Když mi bylo šestnáct, seznámil jsem se poprvé s definicí kapitalismu. Tehdy zněla asi takto: Kapitalismus je společenský systém, v němž se prací vytváří přiměřený zisk při respektování všech etických pravidel. Přiznám se, že mě taková formulace tehdy ničím nenadchla, protože mnohem zajímavější pro naši generaci byl plakát, který sliboval, že už tato generace bude žít v komunismu.
Dnes žijeme v kapitalismu, i když mnoho novinářů nechtělo tento termín dlouhá léta používat. A také žijeme v době covidové, která mnohé ekonomické zásady pokřivuje. Jak to může vypadat v praxi, mě přesvědčil příklad, který bude bulvár propírat hodně dlouho. A myslím si, že právem. Jsou totiž známa konkrétní čísla, která zjistila nejstarší dcera zpěváka Karla Gotta, když požádala Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR o informace ke covidovým dotacím pro firmu manželky svého otce. Jedná se o Karel Gott Agency, s. r. o., jejíž jednatelkou je Ivana Gottová. Podle webu Hlídač státu nejprve 969 864 Kč ve Výzvě číslo 2 a následně 352 752 Kč ve Výzvě číslo 3. Tedy dohromady jeden milion tři sta dvacet dva tisíce šest set šestnáct korun českých. To není malá suma a nelze to bagatelizovat tím, že vztahy mezi Dominikou Gottovou a Ivanou Gottovou nejsou už dlouhou dobu ideální.
Dominice Gottové se nelíbí, že firma spravující uměleckou pozůstalost po jejím otci vydělávala během covidu velké peníze a byla neustále v zisku. Požádala podle zákona 106 o informace, na jejichž základě dostala firma Karel Gott Agency dotace. Jedinou odloženou činností agentury v době covidu byly dva již dříve vyprodané vzpomínkové koncerty v pražské O2 areně. Že tržba za ně je dost vysoká a paní Gottová zcela jistě dotaci od státu – ať už na pokrytí jakýchkoliv nákladů – nepotřebovala, napsala Rádiu Frekvenci 1 Dominika Gottová a vyzvala manželku svého otce, aby peníze českému státu vrátila. »Výzvu k vrácení peněz činím proto, že se mi takový postup agentury, která pečuje o uměleckou pozůstalost mého otce, hrubě nelíbí a myslím, že by se to nelíbilo ani tatínkovi,« doplnila.
Bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO), který resort v době vyplacení dotací vedl, přiznal, že u žádostí ministerstvo nemohlo spekulovat nad tím, kdo má lepší či horší výsledky a komu dá a komu nedá. »MPO ani stát není bankou, aby si vybíral, komu dá a komu nedá! Samozřejmě, že to není dobře, že se to teď takto zneužívá a cíleně se to vytahuje. Víme všichni, že byla krize a kdo byl omezen. A ti umělci byli omezeni. Kdyby MPO nepodpořilo kulturní obec, tak by ty peníze nikdy nedostali,« řekl k celé kauze Rádiu Frekvence 1 Havlíček.
Zda se současné vedení ministerstva průmyslu a obchodu k tomuto konkrétnímu případu vyjádří, nedokážu odhadnout. Nechci ani soudit, zda pravda leží na Bertramce, či ve Finsku. Spíše vzpomínám řadu známých fotografů a moderátorů, kteří mě v krátkých textových zprávách informovali o akcích, které kvůli covidu bez náhrady odpadly. Ti, co měli pracovní poměr, vždy odmítli, že by chtěli nějakou kompenzaci. Což jsem jim schvaloval.
Petr BURDA
