Reakce: Leninova vize (nejen) pro mladé

Jako reakce na můj článek Leninova vize (nejen) pro mladé (HaNo 18. 1. 2022) přišel do redakce email od Stanislava Hendrycha, za který děkuji a na který bych rád reagoval. Respektive na ty pasáže v textu, které považuji za stěžejní.

(Text kurzivou je z dopisu Stanislava Hendrycha). »Co mají společného největší osobnosti, jako je Hus, Komenský, Marx, Lenin? Byli dětsky zvídaví i v dospělosti a přemýšleli vědecky, kladli si zvídavé otázky: ‚A proč tomu tak je?‘ Co je charakteristické pro současné mladé? Ztráta zvídavosti a přebírání hotových názorů, pouze si vybírají ty, které se jim hodí. Avšak nepřicházejí s ničím novým.«

Samostatně shromažďovat informace, včetně výstupní analýzy vyžaduje čas, a toho se finančně nezajištěným mladým lidem dostává v omezené míře při snaze udržet si jakousi životní úroveň. Nutno si uvědomit, že citované osobnosti měli aktivní podporovatele jejich hmotné existence. Pokud chceme přicházet s něčím novým, nevyhneme se studiu »starého«, které často krom překonaných názorů obsahuje obrovské množství metodologického poznání, vyvození odpovědnosti z historické zkušenosti, tak jako společenských zákonů, které stále platí.

»Komunismus jako světonázor: Proč mnoho osob dnes cílevědomě odmítá komunistické hodnoty, jako je rovnost, týmová spolupráce, solidarita? V období socialismu probíhala permanentně komunistická osvěta o výhodách komunismu, všem občanům se permanentně předkládal komunistický světonázor. Přesto po roce 1989 tito komunisty vychovávání občané iniciativně restaurovali kapitalismus, a vývoj společnosti se dále odklání od vize komunismu – dnes levice zmizela z parlamentu zásluhou vykořisťovaných pracujících občanů. Proč?«

Permanentní komunistická osvěta před rokem 89 probíhala, avšak ve značně pokřivené optice určované zájmem řídícího aparátu strany, postihnutého represemi kádrových čistek těch, co podporovali, tvořili a schvalovali reformy 1968. Nejen mezi dělnickou třídou se rozmáhal pocit, že to jsou oni, papaláši, co rozhodují, a nás mají jen na práci, abychom drželi hubu a krok. V pokusu o socialismus před rokem 89 si sice všichni přivlastňovali jakoby společně, ale klíčovou roli v tom měl řídící aparát a určitý manévrovací prostor měly i některé skupiny inteligence, pracovníků obchodu a služeb a jiní. Přes určité společenské rozpory mezi těmito skupinami měli privilegované postavení v soudobé společnosti, nedostatečně reflektovali zájem dělnické třídy, a tudíž dělnická třída postupně rezignovala na svoji roli, udržující systém při životě. Toho privilegované vrstvy nakonec využily, a když se systém začal rozpadat, přeběhly do značné míry do řad nově se rodící buržoazie a pomohly kapitalismu zpátky na světlo.

»Co vede většinu našich vykořisťovaných občanů k urputné snaze, udržet vykořisťovatele u moci?

Za obvyklých okolností, v životě třídní společnosti se ovládaná většina podřizuje, až na výjimky, vládnoucí třídě, výrobnímu způsobu, právnické formě vlastnických vztahů. To se však mění v období zásadních sociálních otřesů, kdy se výrazně posilují rozpory v rámci vládnoucí třídy.

»V době privatizace měli pracující možnost sjednocenně přebírat své podniky do vlastních rukou. Legislativa umožňovala vytvářet akciové společnosti se zaměstnaneckými akciemi. Místo této sjednocené snahy pracující hromadně vítali své novodobé vykořisťovatele. Proč?«

Protože v období privatizace byli oklamáni reklamou na to, jak budou úspěšní, pokud zvolí doporučovaný způsob kuponové privatizace. Všichni budete rentiéři, pokud půjdete cestou soukromého kapitalistického vlastnictví. Protiváha v samosprávném vlastnictví byla cíleným tlakem nastupující velkoburžoazie umrtvena za potlesku střední třídy, opilé možností výhodných investic.

»Proč většina vykořisťovaných pracujících dala dobrovolně a cílevědomě svůj hlas pravicovým stranám, které prosazují legislativní prostředí umožňující vykořisťování a ty ještě kapitalistům usnadňují vykořisťování. Proč je vykořisťovaní pracující cílevědomě volí?«

Pravice dokáže maskovat své skutečné cíle, předkládat levicové názory zaobalené do hezké fazony odpovědnosti ke společnosti, o rozhazovačné levici, a především její finanční zdroje pro propagandu jsou nejrůznějším způsobem mohutně posilovány ze strany kapitalistů. V dnešní době se mechanismus propagandy rozvinul na úroveň, o které ani Goebbels nesnil. Pro finanční zájmy kapitálu pracuje obrovské množství lidí na manipulování s vědomím neprivilegované většiny. Navíc se aktivně udržují ve společnosti nálady o zbytečnosti osobního zapojení do politiky. V podstatné části lidí také dosud přetrvá to, že ať jejich problémy řeší ti, kdo vládnou, že oni se o to nemusí starat. Oni přece dali svůj hlas. Po volbách už oklamaný volič mnoho nezmůže, pokud se nedokáže zapojit do protestních aktivit, které dávají smysl. Zásadně zhoršené životní podmínky či události, ohrožující samotnou společnost v její nejširší základně, dokážou ovládané lidi zapojit do boje za jejich práva.

Dovolím si říci, že v současné době se dostáváme do situace, kdy se hromadí podmínky předcházející velké nespokojenosti. Je na těch, co jsou u moci, jak se s tím dokážou vyrovnat, dlouho se na kluzké podlaze tancovat nedá.

Michal KLUSÁK, předseda OV KSČM Praha 10