Málokdo ví, že v době nacistické okupace nebyl úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha jediným zdařilým atentátem na vysoce postaveného nacistu na území protektorátu Böhmen und Mähren. Ten druhý se uskutečnil 7. února 1945 v Brně.
Byl proveden dvojicí příslušníků levicové odbojové organizace Předvoj. Jmenovali se Vladimír Blažka a Alois Bauer. Jednalo se o mladé levicové odbojáře, kteří ve večerních hodinách v dnešní Nerudově ulici postřelili vysokého důstojníka SS Augusta Gölzera. Blažka vystřelil na Gölzera čtyři rány, přičemž až ta poslední nacistu zasáhla. Gölzer na následky atentátu později zemřel. Při vyšetřování následně došlo k odhalení, že skutečným cílem atentátníků byl samotný kriminální rada brněnského gestapa Otto Koslowski. Ten se během okupace osobně podílel na likvidaci brněnské levice. Na svědomí tak měl mnoho zavražděných českých a moravských vlastenců. Okolnosti atentátu jsou opředeny mnoha neznámými, a tak není jasné, zda byl iniciován odbojovou skupinou, nebo jej dva mladíci uskutečnili na vlastní pěst. Zajímavostí ale jistě je, že Blažka měl zkušenosti z bojů v partyzánské jednotce na Slovensku, disponoval kontakty s odbojem a ilegálně pracoval pod krycím jménem poručík Poruba.
Je smutnou skutečností, že k dopadení atentátníků pomohl gestapu zatčený Vladimír Tišnovský, který byl jedním z velitelů organizace Předvoj. Ten při výslechu předal nacistům všechny své kontakty a přispěl k zatčení i dalších členů této odbojové organizace. Vladimír Blažka a Alois Bauer byli po svém zatčení popraveni 14. dubna 1945 na nádvoří Kounicových kolejích. Tedy na místě, kde nacisté v době protektorátu popravili celkem přes 1300 svých obětí. Popravu osobně vykonal Otto Koslowski, který oba mladé odbojáře zabil střelou do týla. Město Brno bylo osvobozeno Rudou armádou 26. dubna 1945, tedy o pouhých 12 dní později.
Na tuto hrdinnou událost se časem skoro zapomnělo. Ihned po činu bylo na událost uvaleno informační embargo, proto se zprávy o něm neobjevují ani v dobovém tisku. Nacisté nechtěli dávat ke konci války najevo svou slabost a uvědomovali si, že šíření povědomí o takto odvážném činu by mohlo dodat odvahu odbojářům k dalším podobným útokům. Po skončení války zase nebyly ke chlubení okolnosti, za kterých byli oba atentátníci odhaleni. To však neznamená, že bychom si statečnost Vladimíra Blažka a Aloise Bauera neměli připomínat. Právě naopak, protože riskovat život v boji proti fašismu vyžadovalo velkou odvahu a odhodlání, a to i za cenu vlastní oběti.
Jiří HRÁČEK, člen MěV KSČM Brno
