Mezi prvými zeměmi, které pirátský ministr Lipavský navštívil, je Ukrajina. Nevím, zda svou návštěvou prezentoval své hrdinství, anebo jen svou sounáležitost s ukrajinským vedením, které donedávna vyhlašovalo termíny napadení ze strany Ruska. V době, kdy Američané, aby zvýšili paniku, odvolávají z Kyjeva domů rodinné příslušníky a část personálu, je to jistě chvályhodná odvaha. Každým okamžikem, podle této verze, mohou totiž dopadat rakety a bomby na staroslavný Kyjev. Na jeho místě bych se proto bál. Kdopak by mi zaručil, že nějaká ta střepina nebo přímo střela ráže 152 mm nezamíří na mou hlavu?
Prohlížel jsem si Lipavského bakalářskou práci z roku 2010. Je to kompilát z mnoha zpráv a informací, k nimž se pirátský ministr dostal. Pokud jde ovšem o Ukrajinu, pak potvrzuje její nespolehlivost, pokud jde o tranzit do Evropy. Nediví se záměru hledání jiných cest. Ta práce nemá sice valnou úroveň, což potvrzují ti, co o tom všem vědí víc než Jan Lipavský, ale nakonec ho nechala komise projít. Zřejmě tehdy »páni profesoři, slovutní magistři« netušili, že jednou podivnými cestami se stane ministrem zahraničí. Ten chápavý studentík z roku 2010 mezitím pochopil, co se od něho chce a že musí být bijcem všeho, co je z Východu, tedy od Ukrajiny dál, protože Ukrajina je přítel Spojených států, a tím i náš přítel, i když i my jsme v letech poválečných poznali, kdo jsou ti lidé, kteří ve znamení trojzubce si to namířili až k nám.
Hlavní úkoly tedy Pirát Lipavský začíná plnit. K tomu, aby je skutečně splnil, potřebuje však »dobrý tým«. A tak, jak mně potvrdilo několik mých známých, kteří stále ještě mají své vazby na ministerstvo zahraničí, čištění od nedůvěryhodných lidí je v plném proudu. Ministerstvo zachvátil strach. Už zde prý ani kamarád kamarádovi nesvěřuje své pocity. Skoro jako když svého času od Neuratha přebíral funkci von Ribbentrop, jak píše ve své vzpomínkové knize německý diplomat von Putlitz. Dnes namísto hnědo- či černokošiláčů, kteří si ovšem při nástupu do diplomatických míst v zahraničí svlékli své uniformy a oblékli do žaketů, se objevují na významných místech lidé pečlivě střižených obleků majících také správnou stranickou legitimaci v kapse. Jen zkušenosti jsou nulové. O to víc křičí o politice dodržování lidských práv a nutnosti zavést své vlastní, tedy české, sankce proti Rusku a Číně. Proto je čínsko-ruská aliance, podepsaná v těchto dnech v Pekingu, musela nutně rozzuřit. Už se jistě zeptali svých kamarádů tam kdesi za mořem, či těch dislokovaných už dokonce u nás, jak postupovat. Proto ministrem zahraničí Česka se mohl stát Pirát Jan Lipavský, muž, jenž jinak pro své nedostatečné vzdělání by na »zaminy« nemohl být přijat. K jeho další bohulibé činnosti mu bude napomáhat celá brigáda nových pirátských diplomatů, kterým se tak »pofoukalo jejich bolístko« za to, že se nedostali do parlamentu a dalších volených funkcí.
Ale stejně – neobdivujete se odvaze ministra Lipavského, s jakou přiletěl do Kyjeva? V době takového nebezpečí?
Jiří VÁBR
4 komentáře
Určitě má vyšší vzdělání Lipavský z FSV UK než Vábr z vokovické Sorbonny, v níž byl účastníkům do hlavy vštěpován především bolševizmus, čehož je Vábr tragickým příkladem.
Pokud by Vábr podal přihlášku na FSV UK, nelze pochybovat o tom, že by neprošel přijímacími zkouškami a studentem by se nestal. Důvody nepřijetí by nebyly politické, nýbrž čistě intelektové.
Jestliže Vábr navíc dehonestuje Lipavského bakalářskou práci, je škoda, že občané nemohou nahlédnout do estébáckého svazku, který byl na Vábra veden a který byl na počátku prosince 1989 skartován. To by bylo počteníčko…
Jak píše v jiném článku Marta Semelová, úroveň protektorátního školství není valná a stále upadá. Přitom je to ke škodě všech, vždyť z Lipavského by za normální situace jistě byl solidní řemeslník.
Je pravda, že páně Lipavský je poměrně mladý člověk. To ovšem neznamená, že je moudrý a vhodný na místo ministra. Jestli-že je jmenován do funkce “diplomata!, měl by se tak i chovat. Jako ministr zahraničí by měl jednat tak, aby se konfliktu zbránilo a nikoli tak, aby svým jednáním dokázal podráždit druhé. Za našich časů se tomu říkalo “mladická nerozvážnost”. Nemusí se setkat přímo s Putinem, ale ze slušnosti a úctě k diplomacii, alespoň s ministrem zahraničí Lavrovem. A věděl by mnohem víc, než se sami domníváme. Ale proč by to dělal? Odpovím – protože je ve službách “diplomacie”. Přijímat zprávy pouze od někoho jiného, než dotyčného, je totiž velmi matoucí a brání objektivnímu chápání situace. Nemusím mít žádný titul před a ani za jménem, abych si udělal obraz o situaci tím, že si zjistím informace od všech účastníků. A umím-li číst, a doufám že umím, lze tyto informace posoudit a také dojít k nějakému závěru. To co předvádí Lipavský je navýsost nediplomatické.
Prohlížel jsem si Lipavského bakalářskou práci z roku 2010, píše Jiří Vábr a vyjadřuje se k ní – jak jinak – kriticky. Docela by mě zajímala jeho práce, která mu vynesla titul RSDr, čili rozhodnutím strany doktor.
Komentáře jsou uzavřeny.