Zapomenutá regulace

Západní svět uvalil na Rusko nevídané ekonomické sankce za agresi vůči Ukrajině v naději, že to poškodí tamní systém. Stále více se ale ukazuje, že ekonomické sankce zasahují stejnou měrou i ty státy, které je uvalily. Celé to tedy doléhá na obyčejného občana, kterému před očima raketově narůstají ceny za pohonné hmoty, jídlo, zemní plyn a jiné komodity, které jsou navázány na globální obchod. Naše vláda v tomto případě nedělá nic a po vzoru neviditelné ruky trhu vše nechává dopadat na občany. Předsedou vlády Petrem Fialou počínaje přes předsedu Senátu Miloše Vystrčila až po ministra financí Zbyňka Stanjuru můžeme z jejich úst slyšet, že bude hůř a lidé se na to musí připravit.

Nicméně existuje nejedna možnost, jak dopady krize zmírnit. Jednou takovou možností je strop cen na různé komodity, což může vláda zavést v krizové situaci. Zákony to umožňují. Musím se tedy ptát, proč to naše vláda nedělá? Uveďme si jeden modelový příklad. Za poslední týden vzrostla cena pohonných hmot i skoro o 10 Kč na litr. Ceny jsou na historických maximech a zdá se, že to není konec. Přitom zásobníky ropy jsou plné, dodávky nepřerušeny, a dokonce i po případném přerušení dodávek z Ruska lze tento výpadek nějak nahradit (oproti zemnímu plynu, kde je situace mnohem složitější). Z toho plyne, že za rostoucími cenami stojí neregulovaní prodejci paliv, kteří se na současné situaci snaží co nejvíce vydělat. To můžeme považovat za nemorální, protože zásob je dost. Takže panika není namístě. Naše pravicová vláda tomu chce dát očividně volný průběh a veškeré dopady přenést na běžného občana. Kdy jindy tedy regulovat ceny, než teď? Negativně nám do celé věci zasáhla narůstající inflace, ale i tu lze řešit patřičnými zásahy vlády. To bychom ale nesměli mít u moci pravici, která slovo regulace vnímá jako sprosté slovo. Tím ale celý problém zdaleka nekončí, ale začíná.

Jak se naše vláda neustále snaží navyšovat dodávky zbraní jedné ze stran válečného konfliktu, tak tím dál víc zabředáváme do bludného kruhu, kdy vše opět dopadá na řadového občana. V tuto chvíli se musíme ptát, kdo dodávky zbraní na Ukrajinu zaplatí? Bude to řadový občan tím, že se mu zvýší daně? Nebo pravicová vláda zavede určitý typ »solidární« daně nebo daně z majetku pro nejbohatší, aby se systém nezhroutil? To celé je teprve začátek. Ujišťování bankéřů, že naší ekonomice nic moc nehrozí, vnímám spíš jen jako uklidňující prvek, protože z nedávné minulosti víme, co vše se může odehrát. Stačí si vzpomenout na rok 2008. Další věcí, kterou je nyní potřeba zmínit, je, že současný konflikt bude nepochybně vyhovovat zbrojařským korporacím. Ostatně požadavek USA, abychom na zbrojení (nebo obranu, záleží na úhlu pohledu a rétoriky) vynakládali 2 % svého HDP, bude za současné situace jistě naplněn, ba přímo překonán.

Bude díky tomuto nárůstu na zbrojení svět bezpečnější, mírovější? V této souvislosti si položme další otázku: až všechny naše zbraně, které máme, případně dále zakoupíme, dodáme na Ukrajinu, tak čím se budeme bránit my? Velice zajímavý postoj v této věci zaujalo Maďarsko, které řeklo, že se samozřejmě připojí k ekonomickým sankcím, ale odmítá, aby přes jeho území putovala jakákoliv zbraň.

To ale není zdaleka konec. S nárůstem uprchlíků, kteří utíkají před válkou, nám vzniká značný problém. Jakým způsobem budeme nově příchozí integrovat do společnosti? Jak dlouho budou u nás pobývat? Kde budou ubytováni? Ze začátku je asi všechno jasné, ale co v dlouhodobém horizontu? I zde bude nutné, aby stát nějaké věci po nějaké době reguloval. Nebo i v tomto případě nechá panovat volný trh, který dle logiky pravicové vlády vše vyřeší sám? Jedná se o velice nepříjemné otázky, které budeme muset řešit dnes a denně a čím dříve se na ně stát připraví, tím lépe pro všechny.

Jan KLÁN, předseda OV KSČM Kutná Hora