Debata o falšování historie druhé světové války

V prosinci, na výročí narození sovětského vojevůdce a pokořitele nacistického Berlína maršála I. S. Koněva (1897-1973), se uskutečnil video-most mezi Prahou a Moskvou. Ruští a čeští odborníci si v dvouhodinové on-line debatě vyměnili názory na falšování dějin druhé světové války, ochranu historické paměti a její předávání mladým generacím, pro které je druhá světová válka již vzdálenou historií.

»Důsledky této války se projevují v mnoha oblastech a žijeme v období, kdy k nám historie druhé světové války a Velké vlastenecké války přichází s řadou akutních problémů. Nedávnou demolici pomníku maršála Koněva v Praze vnímám jako ponížení důstojnosti člověka, který vedl své vojáky k osvobození Československa od fašismu. To byl jeho cíl – bylo nutné porazit fašismus,« řekla v telemostu dcera maršála I. S. Koněva, profesorka historie Natalija Ivanovna Koněvová. Hořce zalitovala, že v polském Krakově stála socha jejího otce jako výraz díků Krakovanů osvoboditeli, jenž vedl osvoboditelskou operaci tak, že historické město nebylo srovnáno se zemí jako, v důsledku urputných bojů, další slezská města. Přesto byla socha stržena.

Znamenitá Pražská operace, jež vyvrcholila osvobozením Prahy, znamenala rychlý »skok tanků přes hory« směr Praha, uvedla. I navzdory tomu byl podle obdobného scénáře jako v Krakově ostudně sejmut pražský památník Koněva, v podmínkách rusofobní kampaně. Koněvová vše vnímá velmi emociálně, neboť se to dotýká její rodiny.

Vymývání mozků přes 30 let

Dramata kolem Koněvovy sochy a také, kdo o její zachování na veřejném prostranství v Praze bojoval, vysvětlil Josef Krejčí, předseda Asociace absolventů Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO). »Musíme si pamatovat, co bylo řečeno v Norimberku, protože mnoho lidí si myslí, že uplynulo 75 let a vše je zapomenuto. Ale pokud došlo k tak krutým zločinům proti lidskosti, byla vedena tak brutální válka, pak by se na ni nikdy nemělo zapomenout. Pamatujeme si, jaké obrovské oběti nás stálo vítězství nad fašismem,« řekl. Zdálo se, že zejména po helsinském procesu národy a státy pochopí, že je lepší spolupracovat, než bojovat.

V současné době nesmí být jiné řešení světových problémů než mírové, zdůraznil Krejčí, jenž byl předsedou někdejšího Čs. výboru obránců míru a členem Světové rady míru. Po sametové revoluci nová moc v Československu určila, že naši noví přátelé jsou na Západě, přičemž tito podepisovali mnichovskou dohodu. Měli bychom se vracet k výsledkům druhé světové války, míní Krejčí.

Bývalý český diplomat v Sýrii, Iráku, Libyi a Rusku, arabista Miroslav Belica, též autor čtyř knih z prostředí Středního východu, podtrhl pozitivní důsledky poválečného uspořádání – vznik OSN, na čemž se Spojenci domluvili, přijetí Charty OSN, »to, že Spojenci založili nové mezinárodní právo, které přineslo rovnováhu v mezinárodních záležitostech«. Obává se však, že globální Západ se snaží odcházet od principů mezinárodní práva.

»Jsme poslední generací, která zná pravdu o druhé světové válce, mladým je již více než 30 let vymýván mozek, že Rusko je nepřítel,« uvedl předseda spolku Klub Rusko Zdeněk Zbytek. Navzdory tomu je v současné ČR stále dost občanů, kteří si váží smysluplné spolupráce s Ruskem. Další český účastník video-mostu, Ladislav Žák, dokumentoval, že česká mládež dokonce již rok 1989 bere jako událost vzdálenou skoro jako Bílá hora, tím spíše události druhoválečné. I v otázkách historie je nutná již od dětství výchova ke kritickému myšlení.

V rámci debaty čeští účastníci často vysvětlovali svým ruským protějškům situaci v ČR, pozici vlády, profily současných ministrů i velkých mediálních domů, které ovládají zahraniční majitelé.

Význam práce s mládeží

Za ruskou stranu se diskuse účastnili historik specializující se na druhou světovou válku, pedagog na MGIMO Sergej Monin či politolog a historik Rastislav Iščenko. Kdyby nebylo jaderných zbraní, tak by horká válka byla už dávno, domnívá se Iščenko, jenž poukázal na fakt, že v táboře stojícím proti Rusku v informační válce se sešli bývalí Spojenci a protivníci z doby druhé světové války. Pragmatické vztahy má RF dnes s Itálií, Finskem, Německem, Maďarskem, což jsou paradoxně státy, které vedly proti Sovětům válku.

Docent Monin poukázal na šířící se v západním diskurzu pojmy jako »totalitární SSSR a Německo, dvě monstra« apod. Kolik obvinění padlo na někdejší Sovětský svaz, nyní Rusko, za poslední léta? ptal se. Pro Západ je to příležitost smýt ze sebe vinu, východní země se mohou vyvléci ze spolupráce s třetí říší (za okupace nebo před ní), domnívá se. Obdobná terminologie proniká do literatury i do titulků médií, uvedl Monin.

Vědecký ředitel Ruské vojensko-historické společnosti Michail Mjagkov vyzdvihl význam práce s dětmi a mládeží. Smíchalo se, podle něho, kdo je hrdina a kdo antihrdina. Velmi mnoho dělá pro upevnění historické paměti ruský prezident a ministr zahraničí, ale společenské organizace prý tempo nestíhají. »V různých zemích působili mnozí kolaboranti s fašismem. Nutno o nich hovořit, o podílu místních na nacistické genocidě,« je přesvědčen. Mjagkov informoval také o dva roky běžícím internetovém projektu Místa paměti, který shromažďuje informace a fotografie válečných památníků v Rusku i za hranicemi. Například za loňský rok bylo v RF odvedeno 25 000 brigád na úpravě těchto památníků.

Video-most připravila redakce časopisu Meždunarodnaja žizň ve spolupráci s Velvyslanectvím RF v ČR.

Monika HOŘENÍ