Do jakého absurdna se může dostat protiruská hysterie, dosvědčuje zastavení příprav inscenace opery Petra Iljiče Čajkovského Střevíčky v pražském Národním divadle. Ředitel opery Petr B. Hansen se to sice v interním sdělení zaměstnanců pokusil vysvětlit, ale těžko mohl přesvědčit. Můžete namítnout, že v každém režimu jsou některé tituly neprůchodné, a to kvůli obsahu či autorovi. Proto za Bacha se verše básníků-osmačtyřicátníků psaly do šuplíku a různí Maýrové bránili inscenaci Smetanových Braniborů, proto po Mnichovu tehdejší režim překazil poslední premiéru v Osvobozeném divadle, proto za okupace se nesměla hrát Tylova Fidlovačka. Ani předlistopadový režim toho nebyl ušetřen. Nebývá ovšem zvykem, aby se rušila příprava opery, která je politicky neutrální, protože autor je Rus a jedna scéna údajně může vyvolat reminiscence.
Hlavní důvod je však zřejmě jinde. Kdyby šlo totiž jen o jednu operu, která by mohla vyvolat emoce, ať již z jakéhokoli důvodu, pak by možná nestálo za to se tím zabývat. Jenže obrazoborectví, ten fenomén 8. a 9. století, jenž čas od času se opakoval a zničil nám všem mnoho velmi cenných památek, měl své recidivy. Procházely celým stoletím a zasáhly nás zcela nedávno, když Islámský stát úmyslně ničil pozůstatky antické Palmýry. Ve 21. století je navíc »módní« měnit názvy ulic či náměstí n a třeba tradiční Pod Kaštany zaměnit za jména dobových »hrdinů« jen proto, aby byla zvýrazněna nenávist a bourat pomníky osvoboditelům, i když těm osvoboditelům ani nevelel ruský generál, ale jako tomu je v Přibyslavi, rodilý Ukrajinec. Tendence měnit názvy ulic a náměstí se stala důkazem, že ani nám v České republice se nevyhnulo médii řízené masové šílenství.
Něco nového je však zrušení příprav, a jde už o nemalé vydané prostředky, na inscenaci, génia světové hudby Čajkovského. Zřejmě jde ovšem o první vlaštovku. Podle toho, co to s kulturní veřejností udělá, zmizí z našich divadelních scén nejen Gorkij, kterého polistopadový režim už vlastně vyřadil, ale i Gogol, Ostrovskij, Čechov, z knihoven Puškin, Tolstoj, Šolochov, Pasternak i Cvetajevová, zapomeneme na jména Fadějev, Vysockij či Achmatovová. Stejně jako na mistrovství krasobruslení nesmí přijet nejlepší ruští bruslaři a na mistrovství v atletice atleti či v hokeji ruští hokejisté, budou brzy »ve svatém zápalu« novodobých obrazoborců vymazávána jména ruských velikánů a tvůrců, ačkoli bychom stále měli mít na paměti, že nebýt nasazení sovětských vojáků, tedy i Rusů, bychom tu dnes ani nemuseli být a oni obrazoborci, pokud by nebyli hodni poněmčení, také nikoli.
Dana LYSÁKOVÁ, členka VV ÚV KSČM za Liberecký kraj
10 komentáře
Dobře si pamatuju, jak komunisti po osmašedesátém v Národním divadle zakázali Verdiho operu Nabucco. Slavný sbor Židů, který vyjadřuje touhu porobeného národa po svobodě, evokoval sovětskou okupaci. Diváci ho uctívali povstáním.
…takže je potřeba to ještě překonat.
Ne, je potřeba celou ruskou propagandu utnout, nejsen zvědavý na ruské šváby se Z na dresech a v rozhovorech poslouchat, jak podporují válku a napadení Ukrajiny.
Matka všech nesmyslů, nepravd, pramáti všech milovníků dezinformací a fake news – Wikipedia. Místo, kam může každý napsat úplný nesmysl a zhusta tak činí. A bohužel to mnoho lidí bere jako zdroj. Wikipedia je rukovětí českého antikomunisty a fašisty a studnicí jeho vzdělanosti, který nesmysly z ní lepí po internetu a do iHano. Takových antikomunistických blbů, kteří věří Wikipedii je v diskusích iHano přehršel, a ještě se tím chlubí.
Takhle, psychopate, žes debil, impotent a kretén, že neumíš česky, to se dá odpustit. Za to, ty kriple, nemůžeš. Měli tě zaorat, jak ses narodil. Pak už se ti dá pouze smát 😃😃
Miroslav Rys, ty ses taky vysmeknul ústavním zřízencům a dostal se k počítači, viď? Pouč mě o češtině, blbe.
Wikipedie není jen studnicí nesmyslů, jsou to informace od lidí, kteří se jakémukoliv tématu věnují a sdělují informace, ke kterým dospěli. Nikdo na světě nemůže vědět o všem všechno (kromě USA :))))) a tak se občas najdou vykopávky nebo historické doklady z různých oblastí. Ne všichni si chtějí nechat pro sebe co zjistili a tak to zveřejňují. Wikipedie je jednou z mála možností, kde se tyto informace dají bez problému uveřejnit.
A mimochodem, že rusofobie zasahuje “DO VŠECH” oblastí lidské činnosti, je nepopiratelný fakt. Ani kultura se tomu nevyhnula.
Autorka opět neví (nebo dělá, že neví), která bije. Představení nebylo zrušeno proto, že autor je Rus, ale protože obsah se jeví vzhledem k současné situaci značně kontroverzní.
V březnu 2022 vedení divadla (v čele s uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Stání opery norského původu — Per Boye Hansen) oznámilo, že vzhledem k invazi Ruska na Ukrajinu se rozhodlo vyškrtnout operu ze svého plánu. Děj opery je totiž zasazen do doby Kateřiny Veliké a v libretu počínaje druhým obrazem třetího jednání figurují sbory, které vyzdvihují nepřemožitelnost ruské armády a velikost carského Ruska. Také osoby záporožských kozáků, kteří přicházejí ke dvoru se suplikou, jsou připomínkou historické situace, kdy Ukrajina byla součástí ruského impéria. Uvedení díla by se proto mohlo mohlo jevit jako podpora ruské agrese a oslava „velké ruské říše”. Dramaturg Ondřej Hučín vyslovil naději, že až budou vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou normální, bude možné se k inscenaci opery Střevíčky vrátit. (wikipedie)
Aby si toto člověk zjistil, stačila přibližně půl minuta hledání na internetu. Inu, řečeno slovy pana prezidenta Miloše Zemana: “po vyhynutí blbouna nejapného je nejpitomnějším stvořením na světe český novinář”.
A jak dopadla socha vašeho hrdiny Stalina v Praze
Jo, to byl Rus jak poleno.
Komentáře jsou uzavřeny.