K současnosti pro budoucnost

Současná vyhrocená společenská situace potvrzuje, jak významně se projevují rozpory mezi kapitálovými skupinami, které jdou dnes napříč kapitalistickými velmocemi. Část z nich je svými zájmy spojená s agresivní politikou USA, zbrojením a těžbou ropy a surovin se snaží udržet monopolární svět v čele s USA. Již dříve Rusko a Čína i některé regionální mocnosti se snažili o uznání za rovnoprávné partnery a prosazovali svět sice ovládaný globálním kapitálem, ale multipolární. Konkurenční boj více a více přerůstal do podoby ozbrojených konfliktů a provokací, jehož nynějším tragickým vyústěním je válka na Ukrajině. Na druhou stranu existují vlivné kapitálové skupiny, pro jejichž obchodní zájmy je naopak nutné podporovat mírové soužití vedoucích kapitalistických mocností. Toto se projevuje zvláště v boji o zaměření mezinárodní, ale i vnitřní, zejména ekonomické politiky USA. Nesmíme ani zapomenout na islámský svět, v němž máme také vlivné, skrze státní struktury, působící islamistické hnutí ovlivňující řadu států, kde vlivné

kapitálové síly se agresivně prosazující vůči dosavadním dominantám – USA a EU.

Zdálo by se, že jsou vhodné podmínky pro prosazení zájmů třídního hnutí vykořisťovaných, jestliže nositelé vládnoucího kapitálu, napříč všemi azimuty, jsou oslabeni díky vlastním rozporům. Bohužel tak to není, neboť klasický průmyslový proletariát, základ třídního hnutí vykořisťovaných, byl ve své profesní podobě v podstatě zlikvidován vědecko-technickou revolucí. Nová profesní podoba proletariátu je proletariát znalostní, počítačový, vědecký, ten se však teprve formuje. I když je vykořisťován kapitálem, je tento proletariát ještě v pozici dělnické aristokracie a buržoasie ho může uplácet vyššími mzdami a prestiží. Jelikož není ovlivňován politickým hnutím, přebírá hlavně ideologii buržoasie a je zneužíván proti fyzickým a nekvalifikovaným pracovníkům.

Ve světě, kde v tuto chvíli kapitalismus nečelí konkurenčnímu systému tak o to více dochází ke stlačování hodnoty pracovní síly, toto stlačovaní je o to intenzivnější tam, kde si to kapitál může dovolit, a tím nejsou jen rozvojové země, je to problém i u nás v CR. Za připomenutí stojí, že pokud v kapitalismu masa zisků roste díky stlačování hodnoty pracovní síly (a masové nezaměstnanosti), koupěschopnost obyvatelstva už nestačí. Míra zisku při tradičních formách vykořisťování klesá, krizové jevy se reprodukují, zvyšuje se sociální napětí ve společnosti, které může vést k výbuchu hněvu ve společnosti, který se obrací proti vykořisťovatelům.

Dovolím si nepatrnou predikci, že v naší společnosti nejvíce vykořisťované třídy jsou ještě zaskočeny náhlou změnou společenských poměrů k horšímu, se všemi charakteristickými znaky velké krize, takže zatím nereaguje dostatečně racionálně a razantně na obranu vlastních zájmů . Tak jako ve střední třídě, které je daleko lépe finančně zajištěna, ještě není přijat fakt, že bude muset platit o to více na současnou krizi, zatímco tam, kde je skutečné bohatství a kapitál, není většinová vůle k zásadnější podpoře opatření pomáhajících překonávat nejostřejší negativní projevy.

Jak z toho ven, a aby to co nejméně bolelo? Klíčové pro další roky bude změna vlastnických poměrů pro upřednostnění státního, a do budoucna jako hlavního samosprávného, zaměstnaneckého vlastnictví, které dovedené až do nejvyšších pater společenského plánování a řízení a doplněné účinnými ekonomickými mechanismy slaďujícími úsilí jednotlivých pracovních kolektivů i nejrůznější dílčí zájmy, bude vůdčí pro společnost socialistickou. Ve prospěch samosprávného vlastnictví bude čím dále, tím více působit právě čtvrtá průmyslová revoluce, přesun člověka do přípravy

výroby a speciálních kvalifikovaných služeb, tedy vznik znalostního proletariátu jako nové profesní podoby dělnické třídy, které již profesní charakter práce umožní vymanit se z bezprostředního područí kapitálu a prosazovat principy podílu na vlastnictví i zisku.

Vůdčí role samosprávného socialistického vlastnictví samozřejmě nemůže být prosazována jakýmikoli administrativními či mocenskými mechanismy, ale musí se zrodit přirozeně, ve svobodné ekonomické soutěži s jinými formami vlastnictví. Přeměnu státního vlastnictví ve všelidovou samosprávu předpokládali již klasikové a jako doplňkový sektor bude dlouhodobé přežívání individuálního vlastnictví založeného na vlastní práci. Samosprávné vlastnictví bude o vyšší efektivitě zejména vůči kapitalistickému vlastnictví díky daleko intenzivnějšímu vtažení pracujících do vlastnické role.

Vedoucí role socialistického samosprávného vlastnictví při demokratickém plánování a regulování trhu předpokládá i širokou demokracií a samosprávu ve všech oblastech života společnosti, zastupitelskou i zvýrazněnou přímou demokracii vylučující jakoukoli diktaturu či prosazování privilegovaných zájmů oproti jiným složkám společnosti. Politický systém této společnosti bude mít pluralitní charakter, vedle politických stran tak zahrnující rovnoprávnou a aktivní politickou roli odborů, společenských organizací, občanských iniciativ. Nová socialistická společnost se neobejde bez významné role občanských kontrolních mechanismů, omezení doby výkonu funkcí, rotaci ve veřejných funkcích i aparátech, tak abychom zabránili vzniku specifické privilegované třídy řídícího aparátu.

Pro vytvoření politických a ideologických podmínek pro rozvoj socialistického samosprávného vlastnictví se bude muset výrazně angažovat široké politické a společenské hnutí, kde naše strana má šanci zaujmout významné postavení.

Michal Klusák, předseda OV KSČM Praha 10