Letos ve výroční den, kdy v roce 1945 vojáci 1. ukrajinského frontu Rudé armády (vedeni I. S. Koněvem a velitelem 60. armády P. A. Kuročkinem) osvobozovali německý nacistický koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau, se na pražském náměstí Interbrigády sešli lidé, aby uctili Mezinárodní den památky obětí holocaustu (27. leden).Přišli do míst, kde stávala Koněvova socha, než byla stržena a znectěna. Neobvyklou venkovní výstavku tam připravila skupinka, jejíž jádro tvoří tři ženy. Statečné ženy, protože obhajovat osvoboditele Prahy a části Československa od fašismu a nacismu maršála Koněva je v současných podmínkách statečný čin.
Kdo jsou tyhle ženy a čím se vlastně zabývají? Dana Schejbalová, Marie Šišáková a nejmladší z nich Denisa Vejmelková. Neznaly se z práce ani z místa bydliště. Každá je z jiné části republiky, Denisa ze Zlína, Dana z Ústí nad Labem, Marie z Kostelce nad Černými Lesy. Spojily je stejné zájmy a cíl, až společně založily spolek Země Lípy/ROD.
Dana s Denisou se potkaly úplně náhodou přes facebookovou skupinu. »Věnuji se aktivitám s dětmi, pro děti a pro veřejnost již od roku 2004. Když jsem se přidala na sociální síť, přirozeně se začala rozšiřovat síť přátel, a to nejen těch virtuálních. S některými lidmi jsme se začali setkávat osobně. Takto to bylo i s Deniskou Vejmelkovou, se kterou jsem se poznala v roce 2015 coby šestnáctiletou dívenkou, ale pokud jde o její vnímání reality a dění nejenom v naší zemi, rozhled a přehled měla jako dospělá,« vysvětlila Dana počátky přátelství této trojice. Z přátelství virtuálního vyrostlo přátelství reálné a Denisa Vejmelková začala pomáhat – nejprve s dohledáváním a zpracováváním potřebných materiálů, pak i s realizací řady akcí.
Puzzle z 68 kusů
Při jednom veřejném setkání se potkaly i s Maruškou Šišákovou. »Tehdy šlo o událost, kdy se veřejnost snažila zachránit sochu maršála Koněva na náměstí Interbrigády, bylo to v září 2019. Daly jsme se do řeči, a když Maruška zjistila, že realizujeme akce, jež se týkají osvěty a informování veřejnosti o této historické osobnosti, chtěla nám pomoci,« pokračovala Dana.
Marie je velice aktivní, plná energie, ale i pozitivně nabitý člověk, kterému nejsou cizí »šílené« nápady, jež prý lítají Daninou hlavou. A tak se zmíněná trojice vrhla i na realizaci fotoobrazu maršála Koněva, který má na výšku 3,4 metru!
Zafungovala dělba práce: Dana vyhledala vhodné fotografie, Denisa stáhla, co bylo potřeba, Marie na své domácí tiskárně, spíše tiskárničce, vše vytiskla. A co se nepodařilo vytisknout, Dana dokreslila pastelkami. Povedlo se, tři ženy v domácích podmínkách vyrobily obří barevnou fotografii někdejší Koněvovy sochy v nadživotní velikosti. Hezky postupně, jedna A4 za druhou, a pak vše v obývacím pokoji v Kostelci seskládaly a slepily do finálního celku. Jako puzzle z 68 kusů. A byla to piplačka, na milimetr musely stránky sestříhat. Své dílo pak na zmíněné akci, kterou jsem v lednu navštívila, vystavily. Vystavují ho vždy, když je vhodné Koněvovo výročí.
A proč to vlastně udělaly? Kamarád jedné z nich patřil k těm, kdož usilovali o zachování sochy na svém místě. Když opravdu došlo k tomu, že socha ležela na zádech na trávníku parku, nesl to velice špatně. »Mou reakcí byla věta: My maršála postavíme zpět! – Jistě, zůstal na mě koukat, pak se začal smát, protože se bál jen domýšlet, co se mi již honilo hlavou,« vysvětlila Dana. Ženy nechtěly dopustit, aby starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) a jemu podobní bořitelé nabyli dojmu, že vyhráli a že jim to vyšlo podle hesla, »sejde z očí – sejde z mysli«…
Rám jako pro Epopej
Detaily své pečlivé práce popsala Dana Schejbalová pro HaNo takto: »Fotografii pomníku jsem rozkreslila do sítě, jednotlivé díly přenesla na samostatné listy, vše poslala Marušce, která fotky vytiskla a zatavila do fólie. Já vyrobila dřevěný dvoudílný rám, potáhla jej plátnem a z jednotlivých dílů složila a slepila kompletní ‚sochu‘. Tento rám je sklápěcí a po složení tvoří čtverec 170×170 cm. Nebylo zbytí, bylo potřeba jej dopravit z Řevnic do Prahy na náměstí Interbrigády, ovšem bez auta. Od domu k vlaku jsme to měli cca jeden kilometr. Tuhle trasu jsem obraz nesla společně s jedenáctiletým synem pěšky. Do vlaku jsme jej dali na chodbičku a doufali, že nás průvodčí nevyhodí. Ten, když přišel k nám, jen komentoval: ‚Jejda, vy snad vezete kus Slovanské epopeje‘. Začal se smát, když jsem podotkla, jak moc je blízko pravdě.« Po příjezdu do Prahy na ně čekal před nádražím kamarád. I on prý zůstal s otevřenou pusou…
Co všechno už připravila tahle trojice žen, jíž s technickými záležitostmi velmi pomáhá Maruščin partner Pavel Landa? Společně zrealizovali několik osvětových akcí, především právě kolem sochy maršála. Smyslem venkovních výstav, které děvčata se svými mužskými pomocníky chystají, není jen fotosocha Koněva, ale také historické snímky z osvobození Osvětimi a jiné vojenské úspěchy Rudé armády při osvobozování Evropy od fašismu a nacismu za druhé světové války. Obecně je jejich apel protiválečný. Autentické záběry, jako fotografie a videa, které pouštějí při různých příležitostech, mají z více zdrojů. Základem je internet, něco je ze soukromých archivů, něco ofocené z knih. Část od lidí ze zahraničí.
