Doba kácení

Je doba kácení a přeměn vztahů mezi lidmi, přáteli, sousedy. Nepoučili jsme se z třicátých let minulého století, ani z doby studené války. Kapitalismus ve své dravosti a snaze přežít, kácí všechno, co mu přijde do cesty. Stačí neuvážený podnět a pod vlivem televizí vybudované »jednoty« jsme i mezi sebou schopni vztahy kácet a bořit.

Je doba kácení. Netýká se však jen kácení vztahů, ale také zásahů do přírody, do našeho nejbližšího okolí. A o to mně jde v krátkém zamyšlení. To kácení a boření mezi lidmi se dřív, či později vyřeší, i když po něm zůstanou nemalé rány, ale ty v přírodě jsou na desetiletí, anebo je nebude možné odstranit vůbec. Nebude to pěkný odkaz pro příští generace, kterým jsme nejen nedokázali přinést mír, ale ani zabránit zbytečným zásahům do přírody.

Je mrtev Green Deal, i když jsem si osobně od něho sliboval jenom další komplikace, je nadlouho odsunuto plnění předcházejících dohod týkajících se čistoty ovzduší. To ovzduší nelze totiž svázat do hranic. Dokonce také nás totiž ovlivňuje Bolsonarovo vypalování dalších kilometrů deštného pralesa, které přinese »užitek« jen novým majitelům vyklučené půdy. Jen za letošní leden to bylo dalších 630 kilometrů čtverečních. Zdejší prales je nazýván »zelenými plícemi světa«. Bez něj by lidstvo mělo mnohonásobně větší problémy. Brazilský prezident se loni v Glasgowě přitom zavázal, že skončí doba kácení. Nestalo se tak, a protože svět má starosti s jiným »kácením«, dohodu nedodržuje. Neliší se tak od jiných, kteří také dohody nedodržovali, a svět se dostal tam, kde je nyní.

Jde však o přírodu, která se neumí bránit. Ve městech – příkladem budiž Praha – se kácejí staré stromy, které nijak neohrožovaly. Také u silnic mimo hlavní město se kácí celá stromořadí, a nikoliv jen nemocné stromy. Nové jsou zasazovány – takový je zákon, ale ty staré nahradí až za mnoho let. Často se hovoří o bezpečnosti a potřebě odstraňovat staré a »nebezpečné«. Koloběh života se nezastavil. Jenže bylo nutné porážet ty stromy, které ještě mohly hrdě stát několik dalších let nebo dokonce desetiletí a stejně jako brazilský prales nám lidem »vyrábět kyslík«? Možná, že se mýlím, ale nejsou v tom osobní zájmy či zájmy vzájemně provázaných skupin? Také zde probíhá boj za ovzduší, a to nesmírně krvavý, jenž je dokonce i velmi nedobrým odkazem našim potomkům. Události ve světě jen od něj odvedly pozornost. Také toto kácení, berme ho doslova, může totiž ovlivnit život budoucím generacím.

Stanislav GROSPIČ, předseda OS ČMS