Tichomír Mirkovič podruhé

Tichomír Mirkovič je postavou Československé obce legionářské, který se řadu let prezentuje jako bojovník proti nacismu. V současnosti se objevuje řada vyjádření a historických dokumentů, která tato tvrzení nejen zpochybňují, ale celkově ukazují, že Tichomír Mirkovič je úplně jinou osobou, než kterou se ve svých pamětech prezentuje.    

Tichomír Mirkovič byl ze spolupráce s nacisty obviněn několika pamětníky, včetně těch, kteří skutečně bojovali proti nacistickému Německu a jejichž svědectví jsou cenným dokladem nacistické tyranie. Mirkovič jako výrazná tvář Československé obce legionářské, kde působí, zastává i funkci místopředsedy Předsednictva republikového výboru. Proti jeho aktivitám vystoupila řada členů Československé obce legionářské. Plukovník Jiří Vlasák, Veselín Starčevič a Jaroslav Syrový tvrdili, jak ukazuje průběžná zpráva Československé obce legionářské, že Mirkovič sloužil jako dozorce koncentračního tábora u fašistů. Starčevič výstižně ve svém dopise z roku 2016 uvadí: »On Bosánec, tehdy občan chorvatského státu, sloužil jako strážný v období druhé světové války v německém vyšetřovacím táboře Banica, hluboko v srbském vnitrozemí, což sám na sebe jednou v rámci komunity prozradil.«

Mirkovič se k boji s fašisty víceméně přiznal ve své autobiografii, kde prohlásil, že se přihlásil do dobrovolnické armády kolaborantského generála Lotiče a byl cvičen na boj s partyzány. Mirkovič by tedy dle obvinění neměl být považován ani za válečného veterána, protože zákon č. 170 z roku 2002 o válečných veteránech jasně mluví, že »válečným veteránem je také občan České republiky, který byl účastníkem národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a je nositelem osvědčení podle § 1 odst. 1 písm. a) až f) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění pozdějších předpisů«.

Podobně tak by Mirkovič neměl být nejen ve vedení Československé obce legionářské, ale neměl by být vůbec členem této organizace, protože ve stanovách je uvedeno, že členy ČsOL nemohou být ti, kteří byli členy fašistických, nacistických a kolaborujících organizací v době okupace. Mirkovič uváděl, že 26. června 1946 přicestoval s jugoslávskou mládeží do Československa, jenže to nesouhlasí se záznamem v jeho vojenské knížce, kde je psáno, že byl povolán do vojenské základní služby k pěšímu pluku až do 31. 8. 1946. Omyl, nebo Mirkovičův výmysl?

K odvolání Mirkoviče byl vyzván několikrát i předseda Československé obce legionářské Pavel Budinský. Po dlouhém vnitřním vyšetřování, které konkrétní výsledky nepřineslo, byl k odstoupení z funkce předsedy vyzván i sám Pavel Budinský několika členy ČsOL. Velká osobnost a válečný veterán armádní generál Emil Boček několikrát vyzval Mirkoviče k odstoupení. Sám Emil Boček navštívil pamětníka Veselína Starčeviče, který mu jako pamětník měl potvrdit, že Tichomír Mirkovič nikdy nebyl žádným partyzánem a sloužil jako strážný v německém vyšetřovacím táboře Banica. Několik petic mířilo i na nejvyšší místa, jako předsedovi vlády ČR nebo ministerstvu obrany.

Jan KOROS