Jediný československý kosmonaut Vladimír Remek

2. března letošního roku je to 44 let co se ČSSR, v pořadí jako třetí, zařadila mezi země, které vyslaly svého občana do vesmíru. 13. dubna 1967 byl v Moskvě zástupci socialistických zemí podepsán program o spolupráci při výzkumu a používání vesmíru pro mírové účely, který byl pojmenován Interkosmos. ČSSR se zapojila hned od začátku v oborech kosmické meteorologie, fyziky, biologie a medicíny. Mezi roky 1969 – 1988 opatřili čs. vědci přístroji 21 specializovaných družic Interkosmos a v rámci tohoto programu odpovídali za cca 40% plněných úkolů. Dále pak byla 24. 10. 1978 vyslána na oběžnou dráhu i první československá družice MAGION (14. 11. se oddělila od družice Interkosmos 18, se kterou byla vypuštěna) u níž byla plánovaná životnost 3 týdny, ale ve skutečnosti pracovala 3 roky. Když byla v roce 1976 dohoda o programu kosmického výzkumu obnovována, byla doplněna ustanovením o přípravě letů mezinárodních posádek složených z občanů účastnických států programu Interkosmos. To, že k sestavení první mezinárodní posádky bylo přizváno Československo, je občas odůvodňováno jako satisfakce za srpen 1968, ale pravda je, že se jednalo o odměnu za velký přínos našich vědců a jejich aktivní účast ve vesmírném programu. A tak koncem roku 1976 (6. 12.), po provedených lékařských prohlídkách skupiny adeptů, začala příprava dvou vybraných příslušníků ČSLA, pilotů mjr. Oldřicha Pelčáka a kpt. Vladimíra Remka. V průběhu jejich výcviku pak byli rozděleni do 2 posádek: 1) velitel: Alexej Gubarev, kosmonaut – výzkumník: Vladimír Remek, 2) velitel: Nikolaj Rukavišnikov, kosmonaut – výzkumník: Oldřich Pelčák. Oba dva naši piloti prošli velmi náročným výcvikem, ovšem do vesmíru mohl letět pouze jeden z nich. Dva dny před startem oznamuje státní komise, před kterou dělali obě posádky závěrečné zkoušky, že poletí posádka Gubarev – Remek. A tak se Vladimír Remek, díky práci našich vědců v rámci vesmírného programu Interkosmos, stal 87. člověkem, který letěl do vesmíru.

Úspěšný start proběhl 2. března 1978 v 16:27:50 SEČ z kosmodromu Bajkonur, kdy nosná raketa Sojuz-U vynesla na oběžnou dráhu vesmírnou loď Sojuz 28. Ke spojení Sojuzu 28 s orbitální stanicí Saljut 6 došlo 3. března v 18:10 SEČ. Přestup na palubu orbitální stanice, po provedených nezbytných úkonech, se uskutečnil ve 21:33 SEČ. V té době na Saljutu pracovala posádka Romaněnko – Grečko. Hned od začátku začala dvojice Gubarev – Remek plnit první vědecký pokus, záhy po přestupu na Saljut spustili test Chlorella I (rozmnožování řas v mikrogravitaci). V dalších dnech pak následovaly Tepelná výměna II (srovnání subjektivního pocitu tepla s objektivním měřením), Oxymetr (okysličování tkání), Supos 8 (dotazník pro sledování psychologického stavu kosmonautů), Extinkce (vizuální sledování změn jasnosti hvězd nad obzorem) a Morava-Splav (zpracování vzorků kovových prášků v tavící peci Splav). Všechny tyto experimenty pocházely z dílny československých vědců. V průběhu pobytu na Saljutu bylo i několik přímých televizních přenosů. Poprvé zazněla čeština z vesmíru 4. března 1978 ve 14:53 SEČ.

