Týden číslo 8

Tento týden byl pro mě opravdu divoký. Nic moc jsem ve víru rekonstrukce nestíhal. Také jsme bohužel musel hodně jezdit autem po Praze, což tedy rozhodně nepatří k mým oblíbeným činnostem, obzvláště od té doby co to vedou kluci pirátští. Tak nějak v pozadí jsme vnímal, že se Američané a jejich spojenci pořád hrozně třesou na novou válku, ale zdá se, že Ukrajincům a Rusům se do vzájemného vraždění v zájmu nadnárodního kapitálu moc nechce. Místo toho jsme raději myslel na cyklisty. Víte, mě to vlastně přijde celé nefér. Ten boj řidičů a cyklistů na silnicích mi připadá jako uměle vytvořený konflikt. Udělat někde na magistrále cyklopruh, který nikdo nikdy nepoužije, protože to je pro všechny dost o hubu a pak se v Bruselu vytahovat, kolik cyklostezek ročně postavíme, je myslím pro současné politiky dost typické. Přitom představa, že má Praha funkční síť cyklostezek, která nekoliduje s automobilovou dopravou, ale opravdu k ní vytváří pohodlnou alternativu mě jako příležitostnému cyklistovi a častému řidiči, připadá jako skvělý nápad. Víc lidí na kole a míň v autech je přece vítězství i pro řidiče, ne?! Místo toho nás ale politici ženou do zbytečné kulturní války tím, že řidičům komplikují už tak složitou dopravu nesmyslnými cyklopruhy a povinností dodržovat přehnaný odstup a cyklistům naopak vytvářejí takové cyklostezky, které je doslova vhánějí pod kola aut. Přitom všichni chtějí to samé. Dostat se v klidu a pohodě z bodu A do bodu B bez újmy a strachu. Cyklisté a řidiči chtějí mír a bratrské soužití. Možná to chtějí úplně všichni bez ohledu na to, jaký dopravní prostředek využívají k přepravě po městě, nebo jestli mluví rusky nebo ukrajinsky. Možná, že v dnešní době je víc válek vytvářeno uměle někým, kdo na tom chce buď vydělat nebo odvést pozornost od opravdu závažných problému. Ale jak říkám, měl jsem toho tenhle týden nějak moc a nad velkými světovými problém jsem se zase tolik nezamýšlel.