Reakce veřejnosti jsou různé, ale v každém případě fotografie motivují k diskusi nebo sdílenému komentáři, míní Dana. »Lidé mají potřebu, aby jejich komentář někdo slyšel a podpořil je souzněním. Nejčastějšími reakcemi je, samozřejmě, projev zděšení, lítosti, soucitu, ale velmi často mají účastníci akcí potřebu projevit a sdílet s ostatními odsouzení těch, kdož mají tyto druhoválečné hrůzy na svědomí,« řekla našemu listu. Stává se také, že člověk slabší povahy projde kolem venkovní výstavy a jen okomentuje: »Tohle nemůžu vidět« a jde se uklidnit například ke kamenným srdíčkům…
Kameny ve tvaru srdce
A to je další Danina aktivita, sběr kamenů a kamínků ve tvaru srdce. Má jich už asi na dvě stě. Začalo to jednou na výročí vypálení Lidic nacisty. »Věnuji se dětem, a byla jsem s nimi na procházce. Bylo to právě 10. června, děti si hrály a já si vzpomněla na toto výročí. Vyprávěla jsem jim přijatelnou formou o Lidicích a lidických dětech. Jeden klučina mi náhle řekl: ‚Mohu jim říci, že mám pro ně dárek?‘ a otevřel dlaň, v níž byl kamínek-srdíčko. ‚Já bych jim ho chtěl poslat‘,« vzpomíná Dana na dojemný zážitek.
Jako člověk, který řadu let pracuje s dětmi, mívá obavy z přítomnosti těch nejmenších na jejich výstavce, proto dospělý doprovod předem upozorňuje, co je kde ke zhlédnutí. Pro tyto případy mají děvčata »od Koněva« nachystaný i malý »dětský koutek«, prostor s hračkami a pastelkami, kde si mohou děti nakreslit třeba holubičky míru.
Bytostně proti válkám
Ani současné protiruské nálady nic nemění na postojích Dany, Marie a Denisy a jejich spolupracovníků k úloze maršála Koněva ve druhé světové válce. Ti dávní rudoarmějci a jejich velitelé nejsou nijak zodpovědní za současnou válku na Ukrajině. Ženy bytostně odmítají války a násilí, ať jsou konány kýmkoli kdekoli, touží po míru pro všechny lidi, ale nenechají si vymýt mozky mediálním mainstreamem a už vůbec nebudou podléhat konjunkturalistickým politikům. Přejí si, aby konečně vzala do rukou vládnoucí žezlo spravedlnost a pravda. »Politici jsou tu od toho, aby naslouchali, nikoliv pro to, abychom je poslouchali,« je přesvědčena Dana.
Vliv médií na veřejnost považují za extrémní. »Vnímám to dnes a denně, slyším to v každém rozhovoru s člověkem, který podlehl jejich vlivu. Tito lidé odmítají diskusi, protože v ČT říkali… Jejich argumentem je, že do televize by nepustili amatéry, tedy tam říkají pravdu, a do novin by si nedovolili napsat lež, tak to prostě musí být pravda,« hodnotí mediální scénu hlavního proudu Dana, která nemá ve zvyku lidem vnucovat svůj pohled na věc. Spíše dává podnět k zamyšlení otázkou a prostor k přemýšlení. »Nejednou jsme si s diskutujícím podali při loučení ruce a on naši debatu ohodnotil jako podnět k zamyšlení a dohledání si dalších informací, případně jsme si vyměnili kontakty a komunikujeme nadále,« zakončila naše setkání »u Koněva« Dana Schejbalová. A ostatní dvě dámy, Marie a Denisa, svými úsměvy a souhlasným přitakáním její slova potvrdily. Svou činnost, kdy připomínají osvoboditelskou misi maršála Koněva a jeho vojáků ve druhé světové válce, nepřeruší. »Dokud budeme žít, neustaneme.«
Monika HOŘENÍ
FOTO – autorka a archiv D. SCHEJBALOVÉ
