Tragédie nejen pro Ukrajinu

Současná válka je tragédií. Nejen pro Ukrajinu, ale i pro Rusko a svět. Každý na ní má svůj podíl. Nejen Rusko, které se rozhodlo vojensky pacifikovat Ukrajinu, ale i ti, kteří své vojenské zájmy chtěli prodloužit až do Donbasu a podporovali svržení zákonné Janukovyčovy vlády. Důsledkem bylo ovládnutí země nacionalistickými silami, pěstovaný antirusismus a likvidace symbolů osvobozovacích bojů Vlastenecké války spojené s nahrazováním fašistických. Tak mizely památníky na Rybalky, Jeremenky, Kovpaky a nahrazovaly je sochy Bandery, Šuchevyče, Kuky a dalších velitelů Ukrajinské povstalecké armády, jejíž tři a půl tisíce bojovníků vraždilo Poláky, Rusy, Židy a na Volyni i Čechy. V pomajdanském období jejich potomci byli vlivnou a v některých případech i rozhodující silou vývoje na Ukrajině. To muselo znepokojovat Rusko, ale mělo znepokojovat i Evropu. Z důvodů geopolitických zájmů dokonce mlčeli i Poláci. Uvědomme si, že hybnou silou byli potomci SS jednotek Nachtigal, Ukrainische SS-Wachtmannschaft, divize SS Galizien, které za války měly tisíce členů. Že by šlo jen o formální jednotky, je nesmysl, protože jejich členům bylo uděleno 2296 Železných křížů druhého stupně a 140 stupně prvního. Ruskojazyčné obyvatelstvo a jejich jazyk se postupně staly ohroženými. Stejně jako antibanderovská levice.

Také pomajdanské pochody Kyjevem a dalšími ukrajinskými městy s pochodněmi, obrazy Bandery a symboly nacistických jednotek měly Evropu varovat. Naneštěstí, nebo spíše z účelových důvodů, nevarovaly. I to je třeba zohlednit při pohledu na současnou válku na Ukrajině. Nejen důvody geopolitické a snahy vyzískat něco navíc pro své kapitálové zájmy.

To, co se stalo, se ovšem stát nemělo. Válka není nikdy konečným řešením. Přináší neštěstí a další nenávist. To si vedení Ruska, bez ohledu na proklamované cíle, mělo uvědomit. Zároveň dokázalo, po dlouho působící protiruské propagandě, postavit značnou část evropské společnosti na protiruské pozice. Nelze se tomu divit. Válka v Evropě se ještě nikdy nedokázala stát řešením žádného sporu. I kdyby skončila zítra, zůstane po ní pachuť nenávisti, vzájemné nedůvěry a strachu. Přitom se stále ještě nabízela možnost jednání a mírových řešení.

Adolf GRUBER