Ale otázka, kdo ovládá nebo neovládá Ukrajinu, není ústřední. Rusové nemají za cíl ovládnout Ukrajinu. Problém Ruska s Ukrajinou, stejně jako pro jiné země, je vojensko-strategický.
Co to znamená?
V celé diskusi, která se v tuto chvíli všude vede, se ignorují zásadní věci. Jistě, lidé mluví o jaderných zbraních, ale trochu jako ve filmu. Realita je trochu jiná. Rusové chtějí vzdálenost mezi NATO a Ruskem. Základním prvkem NATO je americká jaderná moc. To je podstata NATO. Když jsem pracoval v NATO, Jens Stoltenberg – to už byl můj šéf – vždy říkal: »NATO je jaderná velmoc.« Dnes, kdy USA staví raketové systémy v Polsku a Rumunsku, jde o tzv. systémy MK-41.
Jsou to obranné zbraně?
USA samozřejmě tvrdí, že jsou čistě defenzivní. Z těchto odpalovacích ramp můžete skutečně vypustit obranné střely. Se stejným systémem ale můžete použít i jaderné střely. Tyto rampy jsou pár minut od Moskvy. Pokud se něco stane v situaci zvýšeného napětí v Evropě a Rusové ze satelitních snímků uvidí, že je na odpalovacích rampách aktivita a něco se připravuje, počkají, až budou případně odpáleny jaderné střely směrem na Moskvu?
Stěží pravděpodobné…
… samozřejmě že ne. Okamžitě by zahájili preventivní útok. Celé zhoršení nastalo poté, co USA odstoupily od smlouvy ABM (Treaty Limiting Ballistic Missile Defense Systems). Podle platnosti smlouvy ABM nemohli umístit takový systém v Evropě. Když dojde na spor, vždy potřebujete určitou reakční dobu. Jen proto, že se mohou stát chyby.
Něco takového jsme měli i za studené války. Čím větší je vzdálenost od stanovišť, tím více času máte na reakci. Pokud jsou rakety umístěny příliš blízko ruského území, není čas na útok reagovat a riziko jaderné války je daleko větší. To se týká všech zemí v okolí. Rusové si to samozřejmě uvědomili a na základě toho založili Varšavskou smlouvu.
NATO bylo první…
NATO bylo založeno v roce 1949 a Varšavská smlouva o šest let později. Důvodem bylo přezbrojení Spolkové republiky Německo a její přijetí do NATO v roce 1955. Když se podíváte na mapu z roku 1949, můžete vidět velmi velkou vzdálenost mezi jadernou velmocí NATO a SSSR. Jak NATO postupovalo dále k ruským hranicím s přistoupením Německa, Rusko založilo Varšavskou smlouvu. Všechny východoevropské státy byly již komunistické a KS byla ve všech zemích velmi silná. Skoro horší než v SSSR. SSSR chtěl mít kolem sebe bezpečnostní pás, tak vytvořili Varšavskou smlouvu. Chtěli si zajistit náskok, aby mohli co nejdéle vést konvenční válku. Toto byl nápad.
Je tomu tak i dnes?
Po studené válce se na jaderné zbrojení poněkud zapomnělo. Bezpečnost již nebyla otázkou jaderných zbraní. Válka v Iráku, válka v Afghánistánu byly války s konvenčními zbraněmi a na jaderný rozměr se trochu zapomnělo. Ale Rusové na to nezapomněli. Uvažujete velmi strategicky. V té době jsem navštěvoval generální štáb v Moskvě na Vorošilovské akademii. Tam bylo vidět, jak lidé myslí. Myslí strategicky, tak, jak by se mělo myslet ve válce.
***
Naše média neustále informují, že Putin vnesl do hry jaderné zbraně. Slyšeli jste to také?