Pobyt Vladimíra Remka ve vesmíru skončil 10. března. V 8:17 SEČ, po naložení věcí určených k dopravě na Zem, byl uzavřen průlez mezi orbitální stanicí a Sojuzem 28 a po nutných úkonech se Sojuz v 11:23 SEČ odpoutal. V čase 13:54:34 byl na 198 sekund zapálen brzdící motor a zahájen sestup z oběžné dráhy, ve 14:16:05 SEČ došlo k odpojení orbitální a přístrojové sekce kosmické lodi a návratová kabina s oběma kosmonauty pak vstoupila do atmosféry. Návratová kabina přistála v kazašské stepi ve 14:45:45 SEČ. Vladimír Remek strávil ve vesmíru 7 dní 22 hodin a 18 minut. Za tu dobu uletěl přes 5.300.000 km a Zemi oblétl 126 krát. Nyní je návratová kabina Sojuzu 28 součástí expozice Leteckého muzea v Praze-Kbelích.

Kosmonaut zubařem

Ještě před odletem do vesmíru byli Gubarev s Remkem pověřeni zvláštním a neplánovaným úkolem. Romaněnko s Grečkem na Saljutu si totiž začali stěžovat na problémy se zuby. A tak posádka Sojuzu 28 prošla výcvikem v zubařském umění a práci se zubní vrtačkou. Když se po příletu na orbitální stanici Romaněnko s Grečkem dozvěděli, co je čeká, prohlásili, že problémy se zuby již pominuly. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že se snažili najít bezpečný úkryt před oběma kosmickými zubaři.

Češi znovu ve vesmíru

Češi se do vesmíru dostali zprostředkovaně ještě několikrát a to díky americkému astronautovi Andrew Feustelovi, jehož manželka má po své mamince ze Znojma moravské předky. Při prvním letu do kosmu u sebe měl sbírku Jana Nerudy Písně kosmické a českou vlajku. Při druhém letu pak pohádkovou figurku Krtečka. Při jeho posledním letu to byla kopie kresby Petra Ginze Měsíční krajina z časopisu VEDEM, který vydávali chlapci v židovském ghettu vytvořeném nacisty za druhé světové války v Terezíně. Ovšem první věcí spojenou s Československem, která se dostala do vesmíru, byla figurka dobrého vojáka Josefa Švejka, kterou Vl. Remek přivezl na Saljut 6. Soudruh Jaroslav Hašek by byl jistě velmi potěšen. Ačkoliv si chtěl Remek figurku přivézt zpět, ukázalo se, že Jurij Romaněnko je velký milovník Švejka, a tak mu československý kosmonaut Švejka daroval. S sebou ale vzal také krojovanou panenku z Moravského Slovácka, rodiště Oldřicha Pelčáka, kterou mu po návratu zase předal zpět. Českoslovenští kosmonauti byli domluveni, že kdo nakonec do vesmíru poletí, vezme s sebou věc toho druhého.

Co bylo dál?

Po skončení kosmické mise působil Vladimír Remek jako vedoucí pracovník ve výzkumném vojenském pracovišti v Praze-Kbelích (1978 – 1985). Absolvoval Vojenskou akademii Generálního štábu SSSR v Moskvě (1985 – 1988). V letech 1990 – 1995 byl ředitelem ve Vojenském muzeu letectví a kosmonautiky ve Kbelích. V letech 2002 – 2004 byl obchodním radou a vedoucím obchodně ekonomického úseku Velvyslanectví České republiky v Moskvě. V roce 2004 byl zvolen na kandidátce KSČM poslancem Evropského parlamentu, mandát obhájil v roce 2009. V roce 2013 ho prezident Miloš Zeman jmenoval velvyslancem v Rusku, pověřovací listiny předal v lednu 2014, čímž se oficiálně ujal funkce. Ve funkci skončil v lednu 2018 a odešel do důchodu.

