Výběr z »diskusí na sítích« se ve čtvrtek 10. února redakci Haló novin moc nepovedl. Pro ty, kteří ho nečetli, jen informaci, že v něm šlo o vítězství Ester Ledecké v její disciplíně na olympijských hrách v Pekingu a potažmo o to, zda kvůli všelijakým právům se tam hry měly vůbec konat. I když převažoval tón doporučující Ledecké, aby se na politiku vykašlala, většina z účastníků výběru nezapřela svou naladěnost na u nás oficiálně proklamovanou notu. Závěrečný příspěvek z výběru tomu dodal korunu. Jakýsi Štěpán Quido Francl Babiš se zastal ministra Lipavského, že měl na sobě na hranicích s Luhanskem či Doněckem neprůstřelnou vestu, a svůj příspěvek doplnil výkřikem o »kremelských kolaborantech«. Redakce bohužel k tomu nepodotkla ani slovo.
Chápu ovšem, že pro ty z nás, kteří nemáme čas ani chuť či možnost »viset na síti«, je tento sloupek poučný. Ukazuje úroveň českého občana, i to, že si jinou vládu, která mu postupně vezme všechno, co se podařilo vymoci či udržet z minulosti, nezaslouží, a to nejen kvůli zahraniční, ale především pro její vnitřní politiku.
Jde mi však o Čínu. O to, že olympiáda se »vzhledem k tamnímu porušování lidských práv« prý zde neměla vůbec konat. Co o tom, kromě šotů z České televize a výkřiků »demokratických« politiků, diskutující vůbec vědí? Co vědí o muslimských radikálních Ujgurech a životě donedávna v nevolnictví žijících Tibeťanech? Čína za několik posledních desetiletí se stala první ekonomickou velmocí světa. Je schopna přistát na odvrácené straně Měsíce a zase se vrátit domů. Postavila mosty, přehrady, jež jim může závidět celý svět. Vlaky, které jsou schopny konkurovat letadlům. Má moderní nemocnice a vyváží své zboží do celého světa. Je jiná země, která dokázala něco podobného?
Musím se zeptat: Jsou-li naši kritici tak rozhořčeni nad tzv. dodržováním lidských práv v Číně, zastávají stejné postoje při »policejních zásazích« v Barceloně, kde šlo a ještě půjde o větší práva, či dokonce samostatnost Kataláncům, nebo v Paříži v době »žlutých vest«? Kritizují stejně Izrael za zneužívání svých ozbrojených sil proti Palestincům a za stavění kibuců na území Palestinské samosprávy? Odsuzují Spojené státy za to, že dvacet procent jejich obyvatel není a nemůže být zdravotně zabezpečeno? Nevadí jim, když britský soud rozhodl vydat do Spojených států novináře Assange, občana Austrálie, který se provinil jen tím, že odhalil na dokumentech hrůznost jednání amerických vojáků a politického vedení USA? A zvedli své hlasy někdy na podporu žen v Saúdské Arábii a v dalších arabských zemích, které jsou v těchto státech podřadnými tvory? Tam se už vůbec nemůže hovořit o lidských právech. V podobných otázkách mohu pokračovat.
Proto si myslím, že výběr výše zmíněných citátů byl jednostranný a že je škoda, že sloupek byl ještě navíc zakončen citátem jakéhosi diskutéra, jenž se schovává za podivné jméno mající dokonce evokovat expremiéra Babiše.
Milan ŠPÁS