Ano, 27. února Vladimir Putin umístil své jaderné síly do pohotovosti první úrovně. Ale to je jen polovina příběhu. Ve dnech 18. až 19. 2. se konala Bezpečnostní konference v Mnichově. Byl tam Zelenskyj. Uvedl, že by rád získal jaderné zbraně. To bylo interpretováno jako potenciální hrozba. V Kremlu se samozřejmě rozsvítila červená. Abychom to pochopili, musíme mít na paměti Budapešťskou dohodu z roku 1994. Šlo o zničení jaderných raket v bývalých sovětských republikách a ponechání pouze Ruska jako jaderné velmoci. Ukrajina také předala Rusku jaderné zbraně a Rusko na oplátku zajistilo nedotknutelnost svých hranic. Když se Krym v roce 2014 vrátil pod Rusko, Ukrajina prohlásila, že už nebude dodržovat ani dohodu z roku 1994.
Zpět k jaderným zbraním. Co vlastně Putin řekl?
Pokud by Zelenskyj chtěl jaderné zbraně zpět, byla by to pro Putina jistě nepřijatelná cesta. Když máte jaderné zbraně přímo na hranici, je velmi málo času na varování. Po Macronově návštěvě proběhla tisková konference a Putin jednoznačně řekl, že pokud bude propast mezi NATO a Ruskem příliš malá, může to neúmyslně vést ke komplikacím. Zásadní prvek však přišel na začátku války proti Ukrajině, kdy francouzský ministr zahraničí pohrozil Putinovi a zdůraznil, že NATO je jaderná velmoc. Putin na to reagoval a uvedl své jaderné síly do počáteční pohotovosti. Tisk to samozřejmě nezmínil. Putin je realista, přízemní a cílevědomý.
Co vedlo Putina k tomu, aby nyní vojensky zasáhl?
Dne 24. února 2021 vydal Zelenskyj dekret o tom, že Krym znovu ovládne. Připravil se na to. Nikdo neví, zda to byl jeho záměr, nebo jen politický manévr. Ale bylo vidět, že masivně posílil ukrajinskou armádu v oblasti Donbasu a soustředil ji na jih směrem ke Krymu. Rusové si toho samozřejmě všimli. Zároveň v dubnu loňského roku NATO provedlo velmi rozsáhlý manévr mezi pobaltskými státy a Černým mořem. Rusy to pochopitelně znepokojilo. Pořádají cvičení v jižním vojenském okruhu, aby zdůraznili přítomnost. Věci se poté trochu uklidnily a v září Rusko uspořádalo dlouho plánovaná cvičení Západ 21. Tato cvičení se provádějí každé čtyři roky. Na konci manévru zůstaly některé jednotky poblíž Běloruska. Jednalo se o jednotky z Východního vojenského okruhu. V prvé řadě tam zůstal materiál, protože na začátek letošního roku byl naplánován velký manévr s Běloruskem.
Jak na to reagoval Západ?
Evropa a především USA to interpretovaly jako zvýšení útočné kapacity na Ukrajinu. Nezávislí vojenští experti, ale také šéf ukrajinské bezpečnostní rady uvedl, že žádné přípravy na válku neprobíhají. Rusko po sobě zanechalo říjnový materiál pro cvičení s Běloruskem – ten nebyl pro útok plánován. Takzvaní západní vojenští experti, hlavně z Francie, to okamžitě označili za přípravy na válku a Putina vykreslili jako šíleného diktátora. To je celý vývoj, který se odehrál od konce října 2021 do začátku letošního roku. Komunikace USA a Ukrajiny v této otázce byla velmi rozporuplná. Někteří mluvili o plánovaném útoku, jiní to popírali. Bylo to neustálé tam a zpět, ano a ne.
***
Stalo se něco 16. února?
Ano, v tento den vidíme extrémní nárůst porušování příměří ze strany ukrajinské armády podél linie příměří, tzv. linie kontaktu. Za posledních osm let došlo ke zraněním, ale od 12. února máme extrémní nárůst výbuchů, zejména v Doněcké a Luhanské oblasti. To se ví jen proto, že vše bylo zaznamenáno misí OBSE v Donbasu. Tyto zápisy si můžete přečíst v Daily Reports OBSE.
Čeho tím chtěla ukrajinská armáda dosáhnout?
