Lidie Vajnerová: Vzpoury robotů neočekávám

Liberecká science centrum iQLANDIA a sesterský iQPARK, určený spíše pro mladší návštěvníky, jsou jako dělaná do naší přílohy Hobby. Koníčků tam najdete celou řadu – a třeba některé vezmete za své. Asi nepřekvapí, že věda je hlavním koníčkem zakladatelky obou center Lidie Vajnerové. Ale zdaleka ne jediným…

Vzhledem k tomu, že jste zakladatelkou iQLANDIE či iQPARKU, je asi jasné, jaké máte koníčky. Přesto se vás na ně zeptám. Korespondují s vědou?

IQLANDIA a iQPARK podle mě velmi úzce souvisí s vědou, protože se snaží vychovávat nové malé techniky a vědce, kteří doufám v budoucnu povedou českou vědu k dalším významným objevům. Jsem makromolekulární chemik, takže je jasné, který obor mě nejvíc zajímá a baví. Také mě baví předávat znalosti zábavnou formou, vymýšlet, jak přístupně prezentovat různé objevy a jevy, které chceme veřejnosti přiblížit.

V kolika letech se ve vás probudil onen vědecký zájem, a vzpomenete si, čím především byl vyvolán?

Asi kolem dvanáctého roku, když naše paní učitelka, která měla chemii ráda, uměla své znalosti předávat a zaujala nás praktickými ukázkami a příklady, jež jsem v životě několikrát využila. Navíc jsem byla otcem drezírována v matematice, která rozvíjela mé logickém myšlení, což jsem využila nejen v chemii, v práci ale i soukromém životě.

Velkým vzorem pro mě byla Marie Curie-Sklodowská, říkala jsem, že budu jako ona. No nepovedlo se, už nebudu její následnicí. Rada si udělám nějaký pokus, ale dnes jsem už spíše manažer.

Jak vlastně vznikl nápad na založení science center?

Na Universitě jsem učila studenty chemii a zjistila jsem, že mnohým chybějí úplné základy, a tak jsem jim začala vysvětlovat názorně, například, že dvojná vazba jsou dvě ručičky, které si hledají další ručičku, s níž by se spojily apod. – a úspěšně! A podobné praktiky jsem zkoušela i na svých dětech. Mám tři syny, které jsem se snažila učit názorně dle zásady J. A. Komenského »škola hrou«. A když jsem se dostala po roce 1989 do zahraničí a viděla jsem tam science centra, řekla jsem si »to je ono, tak má vypadat vzdělávání«. Začali jsme kopírovat exponáty a otevřeli první vzdělávací centrum iQPARK v České republice.

Jaké novinky mohou návštěvníci zhlédnout a jaké mohou očekávat v tomto roce?

Druhého února jsme otevřeli novou expozici MatematikUm, která se snaží o pochopení návštěvníků hlavního motta expozice, že »nemusíš být genius, abys chápal matiku«. Návštěvníci si mohou prohlédnout fraktálovou grafiku, vyzkoušet matematické bludiště, prozkoumat řezy těles anebo kreslit do písku jako Archimédés v Syrakusách, dozvědět se, jak využít trigonometrii v běžném životě, či se ponořit do virtuální reality! Nebo si spočítat investici na důchod. Chtěli bychom, aby návštěvníci pochopili, že matematika je potřeba v každodenním životě a rozvíjí logické myšlení a nebáli se ji. Samozřejmě si od toho slibujeme, že více dětí bude studovat technické obory, což je cílem celé iQLANDIE.

V únoru byli v hlavní roli roboti. Souhlasíte s tím, že jejich stále větší používání v běžném životě může výhledově brát lidem práci? Nebo máte jiný názor?

V poslední době představujeme a učíme robotiku a chtěla bych do iQLANDIA pořídit dalšího robota mimo Thespiana, který by i obsluhoval zákazníky. Měl by pomáhat v gastronomii sklízet nádobí a poskytovat základní informace zákazníkům jako průvodce a lektor. V budoucnosti roboti budou spolupracovat s lidmi, provádět monotónní manuální práce a opakující se činnosti, ale brát práci lidem určitě nebudou. Už něco podobného v historii přece známe, stroje v 19. století také nevzaly lidem práci, i když se toho obávali. Jen jim práci ulehčily. Předpokládám, že s roboty a robotikou to bude stejné, neočekávám nějaké vzpoury proti robotům nebo vzpoury robotů.

Jaké další koníčky kromě vědy máte?

Kromě práce mi nejvíce zabírá golf, pak také čtení knih a práce pro neziskový sektor. Mám také osm vnoučat, která hlídávám a vodím je do iQPARKU i iQLANDIE a doufám, že si vyberou technický směr své budoucí pracovní kariery.

Sbírala jste někdy, ať už cokoli?

Sbírám známky, ne že bych tomu nějak rozuměla, ale líbí se mi a je mi líto je vyhazovat. A tak ty, co se mi líbí, si dávám do alba a ostatní známky posíláme do Charity sv. Vincence, která je v aukcích prodává, a ze získaných peněz nakupují vakcíny pro africké děti. To mi připadá jako velmi smysluplné využití použitých známek. Také se dá říct, že sbírám obrazy od regionálních malířů. Doma mám obrazy všude – úplnou galerii.

Máte ve svém okolí někoho, jehož koníček vám přijde zajímavý, až netradiční?

Myslím, že mnoho lidí v mém okolí má zajímavé koníčky, kteří mě i inspirují. Například jedna z mých snach hraje závodně florbal, přestože má dvě děti, kolega trénuje děti v závodním plavání, pan ředitel iQLANDIE organizuje ve svém volném čase tábory pro děti a můj exmanžel si postavil v lese betonového mluvícího obra, amfiteátr a v okolí udělal naučné stezky s hlavolamy a hádankami. Také napsal několik knih s různými hádankami a logickými úlohami.

Vaše projekty úzce spolupracují s libereckou zoo. Proto se vás zeptám, jaký je váš vztah ke zvířatům. A chováte doma nějakého domácího mazlíčka?

Zvířata mám ráda, ale žádné doma už nemám, tedy pokud za mazlíčky nepovažujeme vnoučata, se kterými často navštěvujeme zoo. Měla jsem několik psů, ale poslední týraná fenka Betynka z útulku, nebyla ráda sama a já jsem dost často byla na golfu, a tak když odešla, rozhodla jsem se, že si další zvíře nepořídím. I když připouštím, že kdyby se našlo opuštěné nebo týrané zvíře, zase bych se o něj chtěla postarat.

V iQLANDII mohou návštěvníci řešit i detektivní záhadu. Baví vás televizní detektivky?

Televizní programy si dost vybírám, nemám tolik času, abych před ní vysedávala, ale na detektivky se dívám, obzvláště na ty české, kde je méně násilí a poeticky se odehrávají v přírodních krásách Česka jako například Policie Modrava.

A ještě u vás ve science centru mohou lidé »zavítat« do vesmíru. Prozraďte, věříte na mimozemský život?

Věřím, že život ve vesmíru existuje, otázkou je, jak je tento život vyspělý. Jestliže na nějaké planetě je voda, budou v ní, dle mě, i nějaké mikroorganismy a věřím, že na vzdálených galaxiích civilizace je, možná i mnohem vyspělejší než ta naše.

Petr KOJZAR

FOTO – archiv Lidie VAJNEROVÉ