Soběstačnost je klíč k drahotě! Vláda se tváří, jako by se nic nedělo

158

Přinášíme vám další pravidelný díl souhrnu týdenních informací, nazvaného BEZ OBALU s Kateřinou Konečnou, o potravinové soběstačnosti ČR, která nebývala problém, jednoduchých řešeních KSČM, proklamacích Pirátů a STAN o NATO a v závěru něco o zahraničí.

Máme před sebou další – už 11. díl Bez obalu a já Vás u něj vítám a děkuji za všechny pozitivní reakce na předchozí díly. Moc si toho vážím. Nyní už k událostem posledního týdne…

Při aktuálním zdražování všeho myslitelného je jednou z největších výzev dneška otázka soběstačnosti, které bychom se jako samostatná země měli snažit dosahovat v co nejširší sféře sektorů. Míra soběstačnosti totiž zásadně souvisí se zdražováním a jeho možností jej ovlivnit. Soběstačnost je jedním z nástrojů v boji s inflací, čímž nám jakožto suverénní zemi zároveň může zaručit větší neutralitu v politických jednáních. Ne nadarmo se namísto pojmu potravinová soběstačnost v oficiálních dokumentech často upřednostňuje pojem »potravinová bezpečnost«.

Nejdůležitější soběstačnost potravinová

Jednou z nejdůležitějších oblastí, ve kterých by se nám mělo dařit dosahovat soběstačnosti, je soběstačnost potravinová. Ostatně v minulosti to nebyl problém. Ovšem dnes na základě dat serveru Evropavdatech.cz dosahuje Česká republika druhého nejhoršího výsledku ze zemí ve střední Evropě a nechává tak za sebou pouze Slovensko! Evidentní nedostatek se týká především zeleniny a ovoce, u kterých aktuálně naše soběstačnost vychází pouze na 25 a 30 %. U další základní složky stravy, masa, je to asi 60 %. Nelichotivá čísla v této oblasti navíc ještě doprovází negativní trend, kdy naše potravinová soběstačnost rok od roku klesá. A to sice pomalu, ale ve srovnání se stavem při vzniku samostatné ČR už je rozdíl dost alarmující. Ve srovnání s rokem 1993 totiž soběstačnost v případě vepřového masa klesla ze 104 na 43 % v roce 2019, u drůbežího pak ve stejném časovém úseku z 95 na 63 %. Podobně je tomu ale i u jablek, cibule, rajčat či zelí, kde ve všech případech můžeme pozorovat pokles v soběstačnosti minimálně o třetinu hodnoty z roku 1993. O datech před listopadem 1989 se ani nezmiňuji. Tam jsou rozdíly ještě propastnější!

Proč tomu tak je

Je nutné pátrat po důvodech, proč tomu tak je. Zemědělskou výrobu negativně ovlivňuje mimo jiné také úbytek pracovních sil daný nízkou atraktivitou práce související zejména s nízkým odměňováním v zemědělském sektoru. Ten v roce 2019 zaměstnával pouze 139 tisíc osob ve srovnání s 236 tisíci v roce 1993. Kromě nedostatku stavů je na vině také špatná struktura zemědělství, a tak stav, kdy se na jednu stranu zvyšuje spotřeba obyvatel, ale zároveň klesá produkce klíčových potravin, nás pak činí extrémně náchylnými vůči vnějším vlivům, kdy kvůli naší závislosti na importu může z roku na rok vyskočit cena určitých potravin skokově, tak, jako se tomu v nedávné době stalo právě například u některých druhů ovoce, nebo nyní u ceny jiných zemědělských komodit na burze v návaznosti na situaci na Ukrajině. V souvislosti s ní předpokládá děkan Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze, Josef Soukup, zdražení některých potravin až o 100 % v horizontu několika následujících let.

I proto je do budoucna naprosto klíčové, aby potravinová bezpečnost ČR zvrátila negativní trend a české zemědělství vykročilo vstříc daleko větší soběstačnosti, než je tomu doposud. Ostatně to KSČM jako jediná strana tvrdí po celou dobu existence ČR. Problém struktury zemědělství tkví přitom dle Asociace soukromého zemědělství ČR v nerovnováze mezi odvětvími rostlinné a živočišné produkce. Zatím co rostlinná výroba je dlouhodobě nositelem prosperity – hlavně díky řepce – agrárního sektoru. I zde se však ČR potýká s negativním aspektem při exportu obilovin, nakolik jde o efektivnější vývozní operaci než zkrmení obilí a jeho vývoz v podobě výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Poměrně trefné mi v tomto případě přijde označení ČR za takovou potravinovou montovnu. V případě živočišné výroby je pak na vině současného stavu také investiční náročnost výstavby velkokapacitních stájí a vysoká míra rizikovosti doprovázející chov zvířat vyšší koncentrace.

Vláda občas něco dělá

Nejde však už pouze o politické téma. Před závažností situace varují i odborníci přímo ze zemědělských organizací. Jaká je ale pozice vlády? Vláda Petra Fialy (ODS) se zatím tváří, jako by se vůbec nic nedělo a zřejmě se chystá opět s velkým překvapením reagovat až ex-post, až budou Češi nuceni kupovat mléko za 50 korun, tedy pokud na něj ještě vůbec budou mít po zaplacení účtu za energie a po nákupu pohonných hmot, kde znovu kvůli nečinnosti vlády patříme mezi ty nejvíce poznamenané v celé Evropě.