Byl to jistě začátek ofenzivy proti Donbasu. Když dělostřelecká palba zesílila, úřady obou republik začaly evakuovat civilisty a odvážet je do Ruska. Sergej Lavrov v rozhovoru hovořil o 100 000 uprchlíků. V Rusku se objevily známky rozsáhlé operace.
Jaké to mělo následky?
Tato akce ukrajinské armády v podstatě vše odstartovala. V tuto chvíli bylo Putinovi jasné, že Ukrajina chce zahájit ofenzívu proti oběma republikám. Dne 15. února ruský parlament, Duma, přijal rezoluci, v níž navrhuje uznat obě republiky. Putin nejprve nereagoval, ale jak útoky zesílily, rozhodl se 21. února požadavek parlamentní rezoluce realizovat.
Proč Putin udělal tento krok?
V této situaci mu nezbývalo nic jiného, než to udělat, protože ruské obyvatelstvo by sotva pochopilo, kdyby neudělal nic pro ochranu obyvatelstva ruského původu na Donbasu. Putinovi bylo jasné, že pokud odpoví a zasáhne, Západ odpoví masivními sankcemi, bez ohledu na to, zda jen pomůže republikám, nebo zaútočí na Ukrajinu jako celek. Jako první krok uznal nezávislost obou republik. Téhož dne uzavřel s oběma republikami smlouvu o přátelství a spolupráci. Podle hlavy 51 Charty OSN má právo pomáhat oběma republikám ve smyslu kolektivní obrany a sebeobrany. Tím vytvořil právní základ pro použití vojenských prostředků na pomoc oběma republikám.
Ale nepomohl jen republikám, ale zaútočil na celou Ukrajinu…
Putin měl dvě možnosti: Za prvé bojovat společně s rusky mluvícím obyvatelstvem na Donbasu proti útočníkům, tedy ukrajinské armádě; za druhé, zaútočit na Ukrajinu na několika místech s cílem oslabit ukrajinské vojenské kapacity. Putin si také spočítal, že ať udělá, co udělá, budou sankce. Proto se určitě rozhodl pro maximální variantu, i když je třeba velmi jasně říci, že Putin nikdy nemluvil o tom, že by se chtěl zmocnit Ukrajiny. Jeho cíl je jasný a jednoznačný: demilitarizace a denacifikace.
***
Po roce 2014 byly dohodnuty dvě dohody, které měly situaci na Ukrajině uklidnit. Jaký význam mají dohody v souvislosti se současným sporem?
Ano, to je důležité pochopit, protože selhání těchto dvou dohod vedlo v podstatě k válce. Od roku 2014 existuje řešení konfliktu, Minská dohoda. V září 2014 bylo evidentní, že ukrajinská armáda vedla velmi špatnou válku, přestože jí NATO radilo. Neustále se jí nedařilo. Proto musela v září 2014 souhlasit s Minskou dohodou I. Šlo o smlouvu mezi ukrajinskou vládou a představiteli dvou samozvaných republik Doněcké a Luhanské s evropskou a ruskou ručitelskou mocí.
***
Co se stalo poté, co byl svržen demokraticky zvolený prezident Janukovyč?
Nová prozatímní vláda – vzešlá z nacionalistické extrémní pravice – okamžitě jako svůj první oficiální akt změnila zákon o úředním jazyce na Ukrajině. To také dokazuje, že tento převrat neměl nic společného s demokracií, ale že to byli nacionalisté a zastánci tvrdé linie, kdo zorganizoval povstání. Tato změna zákona vyvolala v rusky mluvících oblastech bouři. Velké demonstrace proti jazykovému zákonu byly organizovány ve všech jižních městech, v Oděse, Mariupolu, Doněcku, Luhansku, na Krymu atd. Ukrajinské úřady na to reagovaly velmi masivním a brutálním způsobem, a to armádou. V Oděse, Charkově, Dněpropetrovsku, Luhansku, Doněcku a dalších byly rychle vyhlášeny autonomní republiky. Bojovalo se s nimi extrémně brutálně.
(Zkráceno; celý rozhovor na webu regionalninovinky.cz vyšel 17. března 2022)
FOTO – archív
