Studená válka 2.0

Dnešní konflikt na Ukrajině začíná mít nejen evropský rozměr. Téměř všechny státy Evropy uvalily na Rusko sankce, Evropská unie začne Ukrajinu zásobovat zbraněmi a Německo začíná horentně zbrojit. Vše je prý na obranu proti Rusku. Když se ale ohlédneme zpět, tak k současné krizi vůbec nemuselo dojít. Stačilo, kdyby si zejména Západ uvědomil, že se svět za posledních 20 let ještě více globalizoval a vznikla další velmoc – Čína. Navíc během posledních dvou dekád nového tisíciletí došlo k revitalizaci Ruska, které je opět velmocí a není to Rusko 90. let minulého století, které bylo zmítáno divokou transformací a chaosem. Tuto skutečnost si částečně uvědomil bývalý prezident USA Donald Trump, který více jednal s Ruskem a více ostrakizoval Čínu pomocí obchodních válek, protože nechtěl, aby Čína předběhla USA. Nicméně dnes je situace úplně jiná a ze současného stavu může těžit jedině Čína. Ostatně nikdo nevíme, na čem se představitelé Ruska a Číny domluvili před zahájením olympiády, do které Západ tak vehementně »kopal« a bojkotoval ji. Evropa po mnohá léta nového tisíciletí mlčela, ale v posledních letech se více přiklonila na stranu USA ve snaze ostrakizovat dvě světové velmoci. Jako kdyby doufala, že není nutné s Ruskem a Čínou jakkoliv spolupracovat. To naznačovala i zahraniční politika mnohých států EU, která z těchto dvou velmocí dělala dopředu nepřítele, naši republiku nevyjímaje. Stačí si vzpomenout například na lex Dukovany. Můžeme tvrdit, že pokud by Evropa nějakým způsobem Rusko přizvala do svých struktur (například bezpečnostních, tak jako v dobách minulé studené války), tak by dnes byla situace úplně jiná. Je potřeba se na celý konflikt dívat neutrálně a z více pohledů. Evropa jako taková je totiž ve značné míře závislá na dodávkách ropy a zemního plynu z Ruska, ale již se nijak nesnažila s Ruskem vytvářet jiné vztahy, než ty obchodní. Díky tomuto jednostrannému zaměření dopadnou sankce, které Západ uvalil na Rusko i na samotný Západ – zejména na běžné občany.

Nikdo nevíme, co se v Moskvě domluvilo při sjednocování Německa v roce 1990. Pouze víme, že v té době bylo tehdejšímu SSSR slíbeno, že nedojde k rozšíření NATO směrem na Východ. Toto porušení z oné doby nepochybně přispělo k eskalaci dnešního konfliktu na Ukrajině. Když navíc Ukrajina projevila stát se členem tohoto paktu, tak si to v Moskvě asi vyhodnotili jako své vlastní ohrožení. Můžeme jen spekulovat. To ale nic nemění na tom, že všichni měli zachovat chladnou hlavu a diplomaticky dále jednat. V této souvislosti je ale nutné poznamenat, že Rusko má v současné době strukturu ekonomiky podobné té válečné a navíc s nízkým státním dluhem. Právě proto se za poslední roky (minimálně od roku 2014) opět vzchopilo do pozice velmoci a přestalo být enormně závislé na dovozu.

Na Ukrajině dnes můžeme identifikovat přítomnost dvou vojenskoprůmyslových komplexů. Jednak ruského a poté západního. V mediálním prostoru pořád můžeme slyšet, jak se některé země předhání v tom, kolik Ukrajině dodají zbraní. Na zbrojení peníze vždy najdeme, ale na řešení jiných krizi je to vždy obtížné, jako kdyby jiné krize byly méně nebezpečné. Bude zajímavé sledovat, kde na dodávky zbraní budou státy brát peníze. Každopádně současná válka vyhovuje zbrojnímu kapitálu, který potřebuje vyprázdnit sklady. Ostatně dlouho nebyla žádná větší příležitost. Zdá se, že nejlepším humanitárním darem a pomocí je vojenská munice, což je paradoxní, protože mírové podmínky těžko vytvořím přiléváním oleje do ohně. Čím dříve převezmou inciativu diplomaté a další mocní tohoto světa, tím lépe pro všechny.

Mírové podmínky musí být nastoleny co nejdříve, aby nedocházelo k další eskalaci napětí a válce, která může rychle přerůst v něco ještě horšího. Je ale s podivem, že než ke konfliktu došlo, tak ještě několik hodin před ruskou invazí byl ukrajinský vzdušný prostor monitorován americkým bezpilotním letounem. Náhoda nebo záměr? I to je nutné zmínit při posuzování dnešní situace.

Už teď je víceméně jasné, že ať už konflikt na Ukrajině dopadne jakkoliv, tak začne nové kolo zbrojení, které zde nebylo od doby vzájemně zaručeného zničení. Z toho bude mít nepochybně prospěch vojenskoprůmyslový komplex. Musíme si ale položit důležité otázky: bude dnešní multipolární svět, který je naprosto odlišný od toho bipolárního, bezpečnější? Bude svět po úplném vyzbrojení všech rozhodujících hráčů stabilnější? Nastane mír, který bude charakterizován strachem z případné války? Nebo to bude svět, kde se budou vyskytovat lokální konflikty? Z ukrajinského konfliktu se mohou všechny země do budoucna poučit: nediskriminovat ve své zemi žádné občany (v případě Ukrajiny bude třeba dodržovat důsledně práva ruské menšiny), budovat dobré vztahy se zeměmi ve svém okolí (včetně Ruska) a vytvářet všestrannou spolupráci s mnoha zeměmi ve světě (včetně velmocí USA, Číny a EU), a ne se jednostranně upínat na nespolehlivý a sobecký Západ.

Ať tak či onak, Rusko svojí invazí na Ukrajinu rezignovalo na současný bezpečnostní řád v Evropě, který zde byl ustaven na základě konce studené války v roce 1991. Touto rezignací se vydalo cestou USA, které podobné války mají ve svém repertoáru a v rámci světového turné demokracie podnikly desítky intervencí či ilegálních válek po celém světě.

Jan KLÁN, předseda OV KSČM Kutná Hora