Abych ale stávající vládě jen nekřivdila – v některých případech občas vážně něco dělá – jen ke své vlastní smůle i ke smůle všech obyvatel ČR jde o kroky, kde opět nenachází pochopení u odborníků. Jak vysvětluje například předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha »zrušení přimíchávání biosložky do paliv je špatný krok, který se v cenách paliv nijak neprojeví. Jednak se naprostá většina řepky využívá na výrobu potravin, jednak je už dávno v zemi. Pokud se vypěstovaná řepka nezpracuje u nás na biosložku, velice snadno se vyveze na zahraniční trhy, kde je po ní velká poptávka.« Vláda tak zcela kontraproduktivně znovu snižuje naši soběstačnost, odborníci kroutí hlavou a občan neví, zda se při sledování jejího počínání má smát či brečet.

KSČM má řešení

KSČM přitom navrhuje zcela jednoduchá řešení, díky kterým by se negativní trend nejen potravinové nesoběstačnosti mohl v horizontu několika nejbližších let místo kontinuálního zhoršování zvrátit. U základních potravin jde především o nulovou sazbu DPH, dále narovnání dotační politiky a podporu českých výrobců v podobě vyjednání výjimky u Evropské unie tak, aby se lidé v ČR nemuseli podnikání v zemědělství obávat. Zlepšit se musí také kontrola vedoucí k zastavení růstu konečných cen pro spotřebitele, čímž dojde k zamezení možností pro spekulanty a obchodní řetězce cenu potravin uměle navyšovat.

Podobně by mělo dojít k zastropování cen pohonných hmot, snížení DPH u energií a maximálně urychlit dostavbu jaderných elektráren, spolu s okamžitým zastavením evropského Green Dealu, proti němuž se za současné situace staví také čím dál víc odborníků z řad zemědělského i energetického sektoru. V příštím dílu Bez obalu se pak ještě podíváme na marže obchodníků, protože to s tím rovněž úzce souvisí…

Pirátské proklamace

Jestliže jsem Vás v minulém dílu informovala, že Piráti proklamují, že NATO nemá alternativu a my s ním musíme zůstat na věčné časy, tak jejích koaliční partner – Starostové a nezávislí – šel ještě dál. Předsednictvo STAN schválilo záměr změny ústavního pořádku ČR o trvalém bezpečnostním zakotvení naší země v euroatlantické vazbě, včetně možnosti trvalého pobytu vojsk NATO na našem území a požádalo předsedu o vypracování záměru v gesci MV. Dosud si členství v NATO dala do ústavy jen Ukrajina, ale ta to jistě vnímala spíše jako zbožné přání či formu nátlaku na Západ, aby její vstup bral vážně. Ukrajina ani zdaleka nesplňuje podmínky pro přijetí (například vnitřní konflikt se separatistickými republikami), a je krajně nepravděpodobné, že by její přihláška byla schválena jednomyslně, jak to vyžadují pravidla Aliance. ČR by byla jediná z členských států NATO, která by si členství zakotvila v Ústavě. Vypadá to, že se členové vedení STAN nechali v panice vyvolané válkou na Ukrajině omámit duchem z časů minulých a ignorují fakt, že ČR chce být demokratickým a právním státem. V demokracii by měla mít demokraticky zvolená vláda právo se vyjadřovat k bezpečnostnímu uspořádání své země bez nějakých omezení. A v právním státě bychom měli naši Ústavu ctít jako nejdůležitější zákon země, který by se neměl měnit jen, protože se poprvé v naší historii podařilo v demokratických volbách vytlačit z parlamentu všechny zástupce levice.

Zahraniční události

A teď ještě krátké zastavení u zahraničních událostí:

Za prvé: Ministerstvo obrany ČR na Ukrajinu dosud poslalo vojenskou pomoc za zhruba 750 milionů korun. Šlo většinou o munici, samopaly, kulomety, odstřelovačské pušky nebo protiletecké střely S-2. Tím pomoc z české strany ale nekončí. Vláda ve středu schválila dodávku dalšího vojenského materiálu. Podle ministerstva obrany se počítá i s další pomocí Ukrajině až za miliardu korun. Ukrajinská armáda »odtajnila« jednu ze zbraní, které získala darem od kabinetu Petra Fialy (ODS). Konkrétně jde o protitankovou zbraň RPG-75M, kterou má ve výzbroji i Armáda ČR.

Za druhé: Vidíme možný pokrok v jednání o ukončení konfliktu.

Obě strany konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem začaly mírně slevovat ze svých původních postojů. Především ukrajinský prezident V. Zelenskyj se již smířil s tím, že Ukrajinu nepřivede do NATO navzdory tomu, že americký prezident Biden tuto možnost před časem nevyloučil. To však je špatně interpretovaná rétorika. Přesnější byl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který nyní v březnu oznámil, že »přijetí Ukrajiny do NATO nikdy nebylo na programu.« Zelenskyj proto ani nevylučuje neutralitu Ukrajiny. Rovněž dělá dojem, že je ochotný jednat o zárukách, že na území Ukrajiny nebudou instalovány útočné zbraně. Tím by vyšel vstříc hlavním požadavkům Ruska. Ministr zahraničí Ruska Lavrov však i nadále hovoří o potřebě denacifikace Ukrajiny, což je jistě pro ukrajinského židovského prezidenta nepřijatelné. Ovšem Lavrov tento požadavek nyní konkretizoval jako nutnost zrušit všechny zákony a opatření, která diskriminují rusky mluvící občany Ukrajiny. Rusko se vzdalo požadavku na stažení vojsk NATO z východní a střední Evropy, a tak zůstávají jen dva ožehavé a nevyřešené problémy, tedy otázka uznání samostatnosti Doněcké a Luhanské republiky a začlenění Krymu do Ruské federace.

Kateřina KONEČNÁ

Poznámka redakce: pravidelnou rubriku Bez obalu s K. Konečnou (navíc doplněnou o další přílohy) si můžete pustit i online na webu iHano.cz, nebo na sociálních sítích Kateřiny Konečné a KSČM.