V marasmu dnešního uhnívajícího kapitalismu, který je o nejen krizi v rámci ekonomického cyklu, jako i o krizi společenského vědomí, a hlavně především o krizi celého systému vůbec, nelze přehlédnout, jak se nám komunistům dosud nedařilo optimálně reagovat v rámci celého levicového hnutí na nové podmínky.
Sebekriticky sám přiznávám, že ač chci psát pro lepší budoucnost společnosti, často to může vypadat jako stará konzervativní rétorika komunistů z minulého století, bez vlastního myšlení. Bezpochyby dnes vědecké poznání o motivaci chování a jednání osob v politické oblasti pokročilo nebývale dopředu, a je z čeho se učit pro další politickou práci. Umět ovládat vykořisťované ve společnosti je dnes dovedeno skutečně do mistrovské podoby, přesto Machiavelliho Vladař, či Le Bona Psychologie davu tím nejsou popřeny.
Položme si otázku. Skutečně toto vědecké poznání l politickému myšlení lidí překročilo analýzu třídně sociální struktury provedenou marxismem? V čem mohou být autoři vědeckého poznání o motivaci chování a jednání osob v politické oblasti lepší? Jak mohou být nápomocni v řešení konkrétních problémů týkajících se vývoje společnosti a tím i života lidí? Lépe je tomu, kdo v aktivní politické práci odmítl teorii pracovní hodnoty, a přidal se tak k mainstreamu buržoazní ideologie? Ne, stále platí, že současná společnost je třídně vykořisťovatelská, takže při sledování toků té nadpráce vydřené z dělníků ( a to včetně vědců ) a proudící mezi různými skupinami buržoazie, jsme stále u zdroje poznání o společnosti. Vždyť právě tak mohu určit, které skupiny jsou zájmům neprivilegovaných lidí nejnebezpečnější a se kterými je nutno se především demokraticky a humánně poprat (je-li to možné).
Pracuji-li s teorií pracovní hodnoty, lze objasnit mnoho věcí z reality, včetně příčin a východisek z krize. Tím nepopírám, že je nutná hluboká znalost vědeckého poznání o motivaci chování a jednání osob v politické oblasti. Nelze však, aby se jen na ní upřela naše veškerá pozornost. Je nutná specializace, vzájemná spolupráce mezi jednotlivými nositeli znalostí. Každý z nás, co chtějí pracovat nejen pro udržení svého bytí, tak jako na politickém vědomí, má jen 24 hodin v jednom dni. Znám mnoho mladších členů strany, kteří se snaží živit ve svých občanských zaměstnáních, tak jako se probojovávat ke skutečnému jádru projektu komunismu i při svém neustálém existenčním ohrožení sebe i svých rodin polistopadovou demokracií. Čest jejich práci!
Já sám patřím k mase proletariátu dnešní doby, tak jako politicky patřím k názorovému proudu v KSČM, který je hluboce nespokojen se stavem KSČM, s tím, jak dosud mizerně využívala nemalého levicového potenciálu, který je kolem ní seskupen a zejména s tím, jak přeopatrně se stavěla k otázce kritiky prvního historického pokusu o alternativu ke kapitalismu a k projektu nového, tentokrát již životaschopného socialismu.
Michal KLUSÁK, předseda OV KSČM Praha 10
