Proč Zelenskyj vycouval?
Postoje ve vedení Ukrajiny se od té doby několikrát změnily, jak se měnil vliv různých oligarchů. Některé věci zůstaly neměnné. Rusky hovořící lidé byli diskriminováni a potlačováni, což vyústilo v hlasování velké většiny na Krymu, aby se opět stal součástí Ruska – jak tomu bylo do roku 1954. Dvě rusky mluvící východní provincie se protiruským tlakům vzepřely a odtrhly. Ozbrojené ukrajinské jednotky milicí, některé s otevřeně profašistickými symboly na uniformách nebo na kůži, do nich neustále bušily. Možná to byla jejich síla, co zabránilo kyjevské vládě dodržovat mírové dohody z Minsku, v nichž se Paříž, Berlín, Moskva a Kyjev dohodly na hledání řešení s částečnou autonomií pro rusky hovořící provincie, nebo to byl tlak Washingtonu a některých místních oligarchů, co přimělo současného prezidenta Volodymyra Zelenského, zprvu zdánlivě nakloněného vyjednávání, aby vycouval? Vzhledem k tomu, že tento cíl světové hegemonie nebyl nikdy v mnoha bohatých amerických mozcích, republikánských i demokratických, opuštěn, a v cestě stály jen Rusko a Čína, byla Ukrajina zjevně budována jako protisíla proti jedné takové bariéře, vlastně jako rampa pro další akci. Což nás přivádí do roku 2022.
Rostoucí hrozba z NATO
Putin jasně nesouhlasil s rampami v blízkosti svých hranic. Nepotřeboval ani listovat v učebnicích dějepisu pro roky 1812, 1918-1921, ale zejména 1941-1945, aby posílil své odhodlání. Vzhledem k rostoucí hrozbě ze strany rozšířeného, agresivního NATO nemohl v žádném případě ignorovat Ukrajinu dychtivě tlačící na co nejrychlejší vstup do NATO poté, co se už zapojila do válek NATO v Iráku i Afghánistánu. Všechny nabídky, které Rusko učinilo k jednání o těchto otázkách – především bariéra k oficiálnímu vstupu Ukrajiny do NATO – byly na Západě odmítnuty jako »nestartovací« a provázeny dalšími vlnami obviňování a nových sankcí. Bylo toto krajní nepřátelství médií a politiků, se svými skrytými hrozbami (a jeho skutečnými incidenty, jako v Sýrii), důvodem Putinova rozhodnutí vstoupit na Ukrajinu? Navzdory hodinám a haldám papíru a inkoustu ohledně této otázky nevidím absolutně žádný důvod pro varování, že Putin má plány na »rozšíření svého impéria«; neviděl jsem jediné slovo vyhrožující Finsku, Polsku, Rumunsku nebo pobaltskému triu, které je často nejhlasitější v nabádání. A Německo? Myšlenka útoku na SRN je naprosto nemyslitelná – i když nikoli dost na to, aby zbrzdila velké plány na rozšíření zbrojení v Berlíně.
V minulosti bylo Rusko systematicky ohrožováno a také napadáno – a je obklopeno světem s více než 750 americkými vojenskými základnami, s americkým vojenským rozpočtem větším než dalších 10 zemí dohromady, a se čtyřnásobným počtem vojáků NATO než Rusů v uniformách. Dokonce i když Rusko rozmístilo vojáky za svými hranicemi, jakkoli byly tyto příležitosti hořké, byly pouze v zemích dotýkajících se jeho hranic, a tudíž – pokud byly pod nepřátelskou kontrolou – považovány za potenciální hrozbu, a tudíž pro USA srovnatelné s ruským nebo čínským rozmístěním v Mexiku nebo Kanadě. Vojensky byly SSSR a Rusko vždy v podstatě v defenzivě, a ne na útočné dráze. Nemůžeme nahlédnout do Putinovy mysli, ani se dozvědět o některých možných aspektech, které, jak se zdá, považoval za nesnesitelné. Musíme striktně odmítnout jakýkoli nesmysl očerňující vůli Ukrajinců zůstat nezávislými a suverénními, i když ne jako součást hrozby vedené NATO. A přesto jeho vojáci, tanky a letadla napadli Ukrajinu, což mělo pro postižené stejně hrozné důsledky, i když ne ve stejném rozsahu jako americké útoky na Filipínách a ve Vietnamu, v Nikaragui a Iráku – nebo ve dvou nejhorších zločinech, které kdy lidstvo spáchalo – v Hirošimě a Nagasaki.
Kapitalistická hegemonie z USA
Byla pak tato válka důsledkem Putinových obav z nějaké plánované provokace nebo útoku NATO? Bylo to kvůli zjevné změně zdánlivě vyváženějšího, mírumilovnějšího postoje prezidenta Volodymyra Zelenského, který se více než nedávní předchůdci zajímal o to, jak vycházet s Ruskem, k agresivnějšímu postoji, odmítajícímu minské dohody a jakékoli další svého druhu? Putin evidentně dospěl k závěru, že jeho rozhodnutí je nevyhnutelné. Bylo? Mohou být akce tohoto druhu vůbec někdy skutečně nevyhnutelné? Ať už je jejich motivace jakákoli, na Ukrajině způsobily velkou bídu – a také daly nesmírný steroidní podnět silám politické pravice, tradičním odpůrcům Ruska, těm, kteří neustále myslí na ochranu a zvyšování svého bohatství, a těm, kteří nechtějí mír, ale jen vítězství, jakékoliv vítězství nad Ruskem. Chtějí odstranit nejen vládu Putina, ale Ruska obecně, jako bariéru kapitalistické hegemonie, ovládané z Washingtonu, Wall Streetu a Pentagonu. Právě tito lidé požadují bezletové zóny; 27 bývalých úředníků Pentagonu a ministerstva zahraničí a bývalý nejvyšší vojenský velitel NATO se připojili k Zelenskému a volali po bezletové zóně, ač velmi dobře vědí, co to znamená. Jak o požadavku řekl dokonce i senátor Marco Rubio z Texasu: »Znamená to rozpoutání třetí světové války.« Na druhou stranu, pochod na Ukrajinu způsobil smutné vedlejší škody; opět období tříštění a oslabování pokrokových sil pracujících pro mír, jejichž růst se tváří v tvář rostoucí fašistické hrozbě stává téměř zoufale nutným. Snad se jednoho dne vynoří více vysvětlující fakta. Dnes však cítím nejjasněji – jsem proti zabíjení a ničení. Proto se připojím k pochodu za mír – nikoli však v souladu s nenasytnými silami lačnícími po násilí, které se chopily této otázky, aby sledovaly své vlastní katastrofální cíle. Nejsou to mí spojenci a obávám se, že se nyní pěstuje atmosféra nenávisti, a to i vůči knihám a sopránům. Začíná to být nebezpečné. Mou přehnanou nadějí je, že současné rozhovory pomohou vést k míru, ke konci smrti a ničení a k nápravě a obnově všech snah vybudovat svět bez vykořisťování, zveličování, bez agrese, bez války.
Berlin Bulletin č. 199, 10. března 2022
Překlad Vladimír SEDLÁČEK
1 komentář
Neutralita Ukrajiny není nic špatného, ale jistě jde o něco víc, když se tak USA “snaží”§
Že by tam bylo nějaké “compro”….
Komentáře jsou uzavřeny.