Redakční sloupek britského deníku Morning Star navrhuje dlouhodobé řešení. Přesto je pozoruhodný a má smysl i první krok britského parlamentu – návrh uplatnit tzv. windfall tax (daň z neočekávaného zisku), kterou britské zákony umožňují uplatnit vůči subjektům, jejichž zisk je parlamentem uznán za nepřiměřený nebo přehnaný. Je ji možno uplatnit bez ohledu na to, kdo je vlastník a zda sídlí ve Velké Británii či jinde. Což samo o sobě je pozoruhodné a výrazně odlišné od praxe v ČR, kde firmy sídlící mimo zemi platí daně výhradně v zahraničí. (pozn. překl.)
Požadavek labouristů na daň windfalltax vůči výrobcům k vyřešení prudce rostoucích účtů za energie správně staví krizi životních nákladů na první místo politické agendy. Opozice by mohla poděkovat okolnosti, která minulý týden ve středu poslala jejího vůdce sira Keira Starmera do sebeizolace a umožnila kolegům, aby po jeho bizarně odtrženém projevu v Birminghamu, o němž se předevčírem téměř nezmínil, přehodili pozornost zpět na překotnou inflaci a stagnující mzdy. Od té doby labouristé tepou do neúnosných důsledků růstu cen energií v současném měřítku. Ceny plynu za teplo do konce roku 2021 ve výši 4,50 liber byly devětkrát vyšší než na začátku tohoto roku. Ofgem zvýšil cenový strop o 13 procent ještě v říjnu a odborníci varují, že v dubnu může být zdvojnásoben na téměř 2000 liber ročně. Miliony domácností si tento růst nebudou moci dovolit. Lidé přijdou o své domovy a během zimy zemře více lidí.
Ve Westminsteru (britském národním parlamentu) někomu náhle došlo, jak je to vážné. V otázkách předsedy vlády z minulého týdne se objevila ojedinělá jednomyslnost mezi ne-toryovskými (opozice vůči konzervativcům; pozn. překl.) stranami, když labouristé, Skotská národní strana a Liberální demokraté bušili do premiéra Borise Johnsona ohledně životních nákladů. Konzervativní poslanci také podnikají manévry, přičemž podporují některé návrhy labouristů na snížení DPH na účty za pohonné hmoty. Johnson se snahou uvést labouristy do rozpaků poukazem na to, že v rámci Evropské unie by to bylo nemožné, se z toho jen tak nedostane: nevysvětluje, proč to neudělá.
Nedostatek odpovědí vlády je zřejmý. Johnson se chabě snaží nasadit starý trik »rozděl a panuj«, tak milovaný jeho stranou, a tvrdí, že krácení DPH je nevhodné, protože by mohlo pomoci i těm, kdo jsou na tom lépe: což není argument vzhledem k tomu, že DPH je vždy regresivní daň, která nejtvrději dopadá na ty nejchudší. Kwasi Kwarteng, britský ministr obchodu, energetiky a průmyslu, uspořádal několik kol »nouzových rozhovorů« s energetickými společnostmi, aniž by předložil cokoli, co by zvýšení pravděpodobně zastavilo či dokonce omezilo. Ministr školství Nadhim Zahawi se pustil do neočekávaného daňového návrhu stínové kancléřky Rachel Reevesové, ale jeho prosba, abychom si ušetřili myšlenky na »ropné a plynárenské společnosti, které se už teď potýkají s problémy«, pravděpodobně nebude brát za srdce, zejména s ohledem na jeho vlastní minulost manažera ropného průmyslu.
Severomořští těžaři ropy a plynu ve skutečnosti mají téměř rekordní zisky: prudký nárůst cen plynu na globálních trzích neznamená, že by za těžbu ropy platili více než dříve. Expert na průmysl Wood MacKenzie očekává, že vykážou největší zisky od krachu bankéřů v letošním finančním roce. Neočekávaná daň z této nezasloužené odměny za pomoc domácnostem s jejich účty za palivo je více než oprávněná. Ale dělnické hnutí musí jít ještě dál, i kdyby labouristé ve Westminsteru dál nezašli. Nárůst cen energií je výsledkem tržního šílenství: miliony lidí čelí nouzi, protože cena plynu prudce stoupá ve stejnou dobu, kdy zisky britských producentů plynu letí střechou, protože jejich náklady zůstávají stejné, což nedává smysl. Jde o znárodnění energetického sektoru, ať už to labouristé udělají, nebo ne.
Víme, že někteří labouristé v přední lavici – například stínový ministr pro změnu klimatu Ed Miliband – dávají přednost veřejnému vlastnictví sektorového klíče k jakémukoliv zelenému přenosu, což je věc, kterou společnosti, jejichž zdrojem zisku je těžba fosilních paliv, nemohou nejlépe realizovat. Víme, že znárodnění podporuje většina veřejnosti. A víme, že by to umožnilo vládě chránit veřejnost před rychlým růstem cen a zároveň investovat do řádné izolace a obnovitelných zdrojů, aby tento sektor obnovila v udržitelných mezích. V těchto otázkách lze vyvinout tlak. Vláda je slabá.
Redakční sloupek deníku The Morning Star, odborářského periodika, 10. ledna 2022
Překlad Vladimír SEDLÁČEK
