Zastavme dojení českých firem

Evergreenem české politické a ekonomické scény jsou krokodýlí slzy a stesky nad tím, kolik tolik potřebných miliard korun, ztělesněných v hodnotách vytvořených našimi lidmi opouští naši zem a odchází do zahraničí. Hovoříme přitom o částkách oscilujících až kolem 250 mld. Kč. České společnosti tak slouží jako levný zdroj peněz pro mateřské firemní skupiny. Úvěry s minimálním úrokem, vysoké platby za manažerské rady a licence, drahé sdílené služby, ale i snižování základního kapitálu. Existují různé cesty jak, zahraniční mateřské společnosti. Stahují peníze z českých dcer. Motivaci mají jasnou: finanční úsporu. Pokud si například zahraniční vlastník nechá vyplatit dividendu, musí počítat s jejím zdaněním. Pokud ovšem matka své dceři naúčtuje poradenské služby, nemusí v Česku platit nic. 

Převody peněz s cílem optimalizovat zisk využívají prakticky všechny velké korporace. Používané techniky jsou sice na hranici zákona a lze je jen obtížně prokazovat. To se týká zejména s podezřením na úmyslné krácení daní či jim podobné trestné činnosti, prakticky nepostižitelné. Dotčené korporace si proto najímají renomované profesionální firmy na daňovou optimalizaci a transfer kapitálu. Dochází tak k ostrému soupeření mezi poradenskými firmami zvučných jmen a daňovými úřady, kdy státní orgány netahají vždy za delší konec sporu.

Hitem posledních let se stalo čerpání pevných půjček z českých podniků. Spadá sem například i sdílení volné hotovosti v rámci firemní skupiny. Jádro problému je v tom, jak stanovit výši úrokové sazby, která se významně liší případ od případu. Levné úvěrování mateřské společnosti je citlivé zejména v případech, kdy majoritní vlastník neovládá 100 procent akcií. Spor je pak veden nejen mezi matkou a dcerou, ale také uvnitř firmy, mezi majoritním vlastníkem s vlastníky minoritními. Pro úplnost je třeba dodat, že existují i opačné směry pohybu prostředků v rámci společností. Je tomu tak například v případech, kdy zahraniční společnost půjčuje své zakládané dceři. Typicky k tomu dochází u nově zakládaných firem.  

Výhodné je rovněž snižování kapitálu společnosti a směrování úspor do tzv. schránky ve státech s nižší daňovou sazbou a možností využít výhodnější zdanění v cílovém státě nebo zvýšení ziskovosti mateřské společnost. Česká daňová správa si je podobných manipulací vědoma a usiluje o co nejpřehlednější a systémovou činnost úřadu. Má k tomu celou řadu nástrojů a opatření komplexních i zaměřených na jednotlivé segmenty konání na hraně zákona. Například systém na zjišťování toho, zda ziskovost kontrolované firmy odpovídá ziskovosti obvyklé v daném odvětví. Pokud je ziskovost podezřele nízká, je to důvod k zahájení kontroly. Bohužel efekt i z reálných možností je nedostatečný.

Neoddiskutovatelným faktem je, že veškerá činnost na tomto poli není dostatečně účinná.  Je to zřejmé z toho, že přes řadu jistě dobře míněných opatření se množství prostředků odplouvajících do zahraničí nikterak významněji nemění. Příčiny jsou v zásadě dvojí: jedním z okruhu je neutěšený stav legislativy v dané oblasti, druhým pak strach odpovědných z náročnosti a rizik zásadních řešení, třetím obava legislativců a zákonodárců z možného střetu s byrokracií Evropské unie. Tím v zásadě páchají mravní, ekonomický i politický zločin vůči občanům této země. Pokud by z odplouvajících prostředků zůstala doma pouhá polovina, rozpočtový schodek by byl zásadně redukován a zadlužení státu, tedy každého z nás, by se výrazně snížilo. Nechce to nic jiného, než plnit předvolební sliby a nadřadit zájmy společnosti nad osobními.

Ladislav ŠAFRÁNEK