Opravdu? Bude válka?

»Bude válka bude, kdopak na ni pude?« Opravdu: Bude válka? Propaganda dělá všechno, aby nás připravila na další válečná léta, NATO dodává zároveň munici a zbraně militantním Ukrajincům, kteří se připravují na konfrontaci s Ruskem. Na rozdíl od Ruska, ukrajinské vedení se na válku připravuje. Dostane-li nejmodernější americké zbraně, pak útok lze zcela jistě očekávat. Bude směřován na dobytí východních území a na Krym. Luhansk a Donbas se zatím brání vlastními silami, Krym je již součástí Ruské federace a šlo by skutečně o útok na Rusko.

Kdyby ovšem neměl Kyjev podporu Washingtonu a NATO, nic by si neodvážil. Jenže tu podporu má každý, kdo se bude snažit oslabit Rusko. A ona dodávka těžké dělostřelecké munice, kterou přislíbila naše vláda dodat Ukrajincům anebo už dodává, také nás vtahuje do války. Přitom lidé v ulicích namísto demonstrací proti ní demonstrují proti očkování! To nám skutečně méně vadí válka, která se dotkne i nás? Myslí si snad ti Landové a jejich příznivci, že se nám válka vyhne? Neuvědomují si ti mladí, kteří křičí na zmíněných demonstracích, že i v případě »jen« konvenční války se jich to týká…? Přes noc z nich budou vojáci, kanonenfutr. Je přece jednoduché přijmout příslušný zákon a nahnat celé ročníky do zákopů. Pochybuji o tom, že by někdo už podobnou akci v příslušném útvaru nerozpracovával.

Že šířím poplašnou zprávu? Ne, jsem realista. Jen domýšlím, kam až nás může dovést naše podpora snahy ukrajinského vedení, aby se z hospodářsky slabé Ukrajiny stala silnou a velikou. Ve jménu postbanderovců a velikášských plánů. Bez naší podpory, podpory NATO a Spojených států, by se nemohla odvážit žádné provokace. Takto si myslí, že může dokonce jít do útoku, protože propaganda nám ve stylu Josepha Goebbelse dodá potřebnou záminku. Rusko totiž nemůže jen trpně čekat na to, až odtud střely krátkého doletu, proti nimž se hůře brání, budou směřovat na ruská města či ukrajinská vojska budou »pacifikovat« Krym či ruskojazyčné regiony na východě.

A my? Ti, kteří nezúčastněně mlčí? Jenže »když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.« Tak kdysi pastor Niemöller komentoval mlčící. Dnes mlčíme, když nás válkychtivá postbanderovská Ukrajina našimi zbraněmi a municí vtáhne do polohorké nebo dokonce horké války. Udělala by to už dávno. Jen jí chyběly naše zbraně a naše munice. Jenže nyní je dostávají. Západu se totiž každé oslabení hrdého Ruska hodí. Třeba i lokální válkou, která brzy už nemusí být lokální. Co na tom, že budou umírat lidé? Hlavně, že bude spokojen kapitál. A kdyby Ukrajinci začali ustupovat, pak naše armáda, stejně jako další ze zemí NATO, by šla »hájit svobodu a demokracii«. Přišel by čas, kdy i ti naši dnes demonstrující v klidu proti koronavirovým opatřením by na sebe museli obléci uniformy a jít do války, která se nás netýká, ale v tu chvíli se týkala už všech. Jen dámy jako Černochová, Langšádlová, Pekarová Adamová, senátoři jako Fischer by se schovali do krytů.

Jiří VÁBR