Vladimír Remek je podruhé ženatý, z každého manželství má jednu dceru. V roce 2001 přežil pád vojenského vrtulníku, na jehož palubě cestoval společně s americkým astronautem Eugenem Cernanem. Remek tehdy Cernanovi doslova zachránil život. Mimochodem, i Cernan měl české předky – po otci byl slovenského a po matce českého původu. Proto také, když v prosinci 1972 přistál Cernan na Měsíci, měl u sebe malou československou vlajku.

​Vladimír Remek dnes

Bývalý kosmonaut si užívá zaslouženého důchodu, svůj zájem o kosmonautiku však neztratil a vývoj tohoto oboru v celém světě pečlivě sleduje. Remkův let je dodnes největším úspěchem československého kosmického výzkumu. Není ale Remkovým posledním skvělým činem pro naší vlast. Přehlédnout nelze ani jeho zásluhu na tom, že v Praze od září 2012 sídlí Agentura GSA, která provozuje systém Galileo – evropský autonomní globální družicový polohový systém (GNSS). Galileo má poskytnout přesný a nezávislý navigační systém, aby státy Evropské unie nebyly závislé na americkém systému GPS nebo ruském GLONASS.

Československo vědeckou velmocí

Remkův let byl úspěchem československé vědy, ovšem nikoli ojedinělým či prvním. Pod vedením Borise Valníčka z Astronomického ústavu Československé akademie věd se podařilo vyrobit detektory rentgenového záření určené k výzkumu Slunce, které byly instalovány na družicích Interkosmos 1 (1969) a Interkosmos 2 (1970). Od roku 1972 se čeští vědci obrátili k výzkumu kosmického záření a své přístroje instalovali na družice Interkosmos 13 (1975) a poté na družice řady Prognoz. Dokonce tomu bylo tak, že do roku 1978 bylo 45 % experimentů na družicích Interkosmos československých. V rámci programu Interkosmos byly nakonec vypouštěny i ryze československé družice Magion, určené ke studiu magnetosféry a ionosféry. První z nich, Magion 1, vzlétla společně s mateřskou družicí Interkosmos 18 v říjnu 1978.

Mezihvězdný prostor jsme však nikdy neopustili. České technologie hrají prim na robotickém vozítku Curiosity, které už od roku 2012 brázdí povrch Marsu. Zvučné jméno má také česká optika, speciální nanolepidla pro raketové nosiče, navigační a měřicí přístroje na palubách raket a družic, tantalové kapacitory či speciální sendvičové panely, jimiž jsou potažena zrcadla největších evropských teleskopů, komunikujících na vzdálenost miliónů kilometrů. O výše zmíněných úspěších dnešních vědců píše přehledně Kamil Miketa ve své knize Češi znovu dobývají vesmír (2018).

Vesmírná turistika

Světový vesmírný program je v dnešní době odrazem globálních společenských nálad. Závody o dobytí vesmíru z dob studené války už třicet let neplatí a i v této sféře dochází k obrovské fragmentaci a komercializaci. Takovým představitelem klasické západní kosmonautiky je projekt ISS. Ten primárně stojí na spolupráci NASA a Evropské vesmírné agentury a jako takový je vlajkovou lodí starých koloniálních a imperiálních mocností. Odpovědí na to je čínský vesmírný program. Číně byl na popud USA odepřen přístup na mezinárodní stanici a odepřena možnost se na tomto projektu podílet. Čína jde stejně jako v jiných oblastech svojí cestou, která se nám sice může zdát exotická, přesto je nesmírně efektivní a technologicky často překonává starý západ. Posledním článkem je korporátní dobývání vesmíru. Společnosti jako Blue Origin nebo SpaceX jsou důkazem, že pro globální kapitalismus není žádné odvětví nedosažitelné. Věda jde v tomto případě na druhou kolej a hlavním motorem raket Elona Muska a Jefa Bezose je zisk. Která z těchto cest se ukáže jako nejvíce životaschopná ukáže až budoucnost.

Stránku připravili: Václav Sušický, Petra Prokšanová, Arťom Korjagin