Tichomír Mirkovič potřetí

V předchozích článcích jsem nastínil problematiku ohledně Tichomíra Mirkoviče, místopředsedy Československé obce legionářské, který podle svědectví řady pamětníků měl sloužit u fašistické armády generála Lotiće. Protest proti Mirkovičovi v takto vysoké funkci zahájila členská základna Československé obce legionářské, včetně armádního generála Emila Bočka. Cílem tohoto textu je seznámit čtenáře se skutečným životem Tichomíra Mirkoviče.

Mirkovič se narodil ve město Dukačko, které je nedaleko Sarajeva, 9. prosince 1928 v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Sám se popisuje jako dobrovolník, který bojoval s nacistickou armádou v tzv. dubnové válce, která byla vyvolána nacistickým Německem. Mirkovič tvrdí, že byl v koncentračním táboře v Šabacu. Většina pamětníků uvádí, že tam však Mirkovič nebyl jako vězeň. K tomu, že spolupracoval s fašistou  Lotićem, se přiznal a k této spolupráci logicky musela patřit fašistická politika, které se Mirkovič měl zaprodat. Většina válečných kolaborantů byla popravena, Mirkovič nějakým způsobem dokázal vycestovat do Československa hned po válce.

V roce 1946 nastoupil do učení a vyučil se jako strojař na obráběcích strojích. V továrně v Hostivaři působil do roku 1949 a hned potom nastoupil na Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze, kde vystudoval filozofii se zaměřením na obor dialektického materialismu, což byl čistě marxistický obor, který měl vychovat novou intelektuální generaci komunistů v Československu. Školu dokončil v roce 1953.

Sám Mirkovič uvádí, že vystřídal řadu zaměstnání, kde byl častokrát z politických důvodů vyloučen. Proti tomu se ohradili někteří členové Československé obce legionářské, kteří tvrdí, že Mirkovič nebyl propuštěn z politických důvodů, ale že na svoji práci nestačil. Určitým způsobem je nesmysl, aby celých 41 let socialismu v Československu měl Mirkovič politické problémy. Lidé, kteří byli v padesátých letech odsouzeni, byli obvykle v 60. letech rehabilitováni a dostali se někdy i do vrcholných funkcí (například Gustav Husák). Mirkovič měl k tomu ještě tu výhodu, že vystudoval čistě »komunistický« obor a nikdy nebyl vězněn. Jiná politická situace byla v sedmdesátých a jiná zase v osmdesátých letech. Mirkovič nakonec skončil jako dělník ve skladu na Praze 1.

Po převratu v roce 1989 byl Mirkovič ministerstvem obrany uznán jako válečný veterán a získal řadu osvědčení. Získal též řadu ocenění a vyznamenání jako Záslužný kříž ministra obrany České republiky, medaili Hradní stráže, Pamětní odznak Kanceláře náčelníka Generálního štábu AČR či vojenskou hodnost podplukovník. Vzhledem k obviněním, která vyplouvají na povrch, je otázkou, jak se k uděleným titulům postaví současné vedení Československé obce legionářské, které se vymezuje jako protifašistická organizace, která má za cíl připomínat historii nejen legionářskou, ale celkově československou. Druhá věc je, jak se zachovají i instituce jako ministerstvo obrany, které se Mirkoviče snaží prezentovat jako hrdinu, byť o obviněních, která se na Mirkoviče vztahují, byl informován peticí Úřad vlády České republiky, bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny i samotné Ministerstvo obrany České republiky.

Jan KOROS